MG MGB

rdf:langString MG MGB

rdf:langString Automobily značky MG, model MGB, byly sportovní vozy britské firmy MG v období od května 1962 do 22. října 1980. Nahradil model a jeho nástupcem se stal model RV8. Za celou dobu produkce bylo vyrobeno celkem 513 272 těchto vozů a patří tak k nejúspěšnějším vozům anglické značky MG a zároveň k nejúspěšnějším sériově vyráběným sportovním automobilům všech dob. Díky počtu více než půl milionu vozidel vyrobených mezi roky 1962 a 1980 patří model MGBstále k nejúspěšnějším sportovním automobilům v historii. Prodalo se neuvěřitelných 387 259 roadsterů a 125 621 vozů v provedení GT. Jeho úspěch spočíval v nízké pořizovací ceně, nízkýmprovozním nákladům a obecně hezkému vzhledu. Většina světové produkce mířila do Spojených států. Oproti jeho předchůdci, modelu MGA, který měl robustní a oddělené šasi jej nahradila lehčí samonosná karoserie. Vozidlo se nejprve objevilo jako dvoumístný roadster s čtyřválcovým motorem série B. Nejsilnější stránkou tohoto motoru byl točivý moment: 149,6 Nm při 3000 ot./min. Poskytoval výkon 71 kW (95 k) při 5400 ot./min.Vůz dosahoval solidní max. rychlosti 170 km/h. Zrychlení z 0 na 100 km/h se pohybovalo kolem 13 sekund. V roce 1965 se začala prodávat verze kupé s označením GT. Jednalo se o vůz s uspořádáním sedaček 2+2, ovšem na zadních dvou sedadlech se daly převážet spíše jen děti, jelikož zde bylo jen velmi málo místa pro nohy. Vůz se splývavou zádí inspirovaný Pininfarinou byl o 73 kg těžší než roadster. V roce 1967 se objevilo provedení Mark II či Mk II, jehož vzhled se nelišil od předchozích provedení, ale dostalnovou zadní nápravu a plně synchronizovanou převodovku. Zlepšila se jízda ve vyšších rychlostech a na přání dodávané i s automatickou převodovkou. Další změny se objevily v roce 1972 s verzí Mark III (Mk III). Šlo především o inovaci interiéru a vylepšené topení. V roce 1973 se také začala prodávat nejsilnější továrně vyráběná verze s vidlicovým osmiválcem Rover, která vznikla jako reakce na neúspěch modelu MGC. Vůz měl výkon 102 kW a maximální rychlost až 220 km/h. Ovšem ani toto provedení nebylo příliš úspěšné. Mezi lety 1973 a 1976 se prodalo pouze 2600 exemplářů. Neúspěch mu přinesly vysoká cena a problematické jízdní vlastnosti.V roce 1974 začalo hrozit nebezpečí ze strany amerických bezpečnostních předpisů, které měli nepřímoza následek také ukončení výroby modelu MG Midget, a tak došlo k nezbytné modernizaci. Ta měla zanásledek zvýšení světlosti vozu kvůli pozici světlometů a také, že se součástí vozu staly tlustšíčerné plastové nárazníky, které bezpochyby narušily hladký vzhled vozu. Zvýšena světlost vozunegativně ovlivnila jízdní vlastnosti vozu. Také výkon klesal. Navzdory tomu se vůz stále dobřeprodával, a to zejména ve Spojených státech. Proto se koncern British Leyland, jemuž MG nyní patřilo v roce 1976 rozhodl model B zmodernizovat. Díky tomu se příznivě ovlivnila ovladatelnosta změny postihly i interiér, který byl nyní lépe vybaven. Ani tyto změny nakonec nestačily. Titul nejlépe prodávaného sportovního vozu převzal vůzDatsun 260Z nejen ve Spojených státech, ale i na celém světě. Posledních tisícautomobilů s označením MGB LE se stříbrným a černým nátěrem sjelo z výrobní linky v Abingdonu 22.října 1980. Dalším skutečným sportovním automobilem značky se stal až v polovině devadesátých let modelMGF.