Manuel Abad y Queipo

rdf:langString Manuel Abad y Queipo

rdf:langString Manuel Abad y Queipo (26. srpna 1751 ve – 15. září 1825 v Toledu) byl španělský římskokatolický církevní hodnostář, v letech 1810–1814 (v období Mexické války za nezávislost) v tehdejším místokrálovství Nové Španělsko. Narodil se ve v Asturii a nejprve studoval obojí právo na univerzitě v Salamance. Pak se odebral do Guatemaly, kde byl vysvěcen na kněze. Od roku 1784 působil ve Valladolidu (dnes Morelia v Mexiku), kde získal funkci soudce. V roce 1805 získal doktorát z církevního práva na a po smrti biskupa San Miguela jej Rada pro Indie jmenovala kanovníkem katedrály ve Valladolidu. V roce 1807 odcestoval do Španělska, odkud si přivezl jmenování do funkce generálního vikáře. Už v roce 1799 napsal španělskému králi Karlu IV. zprávu o neutěšené společenské a politické situaci v Novém Španělsku, ve které navrhoval například bezplatné půjčky půdy pro nemajetné. Navzdory osobnímu přátelství s Miguelem Hidalgou i snaze udržet přátelské vztahy s revolucionáři ve Valladolidu a v San Miguel de Allende ovšem zachovával stávajícímu zřízení věrnost. V roce 1810 jej vláda nového Španělska určila biskupem v Michoacánu. Úřadu se ujal okamžitě, aniž by čekal na potvrzení od papeže Pia VII., které nakonec nikdy nedostal. Pak 24. září 1810 exkomunikoval Miguela Hidalga a několik dalších revolucionářů, kteří ovšem s odkazem na nepotvrzenost jeho biskupství platnost exkomunikace zpochybňovali. Když v roce 1815 ve zprávě pro krále Ferdinanda VII. kritizoval chyby, kterých se dopustil místokrál , byl předvolán do Španělska, kde už na něj čekala obvinění ze sympatizování s revolucí. Ferdinand VII. ho ovšem obvinění zprostil a jmenoval ho 24. června 1816 ministrem „milosti a spravedlnosti“. Už 27. července ovšem inkvizice znovu přednesla svá obvinění a pak strávil dva měsíce v jejím vězení. Za revoluce roku 1820 byl jmenován členem dočasné junty a když se v roce 1824 dostal Ferdinand opět na trůn, byl uvězněn v Toledu, kde zemřel v roce 1824 jako vězeň.