Ottokar II of Bohemia

rdf:langString Přemysl Otakar II.

rdf:langString Přemysl Otakar II., řečený král železný a zlatý, (1233 Městec Králové? – 26. srpna 1278 Suché Kruty) byl pátý český král, moravský markrabě, rakouský vévoda, štýrský vévoda, korutanský vévoda a kraňský markrabě z rodu Přemyslovců. Narodil se jako syn českého krále Václava I. a jeho manželky Kunhuty Štaufské. Původně byl zřejmě připravován na církevní dráhu. Po smrti staršího bratra Vladislava však od otce v roce 1247 získal Moravské markrabství. Téhož roku se stal vůdčí osobností revolty proti svému otci Václavovi I. a předáky zemského panstva byl zvolen za mladšího českého krále. Roku 1249 Václav I. vzbouřence porazil a Přemyslovi ponechal pouze titul moravského markraběte. V roce 1251 byl Přemysl v Korneuburgu zvolen zemskou šlechtou za rakouského vévodu a pro upevnění této pozice uzavřel sňatek s poslední Babenberkovnou, Markétou Babenberskou. Usiloval rovněž o štýrské vévodství, ale narazil na odpor uherského krále Bély IV. Spor o Rakousy a Štýrsko přerostl v roce 1253 v první česko-uherskou válku, jejímž vyvrcholením byl takzvaný budínský mír z roku 1254 – Přemysl získal Rakousy a Béla Štýrsko. Roku 1253 rovněž zemřel Václav I. a Přemysl se stal českým králem. V letech 1254 a 1255 se zúčastnil křížové výpravy do Pruska, během které byl na jeho počest založen Královec (dnešní Kaliningrad). V roce 1257 byl Přemysl, po neúspěšném vpádu do Bavorska, donucen kapitulovat před Jindřichem Dolnobavorským. Poté, co roku 1260 drtivě porazil Bélu Uherského v bitvě u Kresenbrunnu, definitivně získal Štýrsko a titul štýrského vévody. V roce 1261 se rozvedl s Markétou Babenberskou a oženil se s vnučkou Bély IV., Kunhutou Uherskou, která mu porodila syna Václava II. Téhož roku se nechal korunovat na českého krále. Roku 1266 Přemysl obsadil Chebsko a zorganizoval další vpád do Bavorska. Na přelomu let 1267 a 1268 se zúčastnil své druhé křížové výpravy do Pruska. V roce 1269 Přemysl na základě Poděbradské smlouvy zdědil po svém bratranci Oldřichu Korutanské vévodství a Kraňské markrabství. Roku 1270 se dostal do sporů s novým uherským králem Štěpánem V., v jejichž důsledku proběhla třetí česko-uherská válka. V roce 1271 byl Přemysl akvilejskou kapitulou jmenován generálním správcem akvilejského patrirchátu a zmocnil se přilehlého Furlánska. Tuto funkci vykonával do roku 1272. V roce 1273 vypukla čtvrtá česko-uherská válka. Roku 1273 byl římskoněmeckým králem zvolen Rudolf I. Habsburský, který Přemyslovi upřel právo na Rakousy, Štýrsko, Chebsko, Kraňsko, Korutany i Furlánsko, aby se jich mohl zmocnit sám. Roku 1276 zaútočila Rudolfova vojska na Přemyslovy alpské země. Od českého krále se v těchto zemích vzápětí odvrátila většina panstva, a Přemysl se jich tak musel vzdát. Následně v Čechách čelil odboji Vítkovců a Boreše z Rýzmburka. Poté, co tento odboj v roce 1278 zdolal, zahájil tažení proti Rudolfovi se záměrem znovu ovládnout alpské země. Dne 26. srpna 1278 však byl poražen, v bitvě na Moravském poli, ve které padl. Je pohřben v katedrále svatého Víta na Pražském hradě. Za vlády Přemysla Otakara II. vyvrcholilo zakládání královských měst a hradů. Založil například České Budějovice, Děčín, Most, Kolín nebo Písek; mezi jím založenými hrady je nejvýznamnějším Bezděz či Špilberk. Nechal rovněž vybudovat řadu klášterů, z nichž nejznámější je Zlatá Koruna. S tímto velkým kolonizačním rozmachem souvisela imigrace Němců do českého království. Přemysl Otakar II. je považován za jednoho z největších českých králů.