Permanent income hypothesis
http://dbpedia.org/resource/Permanent_income_hypothesis an entity of type: Work
Die Hypothese permanenter Einkommen ist eine Hypothese in der Makroökonomie, gemäß derer private Haushalte ihre Konsumentscheidungen an ihrem permanenten Einkommen, also dem durchschnittlichen Lebenszeiteinkommen, ausrichten. Sie geht maßgeblich auf Milton Friedmans Werk „A Theory of the Consumption Function“ von 1956 zurück.
rdf:langString
La théorie du revenu permanent est une théorie économique selon laquelle les choix effectués par les consommateurs sont dictés non pas par leur revenu effectif actuel, mais par leur estimation de revenu à long terme. Ce dernier intègre les revenus passés, présents et futurs. Par la même occasion, Friedman introduit en économie la notion de revenu et consommation permanente. Cette théorie s'oppose à la fonction de consommation keynésienne de la propension à consommer. Elle a été conceptualisée par Milton Friedman en 1957.
rdf:langString
La hipótesis del ingreso permanente es una teoría económica que pretende describir cómo los agentes distribuyen el consumo a lo largo de sus vidas. Primeramente desarrollada por Milton Friedman, supone que el consumo de una persona en un determinado momento del tiempo está determinado no solo por sus ingresos actuales, sino que también por la expectativa sobre los ingresos que tendrá en los próximos años (su ingreso permanente). En su forma más simple, la hipótesis afirma que son los cambios en el ingreso permanente, en lugar de los cambios en los ingresos temporales, los que dirigen los patrones de consumo de los consumidores.
rdf:langString
항상소득이론은 개인이 소비를 비교적 일정하게 유지하고 싶어하므로 항상소득이 현재소비에 큰 영향을 준다는 이론을 말한다. 개인의 소득은 항상소득(permanent income)과 일시소득(transitory income)으로 이루어지는데, 일시적 세금감면 및 환급은 현재소비에 큰 영향을 주지 못하는 것으로 알려져 있다. 이 이론을 현실 경제에 풀어보면, 비 정규직 보다는 정규직이, 노인층 보다는 청년층이, 자산가들 보다는 급여 생활자의 소비 성향 (절대 소비액이 아닌 소득 대비 소비액)이 높다는 것을 알 수 있다. 항상소득은 근로자 개인의 인적자산과 비인적 자산을 가지고 추정된다. 인적자산은 근로자 개인이 가지고 있는 학력, 경력, 나이 등 근로자가 가진 속성이고, 비인적자산은 근로자 개인이 소유한 부동산, 동산, 임차보증금, 부채 등으로 구성된다. 따라서 보유한 자산에서 부채를 상각하면 순자산이 된다.
rdf:langString
Гипотеза перманентного дохода — гипотеза, в соответствии с которой потребление определяется в основном перманентной (постоянной) частью располагаемого дохода, а транзиторная (временная) часть дохода в первую очередь влияет на величину сбережений. Таким образом потребитель стремится сгладить уровень потребления на протяжении всей жизни. Гипотеза используется в макроэкономических моделях для описания поведения потребителей.
rdf:langString
Hipoteza dochodu permanentnego to teoria konsumpcji zaproponowana w 1957 roku przez amerykańskiego noblistę Miltona Friedmana. Zgodnie z nią nie zależą od dochodu bieżącego a raczej od dochodu permanentnego rozumianego jako przeciętny dochód, który spodziewa się osiągać osoba w trakcie całego życia. Z hipotezy dochodu permanentnego wynika, że tymczasowe zmiany dochodu nie wpływają znacząco na zachowanie konsumpcyjne jednostek. Można zaobserwować efekt rygla (zapadki).
rdf:langString
Гіпо́теза пості́йного дохо́ду — гіпотеза, яка припускає, що споживання залежить від постійного доходу, який люди очікують отримувати в середньому за весь період свого життя від трудової діяльності і накопичених активів..Гіпотеза постійного доходу М. Фрідмана твердить, що гранична схильність до споживання доходу вища для постійного доходу, ніж для тимчасового доходу.
rdf:langString
恆常所得假說(英語:Permanent income Hypothesis,縮寫為 PIH),由美國經濟學家米爾頓·傅利曼所發展出的消費理論,在1957年提出。所謂的恆常所得(permanent income)是指長期的預期平均收入。簡單來說,這個假說認為,消費者做出的選擇,它所形成的消費模式,是由消費者的永久收入(permanent income)的改變來決定,而不是暫時收入的改變。這個理論的主要結論是,暫時性的收入改變,對消費支出行為只會有很小的影響,但是永久收入的改變,對消費支出行為則會有很大的影響。
rdf:langString
فرضية الدخل الدائم هي نظرية اقتصادية تحاول وصف الكيفية التي يوزع بها العملاءُ الاستهلاك طيلة فترة حياتهم. أوجدها ميلتون فريدمان، وهي تفترض أن استهلاك الشخص في وقت ما لا يحدده دخله الحالي فحسب، بل أيضًا دخله المتوقع في السنوات المقبلة؛ «دخله الدائم». تشير الفرضية في أبسط صورها إلى أن التغيرات في الدخل الدائم، لا في الدخل المؤقت، هي ما يحرك التغيرات في أنماط الاستهلاك لدى المستهلك. إن توقعاتها الخاصة بصقل الاستهلاك، حيث يوزع الناس التغيرات المؤقتة في الدخل بمرور الوقت، تخرج عن التركيز الكينزي التقليدي على الميل الحدي للاستهلاك. كان لهذا التأثير أثر عميق على دراسة سلوك المستهلك، ويقدم تفسيرًا لبعض إخفاقات أساليب إدارة الطلب الكينزية.
rdf:langString
Hypotéza permanentního důchodu je ekonomická teorie Miltona Friedmana pokoušející se vysvětlit, jak spotřebitelé řídí své výdaje v průběhu svého života. Tato teorie předpokládá, že osobní spotřeba v určitém čase není určována jen současným příjmem člověka, ale také očekávaným příjmem v budoucnosti, tedy „permanentním důchodem“.
rdf:langString
The permanent income hypothesis (PIH) is a model in the field of economics to explain the formation of consumption patterns. It suggests consumption patterns are formed from future expectations and consumption smoothing. The theory was developed by Milton Friedman and published in his A Theory of Consumption Function, published in 1957 and subsequently formalized by Robert Hall in a rational expectations model. Originally applied to consumption and income, the process of future expectations is thought to influence other phenomena. In its simplest form, the hypothesis states changes in permanent income (human capital, property, assets), rather than changes in temporary income (unexpected income), are what drive changes in consumption.
rdf:langString
De permanente inkomenshypothese (PIH) is een consumptietheorie, die door de Amerikaanse econoom Milton Friedman is ontwikkeld. In zijn eenvoudigste vorm behelst de hypothese dat de keuzes die door consumenten over hun consumptiepatroon worden gemaakt, grotendeels door veranderingen in hun permanente inkomen worden bepaald. Veranderingen in hun tijdelijke inkomsten hebben relatief weinig invloed. De voornaamste conclusie van deze theorie is dat tijdelijke, van voorbijgaande aard zijnde veranderingen in inkomen weinig effect op de consumptieve bestedingen hebben, terwijl permanente veranderingen juist grote gevolgen op de consumentenbestedingen hebben.
rdf:langString
A hipótese de renda permanente (PIH) - (Permanent Income Hypothesis), é uma teoria econômica que tenta descrever como agentes disseminam o consumo ao longo de suas vidas. Desenvolvido por Milton Friedman, supõe que o consumo de uma pessoa em um certo momento é determinado não apenas pela sua renda atual, mas também por sua renda esperada no futuro - o seu "rendimento permanente". Em sua forma mais simples, a hipótese afirma que as alterações no rendimento permanente (em vez de alterações temporárias de renda), são o que impulsionam as alterações nos padrões de consumo de um consumidor. Suas previsões de suavização do consumo, em que as pessoas espalham mudanças transitórias na renda ao longo do tempo, partem da ênfase keynesiana tradicional na propensão marginal ao consumo. Isso teve um ef
rdf:langString
rdf:langString
فرضية الدخل الدائم
rdf:langString
Hypotéza permanentního důchodu
rdf:langString
Hypothese permanenter Einkommen
rdf:langString
Hipótesis del ingreso permanente
rdf:langString
Théorie du revenu permanent
rdf:langString
항상소득 가설
rdf:langString
Permanent income hypothesis
rdf:langString
Permanente inkomenshypothese
rdf:langString
Hipoteza dochodu permanentnego
rdf:langString
Гипотеза перманентного дохода
rdf:langString
Hipótese da renda permanente
rdf:langString
Гіпотеза постійного доходу
rdf:langString
恆常所得假說
xsd:integer
4244346
xsd:integer
1121132531
rdf:langString
A Theory of Consumption Function
rdf:langString
'Yet from another point of view, the assumption seems highly implausible. Will not a man who receives an unexpected windfall use at least some part of it in "riotous living," i.e. in consumption expenditures? Would he be likely to add the whole of it to his wealth? The answer to these questions depends greatly on how "consumption" is defined. The offhand affirmative answer reflects in large measure, I believe, an implicit definition of consumption in terms of purchases, including durable goods, rather than in terms of the value of services. If the latter definition is adopted, as seems highly desirable in applying the hypothesis to empirical data—though unfortunately I have been able to do so to only a limited extent—much that one classifies offhand as consumption is reclassified as savings. Is not the windfall likely to be used for the purchase of durable goods? Or, to put it differently, is not the timing of the replacement of durable goods and of additions to the stock of such goods likely to some extent to be adjusted so as to coincide with windfalls?'
rdf:langString
فرضية الدخل الدائم هي نظرية اقتصادية تحاول وصف الكيفية التي يوزع بها العملاءُ الاستهلاك طيلة فترة حياتهم. أوجدها ميلتون فريدمان، وهي تفترض أن استهلاك الشخص في وقت ما لا يحدده دخله الحالي فحسب، بل أيضًا دخله المتوقع في السنوات المقبلة؛ «دخله الدائم». تشير الفرضية في أبسط صورها إلى أن التغيرات في الدخل الدائم، لا في الدخل المؤقت، هي ما يحرك التغيرات في أنماط الاستهلاك لدى المستهلك. إن توقعاتها الخاصة بصقل الاستهلاك، حيث يوزع الناس التغيرات المؤقتة في الدخل بمرور الوقت، تخرج عن التركيز الكينزي التقليدي على الميل الحدي للاستهلاك. كان لهذا التأثير أثر عميق على دراسة سلوك المستهلك، ويقدم تفسيرًا لبعض إخفاقات أساليب إدارة الطلب الكينزية. يتألف الدخل من عنصر دائم (متوقع ومُخطط له) وآخر عابر مؤقت (كسب غير متوقع). في نموذج فرضية الدخل الدائم، فإن العامل المحدد الرئيسي للاستهلاك هو دخل الفرد مدى الحياة، لا دخله الحالي. يُعرَّف الدخل الدائم بأنه متوسط الدخل طويل الأجل المتوقع. إذا افتُرض أن المستهلكين يواجهون تناقصًا في المنفعة الحدية، فسوف يرغبون في صقل الاستهلاك بمرور الوقت، على سبيل المثال، عند أخذ الديون كطالب وتأمين المدخرات للتقاعد. مع اقترانه بفكرة متوسط الدخل مدى الحياة، فإن عنصر صقل الاستهلاك في فرضية الدخل الدائم يتوقع أن تخلف التغيرات المؤقتة في الدخل تأثيرًا ضئيلًا على الاستهلاك. سيكون للتغييرات طويلة الأمد في الدخل فقط تأثير كبير على الإنفاق. إن الدخل الدائم للمستهلك تحدده أصوله وموجوداته: المادية (الممتلكات)، والمالية (الأسهم، السندات)، والإنسانية (التعليم والخبرة)، وهذه جميعها تؤثر في قدرة المستهلك في كسب الدخل. يستطيع المستهلك عندئذٍ تقييم الدخل المتوقع مدى الحياة. لا يدخر العامل إلا إذا توقع أن يكون متوسط دخله في الأمد الطويل، أي دخله الدائم، أقل من دخله الحالي.
rdf:langString
Hypotéza permanentního důchodu je ekonomická teorie Miltona Friedmana pokoušející se vysvětlit, jak spotřebitelé řídí své výdaje v průběhu svého života. Tato teorie předpokládá, že osobní spotřeba v určitém čase není určována jen současným příjmem člověka, ale také očekávaným příjmem v budoucnosti, tedy „permanentním důchodem“. Příjem se skládá ze dvou částí: permanentní části (předpokládané a plánované) a z přechodné části (neplánované a neočekávané). V hypotéze permanentního důchodu je klíčový faktor osobní spotřeby právě dlouhodobý / permanentní příjem, krátkodobému čili přechodnému příjmu nevěnují lidé podle hypotézy tolik pozornosti a neupravují podle něj radikálně svou současnou spotřebu. Permanentní příjem je závislý na fyzických (majetek), finančních (akcie, podíly) a lidských (vzdělání a zkušenosti) přednostech. Všechny tyto části ovlivňují výši příjmu spotřebitele a na jejich základě může tuto výši spotřebitel do určité míry odhadnout. Pokud spotřebitel zvýší své vzdělání, projeví se to na jeho permanentním důchodu a na jeho spotřebě, naproti tomu pokud dojde ke změně v jeho přechodném příjmu, na příklad výhrou určité částky peněz, rapidně se to na jeho spotřebě neprojeví, neboť se bude snažit zisk rozložit do delšího časového období. Její předpoklad vyrovnávání spotřeby, kdy lidé rozkládají přechodné změny v příjmu do delšího časového období, se odchylují od tradičního keynesiánského důrazu na mezní sklon ke spotřebě. V jednoduchém keynesiánském rámci se předpokládá, že mezní sklon ke spotřebě je konstantní, takže dočasné snížení daní může mít velký povzbuzující účinek na poptávku. Oproti tomu rámec hypotézy permanentního důchodu předpokládá, že spotřebitel rozloží zisky z dočasného snížení daní do delšího časového horizontu, takže vliv tohoto snížení daní na poptávku bude mnohem menší.
rdf:langString
Die Hypothese permanenter Einkommen ist eine Hypothese in der Makroökonomie, gemäß derer private Haushalte ihre Konsumentscheidungen an ihrem permanenten Einkommen, also dem durchschnittlichen Lebenszeiteinkommen, ausrichten. Sie geht maßgeblich auf Milton Friedmans Werk „A Theory of the Consumption Function“ von 1956 zurück.
rdf:langString
La théorie du revenu permanent est une théorie économique selon laquelle les choix effectués par les consommateurs sont dictés non pas par leur revenu effectif actuel, mais par leur estimation de revenu à long terme. Ce dernier intègre les revenus passés, présents et futurs. Par la même occasion, Friedman introduit en économie la notion de revenu et consommation permanente. Cette théorie s'oppose à la fonction de consommation keynésienne de la propension à consommer. Elle a été conceptualisée par Milton Friedman en 1957.
rdf:langString
La hipótesis del ingreso permanente es una teoría económica que pretende describir cómo los agentes distribuyen el consumo a lo largo de sus vidas. Primeramente desarrollada por Milton Friedman, supone que el consumo de una persona en un determinado momento del tiempo está determinado no solo por sus ingresos actuales, sino que también por la expectativa sobre los ingresos que tendrá en los próximos años (su ingreso permanente). En su forma más simple, la hipótesis afirma que son los cambios en el ingreso permanente, en lugar de los cambios en los ingresos temporales, los que dirigen los patrones de consumo de los consumidores.
rdf:langString
The permanent income hypothesis (PIH) is a model in the field of economics to explain the formation of consumption patterns. It suggests consumption patterns are formed from future expectations and consumption smoothing. The theory was developed by Milton Friedman and published in his A Theory of Consumption Function, published in 1957 and subsequently formalized by Robert Hall in a rational expectations model. Originally applied to consumption and income, the process of future expectations is thought to influence other phenomena. In its simplest form, the hypothesis states changes in permanent income (human capital, property, assets), rather than changes in temporary income (unexpected income), are what drive changes in consumption. The formation of consumption patterns opposite to predictions was an outstanding problem faced by the Keynesian orthodoxy. Friedman's predictions of consumption smoothing, where people spread out transitory changes in income over time, departed from the traditional Keynesian emphasis on a higher marginal propensity to consume out of current income. Income consists of a permanent (anticipated and planned) component and a transitory (unexpected and surprising) component. In the permanent income hypothesis model, the key determinant of consumption is an individual's lifetime income, not their current income. Unlike permanent income, transitory incomes are volatile.
rdf:langString
De permanente inkomenshypothese (PIH) is een consumptietheorie, die door de Amerikaanse econoom Milton Friedman is ontwikkeld. In zijn eenvoudigste vorm behelst de hypothese dat de keuzes die door consumenten over hun consumptiepatroon worden gemaakt, grotendeels door veranderingen in hun permanente inkomen worden bepaald. Veranderingen in hun tijdelijke inkomsten hebben relatief weinig invloed. De voornaamste conclusie van deze theorie is dat tijdelijke, van voorbijgaande aard zijnde veranderingen in inkomen weinig effect op de consumptieve bestedingen hebben, terwijl permanente veranderingen juist grote gevolgen op de consumentenbestedingen hebben. Permanente inkomen wordt gedefinieerd als het gemiddelde inkomen dat een huishouden over een langere periode verwacht te verdienen. Hoelang die periode is zal onder meer afhangen van de leeftijden van de economische agenten, de mate van , die onder andere tot uiting zal komen in de mate spaarzaamheid, het feit of de economische agenten kinderen hebben, de verwachte inflatie in relatie tot de actuele rentestanden en meer in het algemeen de mate van vertrouwen in de toekomst.
rdf:langString
항상소득이론은 개인이 소비를 비교적 일정하게 유지하고 싶어하므로 항상소득이 현재소비에 큰 영향을 준다는 이론을 말한다. 개인의 소득은 항상소득(permanent income)과 일시소득(transitory income)으로 이루어지는데, 일시적 세금감면 및 환급은 현재소비에 큰 영향을 주지 못하는 것으로 알려져 있다. 이 이론을 현실 경제에 풀어보면, 비 정규직 보다는 정규직이, 노인층 보다는 청년층이, 자산가들 보다는 급여 생활자의 소비 성향 (절대 소비액이 아닌 소득 대비 소비액)이 높다는 것을 알 수 있다. 항상소득은 근로자 개인의 인적자산과 비인적 자산을 가지고 추정된다. 인적자산은 근로자 개인이 가지고 있는 학력, 경력, 나이 등 근로자가 가진 속성이고, 비인적자산은 근로자 개인이 소유한 부동산, 동산, 임차보증금, 부채 등으로 구성된다. 따라서 보유한 자산에서 부채를 상각하면 순자산이 된다.
rdf:langString
Гипотеза перманентного дохода — гипотеза, в соответствии с которой потребление определяется в основном перманентной (постоянной) частью располагаемого дохода, а транзиторная (временная) часть дохода в первую очередь влияет на величину сбережений. Таким образом потребитель стремится сгладить уровень потребления на протяжении всей жизни. Гипотеза используется в макроэкономических моделях для описания поведения потребителей.
rdf:langString
A hipótese de renda permanente (PIH) - (Permanent Income Hypothesis), é uma teoria econômica que tenta descrever como agentes disseminam o consumo ao longo de suas vidas. Desenvolvido por Milton Friedman, supõe que o consumo de uma pessoa em um certo momento é determinado não apenas pela sua renda atual, mas também por sua renda esperada no futuro - o seu "rendimento permanente". Em sua forma mais simples, a hipótese afirma que as alterações no rendimento permanente (em vez de alterações temporárias de renda), são o que impulsionam as alterações nos padrões de consumo de um consumidor. Suas previsões de suavização do consumo, em que as pessoas espalham mudanças transitórias na renda ao longo do tempo, partem da ênfase keynesiana tradicional na propensão marginal ao consumo. Isso teve um efeito profundo no estudo do comportamento do consumidor e fornece uma explicação para algumas das falhas das técnicas de gerenciamento de demanda keynesianas. A Renda consiste de um componente permanente (previsto e planejado) e de um componente transitório (inesperado). No modelo de hipótese de renda permanente, o principal determinante do consumo é a renda vitalícia de um indivíduo, não sua renda atual. A Renda Permanente é definida como o rendimento médio esperado a longo prazo. Supondo que os consumidores experimentem uma utilidade marginal decrescente, eles vão querer suavizar o consumo ao longo do tempo, por exemplo, assumir dívidas como estudante e também garantir economia para a aposentadoria. Juntamente com a ideia de renda vitalícia média, o elemento de suavização de consumo da PIH prevê que mudanças transitórias na renda terão apenas um pequeno efeito sobre o consumo. Apenas mudanças mais duradouras na renda terão um grande efeito sobre os gastos. A renda permanente de um consumidor é determinada por seus ativos; tanto físicos (ações, títulos, propriedade) quanto humanos (educação e experiência). Estes influenciam a capacidade do consumidor de obter renda. O consumidor pode então fazer uma estimativa do rendimento vitalício antecipado. Um trabalhador só economiza se espera que sua renda média de longo prazo, ou seja, sua renda permanente, seja menor do que sua renda atual.
rdf:langString
Hipoteza dochodu permanentnego to teoria konsumpcji zaproponowana w 1957 roku przez amerykańskiego noblistę Miltona Friedmana. Zgodnie z nią nie zależą od dochodu bieżącego a raczej od dochodu permanentnego rozumianego jako przeciętny dochód, który spodziewa się osiągać osoba w trakcie całego życia. Z hipotezy dochodu permanentnego wynika, że tymczasowe zmiany dochodu nie wpływają znacząco na zachowanie konsumpcyjne jednostek. Można zaobserwować efekt rygla (zapadki).
rdf:langString
Гіпо́теза пості́йного дохо́ду — гіпотеза, яка припускає, що споживання залежить від постійного доходу, який люди очікують отримувати в середньому за весь період свого життя від трудової діяльності і накопичених активів..Гіпотеза постійного доходу М. Фрідмана твердить, що гранична схильність до споживання доходу вища для постійного доходу, ніж для тимчасового доходу.
rdf:langString
恆常所得假說(英語:Permanent income Hypothesis,縮寫為 PIH),由美國經濟學家米爾頓·傅利曼所發展出的消費理論,在1957年提出。所謂的恆常所得(permanent income)是指長期的預期平均收入。簡單來說,這個假說認為,消費者做出的選擇,它所形成的消費模式,是由消費者的永久收入(permanent income)的改變來決定,而不是暫時收入的改變。這個理論的主要結論是,暫時性的收入改變,對消費支出行為只會有很小的影響,但是永久收入的改變,對消費支出行為則會有很大的影響。
xsd:nonNegativeInteger
32108