Marbury v. Madison
http://dbpedia.org/resource/Marbury_v._Madison an entity of type: Thing
Marbury v. Madison (Marbury contre Madison) est un arrêt de la Cour suprême des États-Unis, (arrêt 5 U.S. 137) rendu le 24 février 1803. C’est à bien des égards le plus important des arrêts rendus par la Cour, non pour l’importance de l’affaire jugée, qui est mineure, mais pour les principes qu’il établit. La Cour affirme la capacité, pour les tribunaux et en particulier pour elle-même, de juger de la conformité des lois à la constitution et d’écarter, en ne les appliquant pas, celles qui y contreviendraient. Ce principe donne à la Cour son pouvoir le plus important, et fait d’elle la première Cour suprême apte à se saisir de questions constitutionnelles de l’histoire.
rdf:langString
마베리 대 매디슨(Marbury v. Madison) 사건은 세계 사법심사(judicial review)의 중요 판례로 이를 시작으로 각국의 헌법재판이 활성화되었다. 미국 연방헌법 제3조에 의한 판결이다.
rdf:langString
Marbury v. Madison is een baanbrekend arrest uit 1803 waarin het Hooggerechtshof van de Verenigde Staten het principe van de rechterlijke toets vestigde, zijnde zijn bevoegdheid wetten te controleren op hun grondwettigheid en ze desgevallend ongeldig te verklaren. De aanleiding voor de zaak was de betwiste benoeming tot rechter van , in de woelige overgangsperiode tussen de regering van president Adams en die van president Jefferson. Met een spitsvondig salomonsoordeel wist het Hooggerechtshof, onder voorzitterschap van John Marshall, beide partijen tevreden te houden, maar vooral zijn eigen toetsingsbevoegdheid veilig te stellen in een arrest dat de geschiedenis is ingegaan als een van de hoekstenen van het staatsrecht in de Verenigde Staten.
rdf:langString
マーベリー対マディソン事件（Marbury v. Madison, 5 U.S. 137(1803)）は、アメリカ合衆国最高裁判所の判決で、世界で初めて違憲審査制を確立した事件として有名である。
rdf:langString
O Caso Marbury contra Madison, decidido em 1803 pela Suprema Corte dos Estados Unidos, é considerado o marco inicial do controle de constitucionalidade exercido pelo Poder Judiciário. Por meio dessa decisão, a Suprema Corte desenvolveu e estruturou a sua competência para exercer o controle de constitucionalidade com base no Artigo III da Constituição Norte-Americana, afastando as leis federais que contrariam a Constituição.
rdf:langString
Marbury mot Madison (1803) är ett centralt rättsfall i amerikansk konstitutionell rätt. Högsta Domstolen i USA prövade frågan om lagprövningsrätt utifrån USA:s konstitution, artikel III. Utgången i fallet har format gränsdragningen mellan den dömande och den legislativa makten.
rdf:langString
Марбері проти Медісона (англ. Marbury v. Madison) — судовий прецедент, який розповсюдив компетенцію Верховного Суду США на судовий контроль.
rdf:langString
Мэрбэри против Мэдисона (англ. Marbury v. Madison) — судебный прецедент, распространивший компетенцию Верховного суда США на судебный надзор (англ. judicial review) решений других ветвей власти. В решении по данному делу суд впервые в истории США признал парламентский закон не соответствующим Конституции, создав таким образом прецедент для будущих подобных решений. Следствием этого решения явилась реализация на практике принципа сдержек и противовесов между тремя ветвями власти, в рамках которого Верховный Суд мог рассматривать законодательные акты Конгресса на предмет соответствия Конституции и даже аннулировать эти законы, если они противоречили основному закону. С данного решения началось становление судебного контроля в США.
rdf:langString
马伯利诉麦迪逊（Marbury v. Madison，5 U.S. 137 (1803)）是美国最高法院于1803年判决的一个案例。庄园主马伯利由于上届政府的疏忽，而未收到“太平绅士”的委任状，而继任政府的国务卿麦迪逊拒绝承认委任的合法性及将委任状下发。根据1789年美国国会通过的《司法法》第13条，最高法院对此具有，于是马伯利直接向当时并无实权的最高法院提起诉讼，要求得到自己的委任状。在由首席大法官约翰·马歇尔主笔的判决意见中，裁定马伯利不应该获得委任状，但同时首次运用司法审查权，判定1789年美国国会通过的《司法法》因为违宪而无效，理由是根据美国宪法第三条第二項第二款，最高法院对此案并不具有初审管辖权，而仅具有，故将案件撤销。虽然马伯利未得到委任状，但美国最高法院得以在避免与行政权正面冲突的基础上，树立了对宪法的解释权，即司法审查权。由此开始，司法权成为制衡行政权和立法权的第三种权力，确立了美国三权分立的宪政体制。
rdf:langString
Marbury vs. Madison, 5 US (1 Cranch) 137 (1803), bylo přelomové rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, které ve Spojených státech stanovilo zásadu soudního přezkumu (judicial review), což znamená, že americké soudy mají pravomoc rušit zákony, statuty a některá vládní opatření, která podle nich porušují Ústavu Spojených států. Rozhodnutí z roku 1803 zůstává stále nejdůležitějším rozhodnutím amerického ústavního práva. Zlomové rozhodnutí Nejvyššího soudu stanovilo, že Ústava USA je skutečným „zákonem“, nikoli pouze vyjádřením politických principů a ideálů, a pomohlo definovat hranici mezi ústavně oddělenou výkonnou a soudní mocí federální vlády.
rdf:langString
Marbury v. Madison ist ein 1803 vom Obersten Gerichtshofs der Vereinigten Staaten entschiedener Fall, der in der amerikanischen Rechtsprechung eine herausragende Bedeutung erlangte. Mit dieser Entscheidung konstatierte der Oberste Gerichtshof das Recht, Bundesgesetze auf ihre hin zu überprüfen und solche für nichtig zu erklären (judicial review). Nicht zuletzt wegen dieses Votums gewann das Gericht unter Chief Justice John Marshall, bezeichnet als „the Marshall Court“, politische und historische Bedeutung.
rdf:langString
El caso Marbury contra Madison (5 U.S. 137 1803) es un proceso judicial abordado ante la Corte Suprema de los Estados Unidos y resuelto en 1803. El mismo surgió como resultado de una querella política a raíz de las elecciones presidenciales de 1800, en las que Thomas Jefferson, quien era un republicano demócrata, derrotó al entonces presidente John Adams, el cual era federalista. En los últimos días del gobierno saliente de Adams, el Congreso, dominado por los federalistas, estableció una serie de cargos judiciales, entre ellos 42 jueces de paz para el Distrito de Columbia. El Senado confirmó los nombramientos, el presidente los firmó y el secretario de Estado estaba encargado de sellar y entregar las actas de nombramiento. En el ajetreo de última hora, el secretario de Estado saliente no
rdf:langString
Marbury v. Madison, 5 U.S. (1 Cranch) 137 (1803), was a landmark U.S. Supreme Court case that established the principle of judicial review in the United States, meaning that American courts have the power to strike down laws and statutes that they find to violate the Constitution of the United States. Decided in 1803, Marbury is regarded as the single most important decision in American constitutional law. The Court's landmark decision established that the U.S. Constitution is actual law, not just a statement of political principles and ideals, and helped define the boundary between the constitutionally separate executive and judicial branches of the federal government.
rdf:langString
Marbury v. Madison, 5 U.S. (1 ) 137 (1803), adalah keputusan Mahkamah Agung Amerika Serikat yang menjadi landasan hukum untuk melakukan pengujian yudisial berdasarkan Pasal III Konstitusi Amerika Serikat. Keputusan ini membantu menetapkan batas antara cabang eksekutif dengan yudikatif.
rdf:langString
Marbury contro Madison fu un caso storico della Corte suprema degli Stati Uniti d'America che ha stabilito il principio del controllo di legittimità costituzionale (o "revisione giudiziaria"; judicial review) negli Stati Uniti, il che significa che i tribunali statunitensi hanno il potere di annullare leggi e statuti che ritengono violare la Costituzione degli Stati Uniti d'America. Deciso nel 1803, Marbury contro Madison è considerata la singola decisione più importante nel diritto costituzionale statunitense.
rdf:langString
rdf:langString
Marbury vs. Madison
rdf:langString
Marbury v. Madison
rdf:langString
Caso Marbury contra Madison
rdf:langString
Marbury v. Madison
rdf:langString
Marbury v. Madison
rdf:langString
Marbury contro Madison
rdf:langString
Marbury v. Madison
rdf:langString
マーベリー対マディソン事件
rdf:langString
마베리 대 매디슨 사건
rdf:langString
Marbury v. Madison
rdf:langString
Caso Marbury v. Madison
rdf:langString
Marbury mot Madison
rdf:langString
Мэрбэри против Мэдисона
rdf:langString
马伯利诉麦迪逊案
rdf:langString
Марбері проти Медісона
rdf:langString
William Marbury v. James Madison, Secretary of State of the United States
rdf:langString
Marbury v. Madison
xsd:integer
20715
xsd:integer
1123130304
rdf:langString
Paterson, Chase, Washington
rdf:langString
U.S. Const. arts. I, III; Judiciary Act of 1789 § 13
xsd:integer
1
rdf:langString
Original action filed in U.S. Supreme Court; order to show cause why writ of mandamus should not issue, December 1801
xsd:integer
137
xsd:integer
5
rdf:langString
right
xsd:gMonthDay
--02-11
xsd:integer
1803
rdf:langString
Thomas Jefferson, who succeeded Adams and believed Marbury's undelivered commission was void.
rdf:langString
William Marbury, whose commission Madison refused to deliver.
rdf:langString
James Madison, Jefferson's Secretary of State, who withheld Marbury's commission.
rdf:langString
President John Adams, who appointed Marbury just before his presidential term ended.
rdf:langString
Marbury v. Madison,
xsd:gMonthDay
--02-24
xsd:integer
1803
rdf:langString
William Marbury v. James Madison, Secretary of State of the United States
rdf:langString
Section 13 of the Judiciary Act of 1789 is unconstitutional to the extent it purports to enlarge the original jurisdiction of the Supreme Court beyond that permitted by the Constitution. Congress cannot pass laws that are contrary to the Constitution, and it is the role of the judiciary to interpret what the Constitution permits.
rdf:langString
gov.ntis.AVA02153VNB1
rdf:langString
James Madison.jpg
rdf:langString
John Adams A18236.jpg
rdf:langString
Official Presidential portrait of Thomas Jefferson .jpg
rdf:langString
Marbury.jpg
rdf:langString
Marbury v. Madison
rdf:langString
Marshall
xsd:integer
2
rdf:langString
Judiciary Act of 1789, Section 13
rdf:langString
Marbury v. Madison, 5 U.S. at 158, 160.
rdf:langString
Marbury, 5 U.S. at 163.
rdf:langString
Marbury, 5 U.S. at 176–77.
rdf:langString
Marbury, 5 U.S. at 177.
rdf:langString
Marbury, 5 U.S. at 178.
rdf:langString
Marbury, 5 U.S. at 180.
rdf:langString
U.S. Constitution, Article III, Section 2 .
rdf:langString
In all Cases affecting Ambassadors, other public Ministers and Consuls, and those in which a State shall be Party, the supreme Court shall have original Jurisdiction. In all the other Cases before mentioned, the supreme Court shall have appellate Jurisdiction, both as to Law and Fact, with such Exceptions, and under such Regulations as the Congress shall make.
rdf:langString
It is emphatically the province and duty of the Judicial Department to say what the law is.
rdf:langString
Thus, the particular phraseology of the Constitution of the United States confirms and strengthens the principle, supposed to be essential to all written Constitutions, that a law repugnant to the Constitution is void, and that courts, as well as other departments, are bound by that instrument. The rule must be discharged.
rdf:langString
This doctrine ... would declare, that if the legislature shall do what is expressly forbidden, such act, notwithstanding the express prohibition, is in reality effectual. It would be giving to the legislature a practical and real omnipotence, with the same breath which professes to restrict their powers within narrow limits.
rdf:langString
The [President's] signature is a warrant for affixing the great seal to the commission, and the great seal is only to be affixed to an instrument which is complete. ... The transmission of the commission is a practice directed by convenience, but not by law. It cannot therefore be necessary to constitute the appointment, which must precede it and which is the mere act of the President.
rdf:langString
And be it further enacted, That the Supreme Court shall have exclusive [original] jurisdiction over all cases of a civil nature where a state is a party ... And shall have exclusively all such jurisdiction of suits or proceedings against ambassadors, or other public ministers ... The Supreme Court shall also have appellate jurisdiction from the circuit courts and courts of the several states, in the cases herein after specially provided for; and shall have power to issue ... writs of mandamus, in cases warranted by the principles and usages of law, to any courts appointed, or persons holding office, under the authority of the United States.
rdf:langString
The very essence of civil liberty certainly consists in the right of every individual to claim the protection of the laws whenever he receives an injury.
rdf:langString
The powers of the legislature are defined and limited; and that those limits may not be mistaken or forgotten, the constitution is written. ... Certainly all those who have framed written constitutions contemplate them as forming the fundamental and paramount law of the nation, and consequently the theory of every such government must be, that an act of the legislature, repugnant to the constitution, is void.
xsd:integer
370
rdf:langString
Marbury vs. Madison, 5 US (1 Cranch) 137 (1803), bylo přelomové rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, které ve Spojených státech stanovilo zásadu soudního přezkumu (judicial review), což znamená, že americké soudy mají pravomoc rušit zákony, statuty a některá vládní opatření, která podle nich porušují Ústavu Spojených států. Rozhodnutí z roku 1803 zůstává stále nejdůležitějším rozhodnutím amerického ústavního práva. Zlomové rozhodnutí Nejvyššího soudu stanovilo, že Ústava USA je skutečným „zákonem“, nikoli pouze vyjádřením politických principů a ideálů, a pomohlo definovat hranici mezi ústavně oddělenou výkonnou a soudní mocí federální vlády. Případ vznikl na základě incidentu, který se stal počátkem roku 1801 jako součást politického a ideologického soupeření mezi odcházejícím prezidentem Johnem Adamsem, který se zasazoval o pro-obchodní a pro-federální vládní ideály Alexandra Hamiltona a Federalistické strany, a nastupujícího prezidenta Thomase Jeffersona, který upřednostňoval zemědělství a decentralizaci a vedl Demokraticko-republikánskou stranu. Adams prohrál s Jeffersonem americké prezidentské volby v roce 1800 a v březnu 1801, jen dva dny před koncem svého funkčního období, jmenoval několik desítek příznivců Federalistické strany novými obvodními a smírčími soudci ve snaze frustrovat Jeffersona a jeho stoupence v Demokraticko-republikánské straně. Americký senát rychle potvrdil Adamsova jmenování, ale po Adamsově odchodu a Jeffersonově inauguraci nebylo několik pověření nových soudců stále doručeno. Jefferson se domníval, že pověření nebyla platná, protože nebyla doručena včas, a nařídil svému novému ministru zahraničí Jamesovi Madisonovi, aby je nedoručil. Jedním z mužů, jejichž pověření nebyly doručeny včas, byl , marylandský obchodník, který silně podporoval Adamse a federalisty. Na konci roku 1801, poté, co Madison opakovaně odmítl doručit jeho dekret, podal Marbury žalobu k Nejvyššímu soudu a požádal soud, aby vydal soudní příkaz, kterým by Madisona donutil k doručení tohoto pověření. Ve stanovisku, které napsal předseda soudu John Marshall, Nejvyšší soud rozhodl jednak, že Madisonovo odmítnutí doručit Marburyho pověření bylo nezákonné, a zadruhé, že za normálních okolností může soud v takových situacích nařídit dotyčnému vládnímu úředníkovi, aby dekret doručil. V případě Marburyho však soud Madisonovi nenařídil, aby mu vyhověl. Při zkoumání části zákona, který přijal Kongres a který dal Nejvyššímu soudu pravomoc nad případy, jako byl Marburyho, Marshall zjistil, že rozšířil vymezení jurisdikce Nejvyššího soudu nad rámec toho, co bylo původně stanoveno v Ústavě USA. Marshall poté zrušil tuto část zákona a vysvětlil, že americké soudy mají pravomoc zrušit platnost zákonů, které podle nich porušují ústavu. Protože to znamenalo, že soud neměl pravomoc rozhodovat o tomto případu, nemohl ani vydat soudní příkaz, o který Marbury žádal.
rdf:langString
Marbury v. Madison ist ein 1803 vom Obersten Gerichtshofs der Vereinigten Staaten entschiedener Fall, der in der amerikanischen Rechtsprechung eine herausragende Bedeutung erlangte. Mit dieser Entscheidung konstatierte der Oberste Gerichtshof das Recht, Bundesgesetze auf ihre hin zu überprüfen und solche für nichtig zu erklären (judicial review). Nicht zuletzt wegen dieses Votums gewann das Gericht unter Chief Justice John Marshall, bezeichnet als „the Marshall Court“, politische und historische Bedeutung. Der Fall ist auch international bemerkenswert, da er als erster das Konzept der Verfassungsgerichtsbarkeit, wenn auch nicht in dieser Bezeichnung, hervorbrachte. Zwar gab es in Europa seit dem 15. Jahrhundert Rechtsprechung zur Abgrenzung der Rechte von Staatsorganen, judicial review erfolgte wegen des politischen Systems der Amerikanischen Verfassung jedoch in einer qualitativ neuen Konstellation, als positivistische Kontrolle im Spannungsfeld zwischen Volkssouveränität und Gewaltenteilung.
rdf:langString
El caso Marbury contra Madison (5 U.S. 137 1803) es un proceso judicial abordado ante la Corte Suprema de los Estados Unidos y resuelto en 1803. El mismo surgió como resultado de una querella política a raíz de las elecciones presidenciales de 1800, en las que Thomas Jefferson, quien era un republicano demócrata, derrotó al entonces presidente John Adams, el cual era federalista. En los últimos días del gobierno saliente de Adams, el Congreso, dominado por los federalistas, estableció una serie de cargos judiciales, entre ellos 42 jueces de paz para el Distrito de Columbia. El Senado confirmó los nombramientos, el presidente los firmó y el secretario de Estado estaba encargado de sellar y entregar las actas de nombramiento. En el ajetreo de última hora, el secretario de Estado saliente no entregó las actas de nombramiento a cuatro jueces de paz, entre los que se contaba a . El nuevo secretario de Estado del gobierno del presidente Jefferson, James Madison, se negó a entregar las actas de nombramiento porque el nuevo gobierno estaba irritado por la maniobra de los federalistas de tratar de asegurarse el control de la judicatura con el nombramiento de miembros de su partido justo antes de cesar en el gobierno. Sin embargo Marbury recurrió a la Corte Suprema para que ordenara a Madison entregarle su acta. Si el Tribunal fallaba a favor de Marbury, Madison todavía podría negarse a entregar el acta y el Tribunal Supremo no tendría manera de hacer cumplir la orden. Si la Corte se pronunciaba contra Marbury, se arriesgaba a someter el poder judicial a los partidarios de Jefferson al permitirles negar a Marbury el cargo que podía reclamar legalmente. El presidente del Tribunal John Marshall resolvió este dilema al decidir que el Tribunal Supremo no estaba facultado para dirimir este caso. Marshall dictaminó que la Sección 13 de la Ley Judicial, que otorgaba a la Corte estas facultades, era inconstitucional porque ampliaba la jurisdicción original del Tribunal de la jurisdicción definida por la misma Constitución. Al haber decidido no intervenir en este caso en particular, el Tribunal Supremo aseguró su posición como árbitro final de la ley.
rdf:langString
Marbury v. Madison, 5 U.S. (1 Cranch) 137 (1803), was a landmark U.S. Supreme Court case that established the principle of judicial review in the United States, meaning that American courts have the power to strike down laws and statutes that they find to violate the Constitution of the United States. Decided in 1803, Marbury is regarded as the single most important decision in American constitutional law. The Court's landmark decision established that the U.S. Constitution is actual law, not just a statement of political principles and ideals, and helped define the boundary between the constitutionally separate executive and judicial branches of the federal government. The case originated in early 1801 as part of the political and ideological rivalry between outgoing President John Adams and incoming President Thomas Jefferson. Adams had lost the U.S. presidential election of 1800 to Jefferson. In March 1801, just two days before his term as president ended, Adams appointed several dozen Federalist Party supporters to new circuit judge and justice of the peace positions in an attempt to frustrate Jefferson and his supporters in the Democratic-Republican Party. The U.S. Senate quickly confirmed Adams's appointments, but outgoing Secretary of State John Marshall did not deliver all of the new judges' commissions before Adams's departure and Jefferson's inauguration. Jefferson believed the undelivered commissions were void and instructed his Secretary of State, James Madison, not to deliver them. One of the undelivered commissions belonged to William Marbury, a Maryland businessman who had been a strong supporter of Adams and the Federalists. In late 1801, after Madison had repeatedly refused to deliver his commission, Marbury filed a lawsuit in the Supreme Court asking the Court to issue a writ of mandamus forcing Madison to deliver his commission. In an opinion written by Chief Justice Marshall, the Court held firstly that Madison's refusal to deliver Marbury's commission was illegal, and secondly that it was normally proper for a court in such situations to order the government official in question to deliver the commission. But in Marbury's case, the Court did not order Madison to comply. Examining the law Congress had passed to define the Supreme Court jurisdiction over types of cases like Marbury's—Section 13 of the Judiciary Act of 1789—the Court found that the Act had expanded the definition of the Supreme Court's jurisdiction beyond what was originally set forth in the U.S. Constitution. The Court then struck down Section 13 of the Act, announcing that American courts have the power to invalidate laws that they find to violate the Constitution—a power now known as "judicial review". Because striking down the law removed any jurisdiction the Court might have had over the case, the Court could not issue the writ that Marbury had requested.
rdf:langString
Marbury v. Madison, 5 U.S. (1 ) 137 (1803), adalah keputusan Mahkamah Agung Amerika Serikat yang menjadi landasan hukum untuk melakukan pengujian yudisial berdasarkan Pasal III Konstitusi Amerika Serikat. Keputusan ini membantu menetapkan batas antara cabang eksekutif dengan yudikatif. Perkara ini bermula dari permohonan ke Mahkamah Agung. Ia telah diangkat sebagai di Washington, D.C. oleh Presiden John Adams, tetapi surat pengangkatannya tidak diantarkan. Marbury lalu memohon kepada Mahkamah Agung untuk memaksa Sekretaris Negara James Madison untuk mengantarkan dokumen tersebut. Mahkamah Agung pertama-tama menyatakan bahwa penolakan Madison untuk mengantarkan surat tersebut merupakan tindakan yang ilegal. Namun, Mahkamah Agung tidak memerintahkan Madison untuk menyerahkan surat tersebut, tetapi malah menegaskan bahwa isi yang mengizinkan Marbury untuk membuat permohonan kepada Mahkamah Agung itu sendiri tidak konstitusional karena dianggap telah memperluas yurisdiksi pengadilan di luar cakupan Pasal III Konstitusi Amerika Serikat. Maka dari itu, permohonan ini pun ditolak.
rdf:langString
Marbury v. Madison (Marbury contre Madison) est un arrêt de la Cour suprême des États-Unis, (arrêt 5 U.S. 137) rendu le 24 février 1803. C’est à bien des égards le plus important des arrêts rendus par la Cour, non pour l’importance de l’affaire jugée, qui est mineure, mais pour les principes qu’il établit. La Cour affirme la capacité, pour les tribunaux et en particulier pour elle-même, de juger de la conformité des lois à la constitution et d’écarter, en ne les appliquant pas, celles qui y contreviendraient. Ce principe donne à la Cour son pouvoir le plus important, et fait d’elle la première Cour suprême apte à se saisir de questions constitutionnelles de l’histoire.
rdf:langString
마베리 대 매디슨(Marbury v. Madison) 사건은 세계 사법심사(judicial review)의 중요 판례로 이를 시작으로 각국의 헌법재판이 활성화되었다. 미국 연방헌법 제3조에 의한 판결이다.
rdf:langString
Marbury v. Madison is een baanbrekend arrest uit 1803 waarin het Hooggerechtshof van de Verenigde Staten het principe van de rechterlijke toets vestigde, zijnde zijn bevoegdheid wetten te controleren op hun grondwettigheid en ze desgevallend ongeldig te verklaren. De aanleiding voor de zaak was de betwiste benoeming tot rechter van , in de woelige overgangsperiode tussen de regering van president Adams en die van president Jefferson. Met een spitsvondig salomonsoordeel wist het Hooggerechtshof, onder voorzitterschap van John Marshall, beide partijen tevreden te houden, maar vooral zijn eigen toetsingsbevoegdheid veilig te stellen in een arrest dat de geschiedenis is ingegaan als een van de hoekstenen van het staatsrecht in de Verenigde Staten.
rdf:langString
Marbury contro Madison fu un caso storico della Corte suprema degli Stati Uniti d'America che ha stabilito il principio del controllo di legittimità costituzionale (o "revisione giudiziaria"; judicial review) negli Stati Uniti, il che significa che i tribunali statunitensi hanno il potere di annullare leggi e statuti che ritengono violare la Costituzione degli Stati Uniti d'America. Deciso nel 1803, Marbury contro Madison è considerata la singola decisione più importante nel diritto costituzionale statunitense. L'importante decisione della Corte ha stabilito che la Costituzione degli Stati Uniti è una «legge reale», non solo una dichiarazione di principi e ideali politici, e ha contribuito a definire il confine tra i rami del potere esecutivo e del potere giudiziario nella separazione dei poteri.
rdf:langString
マーベリー対マディソン事件（Marbury v. Madison, 5 U.S. 137(1803)）は、アメリカ合衆国最高裁判所の判決で、世界で初めて違憲審査制を確立した事件として有名である。
rdf:langString
O Caso Marbury contra Madison, decidido em 1803 pela Suprema Corte dos Estados Unidos, é considerado o marco inicial do controle de constitucionalidade exercido pelo Poder Judiciário. Por meio dessa decisão, a Suprema Corte desenvolveu e estruturou a sua competência para exercer o controle de constitucionalidade com base no Artigo III da Constituição Norte-Americana, afastando as leis federais que contrariam a Constituição.
rdf:langString
Marbury mot Madison (1803) är ett centralt rättsfall i amerikansk konstitutionell rätt. Högsta Domstolen i USA prövade frågan om lagprövningsrätt utifrån USA:s konstitution, artikel III. Utgången i fallet har format gränsdragningen mellan den dömande och den legislativa makten.
rdf:langString
Марбері проти Медісона (англ. Marbury v. Madison) — судовий прецедент, який розповсюдив компетенцію Верховного Суду США на судовий контроль.
rdf:langString
Мэрбэри против Мэдисона (англ. Marbury v. Madison) — судебный прецедент, распространивший компетенцию Верховного суда США на судебный надзор (англ. judicial review) решений других ветвей власти. В решении по данному делу суд впервые в истории США признал парламентский закон не соответствующим Конституции, создав таким образом прецедент для будущих подобных решений. Следствием этого решения явилась реализация на практике принципа сдержек и противовесов между тремя ветвями власти, в рамках которого Верховный Суд мог рассматривать законодательные акты Конгресса на предмет соответствия Конституции и даже аннулировать эти законы, если они противоречили основному закону. С данного решения началось становление судебного контроля в США.
rdf:langString
马伯利诉麦迪逊（Marbury v. Madison，5 U.S. 137 (1803)）是美国最高法院于1803年判决的一个案例。庄园主马伯利由于上届政府的疏忽，而未收到“太平绅士”的委任状，而继任政府的国务卿麦迪逊拒绝承认委任的合法性及将委任状下发。根据1789年美国国会通过的《司法法》第13条，最高法院对此具有，于是马伯利直接向当时并无实权的最高法院提起诉讼，要求得到自己的委任状。在由首席大法官约翰·马歇尔主笔的判决意见中，裁定马伯利不应该获得委任状，但同时首次运用司法审查权，判定1789年美国国会通过的《司法法》因为违宪而无效，理由是根据美国宪法第三条第二項第二款，最高法院对此案并不具有初审管辖权，而仅具有，故将案件撤销。虽然马伯利未得到委任状，但美国最高法院得以在避免与行政权正面冲突的基础上，树立了对宪法的解释权，即司法审查权。由此开始，司法权成为制衡行政权和立法权的第三种权力，确立了美国三权分立的宪政体制。
rdf:langString
Cushing and Moore
xsd:nonNegativeInteger
49220
