Juno II

http://dbpedia.org/resource/Juno_II an entity of type: Thing

Juno II was an American space launch vehicle used during the late 1950s and early 1960s. It was derived from the Jupiter missile, which was used as the first stage. rdf:langString

주노 II(Juno II)는 미국의 우주발사체이다. 1950년와 1960년대 초반까지 사용되었다. PGM-19 주피터 미사일을 주노 II의 1단 엔진으로, MGM-29 서전트 미사일을 상단 엔진으로 사용한다. rdf:langString

ジュノー IIはアメリカ合衆国が開発した人工衛星打ち上げ用のロケット。1950年代末から1960年代初頭まで使用された。 rdf:langString

Juno II – amerykańska rakieta nośna powstała z pocisków IRBM Jupiter. Trzykrotne nieudane próby wysłania aparatu kosmicznego typu Pioneer w kierunku Księżyca za pomocą rakiet Thor Able I, skłoniły uczonych amerykańskich do zmian technicznych w realizacji tego przedsięwzięcia. Postanowiono użyć czteroczłonowej rakiety Juno II. rdf:langString

Juno II var en amerikansk raket baserad på PGM-19 Jupiters första steg. Raketen användes första gången den 6 december 1958. För att skjuta upp Pioneer 3. Raketen misslyckades med att uppnå flykthastighet. rdf:langString

O Juno II, foi um foguete Norte americano, usado no final da década de 50 e no início da década de 60. Ele era derivado do míssilJupiter, usado no primeiro estágio. Nos estágios superiores, foram usados motores do míssil MGM-29 Sergeant, sendo: 11 para o segundoestágio, e um para o terceiro. rdf:langString

Юнона-2 (англ. Juno II) — американская ракета-носитель, дальнейшее развитие ракеты Юнона-1, от которой унаследован блок верхних ступеней. Однако в качестве первой ступени вместо ракеты «Редстоун» использована более мощная ракета «Юпитер». rdf:langString

朱諾二號運載火箭（Juno II）是美國開發的一次性使用運載系統，1958年首次發射，1961年退役。 rdf:langString

Juno II byla americká nosná raketa, odvozená z rakety balistické střely Jupiter IRBM. Byla používaná od konce roku 1958 do května 1961. Základní první stupeň byl převzat z Jupiteru a konfigurace horních stupňů byla identická s raketou Juno I. První stupeň o délce 18,28 metrů a průměru 2,67 metru byl vybaven jedním motorem na RP-1 a kapalný kyslík. Druhý stupeň byl tvořen jedenácti raketovými motory na tuhé pohonné látky, odvozenými od MGM-29 Sergeant. Třetí stupeň byl poskládán ze tří Sergeantů a čtvrtý stupeň měl jediný motor. Při letu, pořadové číslo AM19B, startovala raketa pouze se třemi stupni, což poskytlo dalších 9 kilogramů nosnosti, avšak na nižší orbitu. rdf:langString

Die Juno-II-Rakete ging aus der Mittelstreckenrakete PGM-19 Jupiter hervor. Diese bildete die Grundstufe der Juno II und war zu diesem Zweck um 0,91 m verlängert worden. Als Triebwerk kam ein kardanisch aufgehängtes Rocketdyne S-3D zum Einsatz, welches später nur gering modifiziert auch in der Thor zum Einsatz kam. Auf der Erststufe befanden sich zwei oder drei Sergeant-Feststoffoberstufen, die bereits in der Juno I Verwendung fanden. Diese wurden nach dem Ausbrennen der Erststufe (182 s nach dem Start) per Radioimpuls vom Kontrollzentrum aus gezündet, was durch eine Funkstörung zum Verlust von Explorer S-46 führte. Die Variante mit nur zwei Oberstufen wurde nur einmal zum erfolglosen Start des Beacon-2-Satelliten verwendet. rdf:langString

Juno II est un des premiers lanceurs utilisés par les États-Unis pour placer en orbite ses satellites. Ce lanceur est développé par Wernher von Braun à partir du missile balistique Jupiter. Le lanceur Juno II commence à être utilisé quelques mois après que le lanceur Juno I dérivé du missile balistique Redstone place en orbite le premier satellite américain Explorer 1 le 1er février 1958. Deux fois plus puissant que le lanceur Juno I (de 20 à 41 kg de charge utile en orbite terrestre basse), le lanceur Juno II est utilisée à 10 reprises (6 échecs) entre le 6 décembre 1958 et le 24 mai 1961 pour lancer des satellites scientifiques du programme Explorer et deux des sondes spatiales Pioneer vers la Lune. D'une puissance trop réduite, le lanceur Juno II de la NASA est remplacé par les lanceurs rdf:langString

Il Juno II era un razzo vettore statunitense usato tra la fine degli anni cinquanta e l'inizio degli anni sessanta. A differenza del Juno I, che usava come primo stadio un razzo Redstone, il Juno II usava come primo stadio un razzo Jupiter. Gli stadi superiori derivavano invece dal razzo Sergeant. Il Juno II era un razzo a quattro stadi, ma esisteva anche una versione a tre stadi, usata per i lanci in orbita terrestre bassa. rdf:langString

rdfs:label

rdf:langString Juno II

rdf:langString 주노 II

rdf:langString ジュノーII

rdf:langString Juno II

rdf:langString Юнона-2

rdf:langString Juno II

rdf:langString 朱諾2號運載火箭

foaf:name

rdf:langString Juno II

dbpprop:name

rdf:langString Juno II

dbpedia-owl:wikiPageID

xsd:integer 16537783

dbpedia-owl:wikiPageRevisionID

xsd:integer 1116435064

dbpprop:sites

rdf:langString LC-5 and LC-26B, CCAFS

dbpprop:stage1engines

xsd:integer 1

dbpprop:stage1si

<second> 248.0

dbpprop:stage1time

<second> 182.0

dbpprop:stage2engines

xsd:integer 11

dbpprop:stage2fuel

rdf:langString Solid - Polysulfide-aluminum and ammonium perchlorate

dbpprop:stage2si

<second> 220.0

dbpprop:stage2time

<second> 6.0

dbpprop:stage3engines

xsd:integer 3

dbpprop:stage3fuel

rdf:langString Solid - Polysulfide-aluminum and ammonium perchlorate

dbpprop:stage3si

<second> 236.0

dbpprop:stage3time

<second> 6.0

dbpprop:stage4engines

xsd:integer 1

dbpprop:stage4fuel

rdf:langString Solid - Polysulfide-aluminum and ammonium perchlorate

dbpprop:stage4si

<second> 249.0

dbpprop:stage4time

<second> 6.0

dbpprop:partial

xsd:integer 1

dbpprop:success

xsd:integer 4

dbpprop:caption

xsd:gMonthDay --10-13

dbpprop:first

xsd:date 1958-12-06

dbpprop:last

xsd:date 1961-05-24

dbpprop:manufacturer

rdf:langString Chrysler for ABMA

dbpprop:status

rdf:langString Retired

dbpprop:upright

xsd:integer 1

dbpprop:stages

xsd:integer 3

dbpedia-owl:abstract

rdf:langString Juno II byla americká nosná raketa, odvozená z rakety balistické střely Jupiter IRBM. Byla používaná od konce roku 1958 do května 1961. Základní první stupeň byl převzat z Jupiteru a konfigurace horních stupňů byla identická s raketou Juno I. První stupeň o délce 18,28 metrů a průměru 2,67 metru byl vybaven jedním motorem na RP-1 a kapalný kyslík. Druhý stupeň byl tvořen jedenácti raketovými motory na tuhé pohonné látky, odvozenými od MGM-29 Sergeant. Třetí stupeň byl poskládán ze tří Sergeantů a čtvrtý stupeň měl jediný motor. Při letu, pořadové číslo AM19B, startovala raketa pouze se třemi stupni, což poskytlo dalších 9 kilogramů nosnosti, avšak na nižší orbitu. Raketa byla vyvinuta týmem vědců z Redstone Arsenal pod vedením Wernhera von Brauna. Cílem projektu bylo zvýšení nosnosti raket. Při vývoji Juno II bylo použito stejného postupu, jako u Juno I, tedy přestavěním stávajícího vojenského vybavení pro potřeby kosmických letů. Tímto postupem bylo ušetřeno mnoho finančních prostředků a značná byla i úspora času. Ačkoli raketa dosáhla jistých úspěchů, stále se opakovaly podobné závady jako u předchozích raket Vanguard a Juno I a raketa tak dosáhla pouze 40% úspěšnosti. 28. ledna 1959 se konal National Aeronautics and Space Council na kterém se raketa Juno II dočkala, stejně jako Vanguard, Thor-Able a Juno I (Jupiter-C), kritiky za neuspokojivé výsledky, uspěchanou konstrukci a nedostatek potenciálu pro budoucí rozvoj.

rdf:langString Die Juno-II-Rakete ging aus der Mittelstreckenrakete PGM-19 Jupiter hervor. Diese bildete die Grundstufe der Juno II und war zu diesem Zweck um 0,91 m verlängert worden. Als Triebwerk kam ein kardanisch aufgehängtes Rocketdyne S-3D zum Einsatz, welches später nur gering modifiziert auch in der Thor zum Einsatz kam. Auf der Erststufe befanden sich zwei oder drei Sergeant-Feststoffoberstufen, die bereits in der Juno I Verwendung fanden. Diese wurden nach dem Ausbrennen der Erststufe (182 s nach dem Start) per Radioimpuls vom Kontrollzentrum aus gezündet, was durch eine Funkstörung zum Verlust von Explorer S-46 führte. Die Variante mit nur zwei Oberstufen wurde nur einmal zum erfolglosen Start des Beacon-2-Satelliten verwendet. Die Juno II wurde in den Jahren 1958 bis 1961 ausschließlich von Cape Canaveral aus gestartet. Von insgesamt zehn Starts waren nur vier erfolgreich. Raketen dieses Typs transportierten zwei Pioneer-Mondsonden (ein Fehlstart wegen vorzeitigen Brennschlusses der ersten Stufe), sieben Explorer-Satelliten (vier Fehlstarts) und einen Beacon-Satelliten (Fehlstart). Die Juno II konnte 41 kg auf eine niedrige Erdumlaufbahn oder 6 kg auf eine interplanetare Bahn befördern.Aufgrund ihrer geringen Leistung fand keine weitere Entwicklung dieses Raketentyps statt.

rdf:langString Juno II was an American space launch vehicle used during the late 1950s and early 1960s. It was derived from the Jupiter missile, which was used as the first stage.

rdf:langString Juno II est un des premiers lanceurs utilisés par les États-Unis pour placer en orbite ses satellites. Ce lanceur est développé par Wernher von Braun à partir du missile balistique Jupiter. Le lanceur Juno II commence à être utilisé quelques mois après que le lanceur Juno I dérivé du missile balistique Redstone place en orbite le premier satellite américain Explorer 1 le 1er février 1958. Deux fois plus puissant que le lanceur Juno I (de 20 à 41 kg de charge utile en orbite terrestre basse), le lanceur Juno II est utilisée à 10 reprises (6 échecs) entre le 6 décembre 1958 et le 24 mai 1961 pour lancer des satellites scientifiques du programme Explorer et deux des sondes spatiales Pioneer vers la Lune. D'une puissance trop réduite, le lanceur Juno II de la NASA est remplacé par les lanceurs Delta et Atlas.

rdf:langString 주노 II(Juno II)는 미국의 우주발사체이다. 1950년와 1960년대 초반까지 사용되었다. PGM-19 주피터 미사일을 주노 II의 1단 엔진으로, MGM-29 서전트 미사일을 상단 엔진으로 사용한다.

rdf:langString Il Juno II era un razzo vettore statunitense usato tra la fine degli anni cinquanta e l'inizio degli anni sessanta. A differenza del Juno I, che usava come primo stadio un razzo Redstone, il Juno II usava come primo stadio un razzo Jupiter. Gli stadi superiori derivavano invece dal razzo Sergeant. Il Juno II era un razzo a quattro stadi, ma esisteva anche una versione a tre stadi, usata per i lanci in orbita terrestre bassa. Il primo lancio con un Juno II venne effettuato il 6 dicembre 1958, l'ultimo il 24 maggio 1961. Con il Juno II vennero effettuati in totale dieci lanci, soprattutto di satelliti Explorer e sonde spaziali Pioneer; cinque lanci fallirono, quattro ebbero successo e uno fu un successo parziale, perché la sonda Pioneer 3 non riuscì a raggiungere la Luna, ma effettuò alcuni esperimenti scientifici che ebbero successo.

rdf:langString ジュノー IIはアメリカ合衆国が開発した人工衛星打ち上げ用のロケット。1950年代末から1960年代初頭まで使用された。

rdf:langString Juno II – amerykańska rakieta nośna powstała z pocisków IRBM Jupiter. Trzykrotne nieudane próby wysłania aparatu kosmicznego typu Pioneer w kierunku Księżyca za pomocą rakiet Thor Able I, skłoniły uczonych amerykańskich do zmian technicznych w realizacji tego przedsięwzięcia. Postanowiono użyć czteroczłonowej rakiety Juno II.

rdf:langString Juno II var en amerikansk raket baserad på PGM-19 Jupiters första steg. Raketen användes första gången den 6 december 1958. För att skjuta upp Pioneer 3. Raketen misslyckades med att uppnå flykthastighet.

rdf:langString O Juno II, foi um foguete Norte americano, usado no final da década de 50 e no início da década de 60. Ele era derivado do míssilJupiter, usado no primeiro estágio. Nos estágios superiores, foram usados motores do míssil MGM-29 Sergeant, sendo: 11 para o segundoestágio, e um para o terceiro.

rdf:langString Юнона-2 (англ. Juno II) — американская ракета-носитель, дальнейшее развитие ракеты Юнона-1, от которой унаследован блок верхних ступеней. Однако в качестве первой ступени вместо ракеты «Редстоун» использована более мощная ракета «Юпитер».

rdf:langString 朱諾二號運載火箭（Juno II）是美國開發的一次性使用運載系統，1958年首次發射，1961年退役。

dbpprop:countryOrigin

rdf:langString United States

dbpprop:cpl

<usDollar> 2.54E7

rdf:langString US$2.9 million ,

dbpprop:fail

xsd:integer 5

dbpprop:launches

xsd:integer 10

dbpedia-owl:finalFlight

xsd:date 1961-05-24