Occasional poetry
http://dbpedia.org/resource/Occasional_poetry an entity of type: Thing
Der Ausdruck Gelegenheitsdichtung (Casualpoesie sowie parallele Wortbildungen auf -lyrik) bezeichnet in der Literaturwissenschaft Dichtung, die meist unter kommerziellen Gesichtspunkten auf einen speziellen Anlass hin verfasst wird (Gelegenheitsschrift). Goethe verwendet in Dichtung und Wahrheit und in den Gesprächen mit Eckermann den Ausdruck „Gelegenheitsgedicht“ auch in einem weniger abschätzigen Sinn für Gedichte, die sich der Inspiration eines Augenblicks verdanken, der nun im Gedicht festgehalten ist.
rdf:langString
Occasional poetry is poetry composed for a particular occasion. In the history of literature, it is often studied in connection with orality, performance, and patronage.
rdf:langString
Příležitostná poezie je obvykle lyrická báseň určená pro nějakou veřejnou či soukromou událost, například výročí, narozeniny, pohřby, sňatky, vítězství ve válce a podobně. Básník se snaží popsat své pocity z dané události, uvést ji do hlubších filosofických či například mytologických souvislostí. Často byla v historii určena pro básníkova mecenáše. Někdy ji básník nebo jiný interpret přímo v rámci události přednese.
rdf:langString
Tillfällesdikt eller tillfällighetsdikt är en diktgenre som hade sin storhetstid från medeltiden fram till det tidiga 1700-talet. Tillfällesdikter är dikter skrivna för ett visst tillfälle, exempelvis begravningar, bröllop och födelsedagar. Dikterna skrevs för hand eller trycktes på stora pappersark och framfördes ofta av diktaren själv vid tillställningen. I och med romantikens intåg kom genren att dö ut mer eller mindre fullständigt. Den sista lilla rest som vi idag kan se av tillfällesdiktningen är de nekrologer som publiceras i större dagstidningar.
rdf:langString
rdf:langString
Occasional poetry
rdf:langString
Příležitostná poezie
rdf:langString
Gelegenheitsdichtung
rdf:langString
Tillfällesdikt
xsd:integer
23278182
xsd:integer
1119515789
rdf:langString
Příležitostná poezie je obvykle lyrická báseň určená pro nějakou veřejnou či soukromou událost, například výročí, narozeniny, pohřby, sňatky, vítězství ve válce a podobně. Básník se snaží popsat své pocity z dané události, uvést ji do hlubších filosofických či například mytologických souvislostí. Často byla v historii určena pro básníkova mecenáše. Někdy ji básník nebo jiný interpret přímo v rámci události přednese. Tento druh básnictví má velmi dlouhou tradici, v antické římské a řecké kultuře hrál významnou roli. K nejvýznamnějším antickým básníkům se počítá Pindaros, který většinu své tvorby věnoval oslavě vítězů olympijských her, příležitostnou poezii pěstoval také Horatius a další významní básníci. Příležitostnou poezii pěstovali například John Milton, William Butler Yeats či Stéphane Mallarmé v české literatuře například Josef Jungmann, Jaroslav Vrchlický či Vítězslav Nezval. Johann Wolfgang Goethe pokládal příležitostnou poezii za nejvyšší druh poezie, podobně se vyjádřil i G. W. F. Hegel, který pokládal příležitostnou poezii za formu básníkova spojení s reálným světem a veřejným životem. Příležitostná poezie se pěstuje dodnes, ruský básník Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko například napsal báseň k pohřbu Václava Havla, americká básnířka napsala báseň Praise Song for the Day k inauguraci prezidenta Baracka Obamy v roce 2009 a také ji při ceremoniálu přednesla.
rdf:langString
Der Ausdruck Gelegenheitsdichtung (Casualpoesie sowie parallele Wortbildungen auf -lyrik) bezeichnet in der Literaturwissenschaft Dichtung, die meist unter kommerziellen Gesichtspunkten auf einen speziellen Anlass hin verfasst wird (Gelegenheitsschrift). Goethe verwendet in Dichtung und Wahrheit und in den Gesprächen mit Eckermann den Ausdruck „Gelegenheitsgedicht“ auch in einem weniger abschätzigen Sinn für Gedichte, die sich der Inspiration eines Augenblicks verdanken, der nun im Gedicht festgehalten ist.
rdf:langString
Occasional poetry is poetry composed for a particular occasion. In the history of literature, it is often studied in connection with orality, performance, and patronage.
rdf:langString
Tillfällesdikt eller tillfällighetsdikt är en diktgenre som hade sin storhetstid från medeltiden fram till det tidiga 1700-talet. Tillfällesdikter är dikter skrivna för ett visst tillfälle, exempelvis begravningar, bröllop och födelsedagar. Dikterna skrevs för hand eller trycktes på stora pappersark och framfördes ofta av diktaren själv vid tillställningen. Diktgenren brottades med ett visst vanrykte då många ansåg att det var alltför sällsynt med dikter av någon högre kvalitet. Samuel Triewald (1688-1743) gav röst åt denna kritik genom två dikter, ”Om dem, som inbilla sig vara Poëter” (1709) och ”SATYRE emot wåra Dumma Poëter” (1720) där han gick till mycket hårt angrepp mot genren. Bland andra Johan Runius tog illa vid sig av Triewalds kritik och gick i svaromål offentligen. I och med romantikens intåg kom genren att dö ut mer eller mindre fullständigt. Den sista lilla rest som vi idag kan se av tillfällesdiktningen är de nekrologer som publiceras i större dagstidningar. Bland kända svenska tillfällesdiktare kan nämnas Lasse Lucidor, Sophia Elisabet Brenner, Johan Runius, Carl Michael Bellman och Esaias Tegnér.
xsd:nonNegativeInteger
5728
