Manus marriage
http://dbpedia.org/resource/Manus_marriage
La manus era presso gli antichi Romani il potere che il pater familias aveva sulla propria moglie e quella dei discendenti, se sposate con particolari modalità. Il titolare ne era il marito, se sui iuris, o il pater di lui. Nel periodo antico, manus e matrimonio erano pressoché inscindibili, ma tale stretto rapporto venne meno a seguito del diffondersi del matrimonio "consensuale" intorno al II sec. a.C. Con la costituzione della manus (conventio in manum) la donna sposata veniva a trovarsi alla stregua di figlia rispetto al marito (filiae loco), di nipote rispetto all'eventuale suocero titolare della patria potestas (neptis loco), di sorella rispetto ai suoi stessi figli (sororis loco).
rdf:langString
Manus (latinsky ruka) je právní moc, kterou měl v antickém Římě otec rodiny (pater familias) jako manžel nad svou manželkou, bylo-li uzavřeno „matrimonium cum in manum conventione“ (manželství s manželskou mocí nad ženou). Žena podrobená této moci měla v rodině stejné právní postavení jako dcera. Byla tak podrobena domácímu soudu svého manžela, nebyla způsobilá mít jakýkoli vlastní majetek a cokoli nabývala, nabývala pro otce. Uzavření manželství in manum conventione mohlo proběhnout třemi způsoby:
rdf:langString
Die Manusehe (abgeleitet von lat. manus, „Hand“) war eine von zahlreichen Formen der Ehe im Römischen Reich. Sie war verbreitet zur legendären Zeit der Könige und nachweislich in der frühen römischen Republik. Im Gegensatz zur „manus-freien“ Ehe war eine Scheidung praktisch unmöglich und die Mitgift (dos) gehörte dauerhaft ihrem Ehemann. In der späten Republik und in der Kaiserzeit wurde die Manusehe kaum noch geschlossen und wich Hochzeiten (nuptiae) beziehungsweise formlosen Ehebünden. Allerdings war es dem Mann selbst dann möglich, manus an seiner Frau ersitzungsweise zu erwerben (usus).
rdf:langString
La manus (propia del ciudadano romano) se entiende como potestad establecida por el derecho civil, que ejercía el paterfamilias sobre la esposa, en virtud de la cual la mujer entraba a formar parte de la familia agnaticia de su marido (vir), como si fuera hija de familia, quedando en consecuencia bajo la absoluta dependencia del paterfamilia (del marido o, si este es alieni iuris, del jefe de la familia de este), dejando de pertenecer a su familia agnaticia originaria. Dentro de la estructura jurídica del matrimonio romano, la manus tenía una importancia fundamental. En efecto, para los romanos la mano (manus) era el miembro que puede manifestar exteriormente el poder, de ahí que la manus constituyese, de manera significativa, el poder del marido sobre la mujer, sin perjuicio de que con el
rdf:langString
Manus (/ˈmeɪnəs/ MAY-nəs; Latin: [ˈmanʊs]) was an Ancient Roman type of marriage, of which there were two forms: cum manu and sine manu. In a cum manu marriage, the wife was placed under the legal control of the husband. In a sine manu marriage, the wife remained under the legal control of her father. Initially, cum manu was the sole form of marriage, but eventually only sine manu marriage was widely practiced.
rdf:langString
rdf:langString
Manus (římské právo)
rdf:langString
Manusehe
rdf:langString
Manus
rdf:langString
Manus
rdf:langString
Manus marriage
xsd:integer
6985736
xsd:integer
1123179928
rdf:langString
Manus (latinsky ruka) je právní moc, kterou měl v antickém Římě otec rodiny (pater familias) jako manžel nad svou manželkou, bylo-li uzavřeno „matrimonium cum in manum conventione“ (manželství s manželskou mocí nad ženou). Žena podrobená této moci měla v rodině stejné právní postavení jako dcera. Byla tak podrobena domácímu soudu svého manžela, nebyla způsobilá mít jakýkoli vlastní majetek a cokoli nabývala, nabývala pro otce. Uzavření manželství in manum conventione mohlo proběhnout třemi způsoby: 1.
* confarreatio byla prastará forma používaná hlavně v kruzích kněžských, při ní ženich s nevěstou za přítomnosti 10 svědků a dvou kněží podstupovali různé ceremoniální úkony a mimo jiné i obětovali Jupiterovi špaldový chléb (panis farreus), který dal celému obřadu název. 2.
* coemptio byl původně prodej nevěsty ženichovi (manželství koupí), později vznikl rituál, kde byla udávána již cena symbolická. 3.
* usus bylo jakési „vydržení“ manželské moci nad ženou. Žil-li muž se ženou rok jako manžel s manželkou, vznikla mu nad ní automaticky manus. Nutno ovšem říct, že toto přísné manželství bylo už za doby republiky nahrazováno méně přísným manželstvím „sine in manum conventione“ (bez manželské moci), které již na sklonku republiky bylo častější.
rdf:langString
Die Manusehe (abgeleitet von lat. manus, „Hand“) war eine von zahlreichen Formen der Ehe im Römischen Reich. Sie war verbreitet zur legendären Zeit der Könige und nachweislich in der frühen römischen Republik. Das Besondere dieser Form der Ehe war, dass die Ehefrau im Rahmen eines Formalaktes (confarreatio, coemptio) aus der Hand ihres Vaters in die Gewalt ihres Ehemannes beziehungsweise ihres Schwiegervaters, wenn der Ehemann selbst noch unter der väterlichen patria potestas stand, überging. Manus war insoweit ein Verfügungsrecht, denn die Frau gehörte damit nicht mehr zu ihrer Herkunftsfamilie, sondern zur Familie ihres Ehemannes. Ihre rechtliche Stellung dort war die einer (vermögenslosen) Tochter (filiae loco). Starb die Frau vor ihrem Ehemann, fand aufgrund ihrer Vermögensunfähigkeit kein Erbgang statt, denn ein Nachlass war nicht vorhanden. War hingegen der Ehemann vorversterbend, erbte sie zusammen mit den Kindern (sui heredes) aufgrund eines vom ius civile eingeräumten gesetzlichen Erbrechts in der ersten der abwärts gestaffelten Klassen. Sui heredes bedeutet in diesem Zusammenhang, dass sie – ebenso wie die Hauskinder – „gewaltfrei“ werden und folglich die Vermögensfähigkeit zurückerlangen, die zur zukünftigen Verwaltung ihres Nachlasses unverzichtbar ist. Im Gegensatz zur „manus-freien“ Ehe war eine Scheidung praktisch unmöglich und die Mitgift (dos) gehörte dauerhaft ihrem Ehemann. In der späten Republik und in der Kaiserzeit wurde die Manusehe kaum noch geschlossen und wich Hochzeiten (nuptiae) beziehungsweise formlosen Ehebünden. Allerdings war es dem Mann selbst dann möglich, manus an seiner Frau ersitzungsweise zu erwerben (usus).
rdf:langString
Manus (/ˈmeɪnəs/ MAY-nəs; Latin: [ˈmanʊs]) was an Ancient Roman type of marriage, of which there were two forms: cum manu and sine manu. In a cum manu marriage, the wife was placed under the legal control of the husband. In a sine manu marriage, the wife remained under the legal control of her father. In both cum manu and sine manu marriages, if both the husband and wife were alieni iuris (persons under patria potestas; that is, under the power of their respective patres familias), the marriage could only take place with the approval of both patres familias. Procedures for initiating and terminating marriage varied with the type of union. Initially, cum manu was the sole form of marriage, but eventually only sine manu marriage was widely practiced.
rdf:langString
La manus (propia del ciudadano romano) se entiende como potestad establecida por el derecho civil, que ejercía el paterfamilias sobre la esposa, en virtud de la cual la mujer entraba a formar parte de la familia agnaticia de su marido (vir), como si fuera hija de familia, quedando en consecuencia bajo la absoluta dependencia del paterfamilia (del marido o, si este es alieni iuris, del jefe de la familia de este), dejando de pertenecer a su familia agnaticia originaria. Dentro de la estructura jurídica del matrimonio romano, la manus tenía una importancia fundamental. En efecto, para los romanos la mano (manus) era el miembro que puede manifestar exteriormente el poder, de ahí que la manus constituyese, de manera significativa, el poder del marido sobre la mujer, sin perjuicio de que con el correr de los tiempos se viese restringido el poder que esta concedía al marido. La mujer in manu quedaba como hija de su marido (filiae loco) y hermana agnada de sus hijos. Si el marido era alieni iuris, entraba ella bajo la potestad de su suegro, como nieta (nepti loco) o como bisnieta cuando el marido era el nieto de aquel pater familias; en estos casos, al decir de Álvaro d'Ors, la manus quedaba como absorbida en la patria potestas bajo la que el marido se hallaba, de allí que se afirme que la entrada bajo la manus producía efectos análogos a los de la adopción, o, cuando la mujer era sui iuris, a los de la adrogatio. Esta manifestación del poder de un paterfamilias desapareció tempranamente, mucho antes de Justiniano.
rdf:langString
La manus era presso gli antichi Romani il potere che il pater familias aveva sulla propria moglie e quella dei discendenti, se sposate con particolari modalità. Il titolare ne era il marito, se sui iuris, o il pater di lui. Nel periodo antico, manus e matrimonio erano pressoché inscindibili, ma tale stretto rapporto venne meno a seguito del diffondersi del matrimonio "consensuale" intorno al II sec. a.C. Con la costituzione della manus (conventio in manum) la donna sposata veniva a trovarsi alla stregua di figlia rispetto al marito (filiae loco), di nipote rispetto all'eventuale suocero titolare della patria potestas (neptis loco), di sorella rispetto ai suoi stessi figli (sororis loco).
xsd:nonNegativeInteger
9787
