Monica Seles

rdf:langString Monika Selešová

rdf:langString Monika Selešová (srbsky: Monika Seleš/Моника Селеш, maďarsky: Szeles Mónika, anglicky Monica Seles, * 2. prosince 1973 Novi Sad) je bývalá jugoslávská a později americká profesionální tenistka, která se narodila maďarským rodičům v Jugoslávii. V roce 1994 obdržela americké občanství a začala reprezentovat Spojené státy americké. Na okruhu WTA Tour vyhrála padesát tři singlových a šest deblových turnajů, s 83% podílem vítězných utkání z dvouhry. Mezi lety 1991–1996 byla světovou jedničkou ve dvouhře. V pěti obdobích na vrcholu strávila 178 týdnů, což ji zařadilo na 6. místo statistik. V letech 1991 a 1992 sezónu završila jako konečná jednička. Celkem vyhrála devět grandslamů ve dvouhře, z toho čtyřikrát Australian Open, třikrát French Open a dvakrát US Open. Třikrát také triumfovala na Turnaji mistryň. Stala se také držitelkou několika věkových rekordů. Ve finále zdolala světovou jedničku Steffi Grafovou, po odvrácení čtyř setbolů v tiebreaku úvodní sady, ve věku 16 let a 6 měsíců, což z ní učinilo nejmladšího šampiona Roland-Garros bez rozdílu soutěže i grandslamové dvouhry, rekordu překonaném Hingisovou roku 1997. Na newyorském se po výhře nad Gabrielou Sabatini stala v 16 letech a 11 měsících nejmladší šampionkou Turnaje mistryň v historii. Finále představovalo první pětisetový zápas v ženském tenise od boje o titul na . V 17 letech vystoupala 11. března 1991 na vrchol světového žebříčku WTA jako historicky nejmladší světová jednička bez rozdílu pohlaví. Rekord v březnu 1997 pak překonala Hingisová. Před dvacátým rokem života odehrála osm grandslamových finále, z nichž sedm vyhrála, což ji řadí na 2. místo statistik za Grafovou. Trofejí na dosáhla na třetí titul v řadě jako první hráčka od z roku 1937. V sezóně 1992 se stala šestou tenistkou, která postoupila do všech čtyř finále majorů v jediném kalendářním roce. Zlom ve sportovní kariéře nastal 30. dubna 1993 na hamburském turnaji Citizen Cup, kdy ji během tenisového zápasu napadl a nožem do zad poranil pomatený příznivec Steffi Grafové Günter Parche. Z psychického šoku se již nikdy plně nezotavila a v Německu nikdy více nestartovala. V tenisových dějinách šlo o ojedinělou násilnou událost. Na okruh se vrátila 15. srpna 1995 vítězným Rogers Cupem . Před napadením na grandslamu vyhrála osm z devíti kariérních finále. Profesionální kariéru oficiálně ukončila ve 34 letech v únoru 2008. Poslední turnaj však odehrála o pět let dříve na červnovém , kde na úvod podlehla Nadě Petrovové. Jako jedna z prvních hráček doprovázela údery hlasitými zvukovými projevy. Inspirovala tak zavedení měřiče na wimbledonský centrkurt, který jí naměřil hladinu intenzity zvuku 92,3 decibelů odpovídající policejní píšťalce. Ve čtvrtfinále Wimbledonu 1992 si na její „hekání“ u hlavní rozhodčí stěžovala Tauziatová. Ve věku jedenácti let se v roce 1985 stala Sportovkyní roku Jugoslávie. Ženská tenisová asociace ji v letech 1991 a 1992 vyhlásila Hráčkou roku, v roce 1990 se stala Hráčkou s největším zlepšením a v sezónách 1995 a 1998 obdržela cenu za Návrat roku. V letech 1991 a 1992 se také stala mistryní světa ITF. V červnu 2011 ji časopis Time zařadil mezi „30 ženských legend tenisu: Minulosti, přítomnosti a budoucnosti“. V roce 2009 byla přijata do Mezinárodní tenisové síně slávy. V období 1998–1999 zasedala v Hráčské radě WTA Tour.