Interzonal
http://dbpedia.org/resource/Interzonal an entity of type: Thing
التصفيات ما بين المناطقية (بالإنكليزية:Interzonal) مسابقة شطرنج كان الاتحاد الدولي للشطرنج يقيمها كل ثلاث سنوات يتنافس فيها المتاهلين من مناطق العالم المختلفة للتأهل إلى مسابقة الترشيح.
rdf:langString
Un Interzonal era un torneig d'escacs que conformava, fins al mitjans dels anys 1990, una de les etapes en el cicle trienal del Campionat del Món d'Escacs. El torneig interzonal era organitzat per la FIDE.
rdf:langString
Los torneos interzonales de ajedrez fueron torneos organizados por la FIDE como parte del proceso de clasificación del campeonato mundial de ajedrez desde 1951 hasta 1996. Fueron disputados por los jugadores clasificados en los torneos zonales (torneos entre países de cada zona que agrupaba a las federaciones de la FIDE), y otorgaban plazas para la etapa siguiente, el torneo de Candidatos.
rdf:langString
Interzonal chess tournaments were tournaments organized by the World Chess Federation FIDE from the 1950s to the 1990s. They were a stage in the triennial World Chess Championship cycle and were held after the Zonal tournaments, and before the Candidates Tournament. Since 2005, the Chess World Cup has filled a similar role.
rdf:langString
Le tournoi interzonal ou tournoi interzones est une épreuve triennale créée en 1948 par la Fédération internationale des échecs (FIDE) pour sélectionner les candidats au championnat du monde d'échecs. La FIDE a abandonné ce système en 1997.Le dernier tournoi interzonal a eu lieu à Bienne en 1993. Pour se qualifier au tournoi interzonal, les joueurs devaient se qualifier dans leurs tournois zonaux respectifs. L’étape suivante était le tournoi des candidats. Le cycle zonal-interzonal-candidats-championnat du monde avait lieu tous les 3 ans.
rdf:langString
Turnieje międzystrefowe FIDE stanowiły drugi etap (pomiędzy turniejami strefowymi a turniejem lub meczami pretendentów) eliminacji, których celem było wyłonienie przeciwnika dla mistrza i mistrzyni świata w szachach.
rdf:langString
Межзональный турнир — часть системы соревнований на первенство мира по шахматам по версии ФИДЕ. Утверждены 18-м конгрессом ФИДЕ (Гаага, 1947). Первый турнир проводился в 1948 году, последний в 1993 году. Состав участников формировался по итогам зональных турниров ФИДЕ. Принципы формирования состава участников неоднократно менялись: по результатам 1-2-го межзонального турнира в турниры претендентов входило по 5 победителей, 3-го по 9, 4-го по 6. В 1973—79 и 1987 в турниры претендентов выходило по 3 победителя из каждого межзонального турнира, в 1982—84 по 2, в 1985 по 4.
rdf:langString
Mezipásmové turnaje v šachu byly turnaje pořádané Mezinárodní šachovou federací, jednalo se o druhý stupeň v boji o titul mistra světa. Byly pořádané pro muže od roku 1948 a pro ženy od roku 1971, do roku 1993. Celý cyklus se skládal z následujících částí (v současné době je aplikován jiný systém): 1.
* Pásmový turnaj 2.
* Mezipásmový turnaj 3.
* Turnaj kandidátů v šachu resp. Zápas kandidátů 4.
* Zápas o titul mistra světa v šachu Posledním mezipásmovým turnajem FIDE byl turnaj v Bielu roku 1993, kdy vyhrál Boris Gelfand.
rdf:langString
Als Interzonenturnier wurde eine 1948 von der FIDE eingeführte wichtige Qualifikationsetappe bei der Ermittlung des Herausforderers des Schachweltmeisters bezeichnet. Die FIDE hat seit 1997 den Austragungsmodus mehrfach geändert. Das letzte Interzonenturnier fand 1993 in Biel statt. Ein Sieg in diesen stets sehr stark besetzten Interzonenturnieren galt auch unabhängig vom späteren Verlauf der Qualifikation als großer Erfolg im Palmarès eines Schachspielers.
rdf:langString
Il torneo interzonale è stato un torneo di scacchi usato per le qualificazioni al campionato del mondo tra il 1948 e il 1993. Prende questo nome perché vi si affrontavano giocatori provenienti da diverse zone amministrative della FIDE. Fino alla fine degli anni ottanta, i partecipanti ai tornei interzonali erano usualmente una ventina, e il formato previsto era quello del girone all'italiana; nei primi cicli (fino a quello relativo al mondiale 1972) si teneva un solo interzonale, mentre in seguito il numero fu ampliato a due (fino al campionato del mondo 1981) e poi a tre.
rdf:langString
Torneios Interzonais são competições organizadas pela FIDE como um estágio para a disputa do Campeonato Mundial de Xadrez. Basicamente, o plano era de que o ciclo do campeonato durasse pelo menos três anos. No primeiro ano, cada nação membro da FIDE indicaria um campeão nacional. Os melhores enxadristas se qualificariam para um Torneio Zonal. Países grande como a Rússia e os EUA teriam suas próprias zonas. Países menores seriam agrupados em zonas com vários países. Por exemplo a América do Sul e a América Central foram combinadas em apenas uma zona. Originalmente, não havia zonas na África e na Ásia por não haver países membro da FIDE nestes continentes.
rdf:langString
rdf:langString
تصفيات ما بين مناطقية
rdf:langString
Interzonal
rdf:langString
Mezipásmový turnaj v šachu
rdf:langString
Interzonenturnier
rdf:langString
Interzonal
rdf:langString
Tournoi interzonal
rdf:langString
Interzonal
rdf:langString
Torneo interzonale
rdf:langString
Szachowe turnieje międzystrefowe
rdf:langString
Torneios Interzonais
rdf:langString
Межзональные турниры
xsd:integer
2630659
xsd:integer
1038196434
rdf:langString
التصفيات ما بين المناطقية (بالإنكليزية:Interzonal) مسابقة شطرنج كان الاتحاد الدولي للشطرنج يقيمها كل ثلاث سنوات يتنافس فيها المتاهلين من مناطق العالم المختلفة للتأهل إلى مسابقة الترشيح.
rdf:langString
Un Interzonal era un torneig d'escacs que conformava, fins al mitjans dels anys 1990, una de les etapes en el cicle trienal del Campionat del Món d'Escacs. El torneig interzonal era organitzat per la FIDE.
rdf:langString
Mezipásmové turnaje v šachu byly turnaje pořádané Mezinárodní šachovou federací, jednalo se o druhý stupeň v boji o titul mistra světa. Byly pořádané pro muže od roku 1948 a pro ženy od roku 1971, do roku 1993. Celý cyklus se skládal z následujících částí (v současné době je aplikován jiný systém): 1.
* Pásmový turnaj 2.
* Mezipásmový turnaj 3.
* Turnaj kandidátů v šachu resp. Zápas kandidátů 4.
* Zápas o titul mistra světa v šachu Právo účasti v mezipásmovém turnaji měli hráči, kteří se umístili nejlépe v pásmových turnajích mistrovství světa. Nejlepší hráči z mezipásmových turnajů následně postupovali do turnaje kandidátů (v letech 1965-1983 přesnější označení zápasy kandidátů). V zásadě bylo naplánováno, že cyklus bude trvat tři roky. V prvním roce členské státy FIDE uskutečnily národní mistrovství. Vítězové by se kvalifikovali do pásmového turnaje, kdy svět byl rozdělen dle zón. Velké země jako Rusko a USA měly své vlastní zóny. Menší země byly rozděleny do skupin s více členy. Například, všichni hráči Jižní a Střední Ameriky patřili do jedné zóny. V prvních letech nebyly zóny pro Afriku, protože na africkém kontinentu nebyl žádný stát členem FIDE. V mezipásmovém turnaji hrávalo většinou 24 účastníků. Vítězové mezipásmových turnajů se připojili k hráči, který prohrál v minulém cyklu v zápasu o titul mistra světa, přesná pravidla účastníků vždy stanovovala FIDE. Od roku 1948 do roku 1993 se cyklus opakoval každé tři roky. Původně byl hrán pouze jeden mezipásmový turnaj. V roce 1972 se systém ukázal jako příliš nemotorný. Příčinou byl vzrůstající počet kvalitních hráčů a zvyšovaly se náklady na pořádání turnaje. Rovněž se připojovaly nové země, obzvláště v Asii (Čína, Indie, Indonésie, Filipíny), kde rovněž začali vyrůstat špičkoví velmistři. Rovněž Afrika požadovala dvě zóny. Bylo zcela nepraktické a nemožné dát všechny špičkové hráče do jednoho turnaje se systémem každý s každým. V roce 1973 se tak systém pořádání změnil na dva mezipásmové turnaje a od roku 1982 na tři. Další růst počtu hráčů vedl k tomu, že mezipásmové turnaje byly pořádány švýcarským systémem hry a to v letech 1990 a 1993. Posledním mezipásmovým turnajem FIDE byl turnaj v Bielu roku 1993, kdy vyhrál Boris Gelfand.
rdf:langString
Als Interzonenturnier wurde eine 1948 von der FIDE eingeführte wichtige Qualifikationsetappe bei der Ermittlung des Herausforderers des Schachweltmeisters bezeichnet. Die FIDE hat seit 1997 den Austragungsmodus mehrfach geändert. Das letzte Interzonenturnier fand 1993 in Biel statt. Ein Sieg in diesen stets sehr stark besetzten Interzonenturnieren galt auch unabhängig vom späteren Verlauf der Qualifikation als großer Erfolg im Palmarès eines Schachspielers. Für das Interzonenturnier qualifizierten sich die Sieger aus den Zonenturnieren sowie vorqualifizierte Spieler aus dem vorherigen Zyklus. Eine vorbestimmte Anzahl an hochplatzierten Spielern des Interzonenturniers/der Interzonenturniere qualifizierte sich für das Kandidatenturnier. Der Sieger des Kandidatenturniers bzw. später der Kandidaten-Zweikämpfe wurde sog. Herausforderer und kämpfte dann in einem Match gegen den amtierenden Schachweltmeister, der in diesen Qualifikationsmarathon also nicht involviert war, um den Titel. Ein solcher Zyklus dauerte (inklusive WM-Wettkampf) drei Jahre. Von 1948 bis 1970 gab es jeweils ein Interzonenturnier mit 20–24 Teilnehmen. Von 1973 bis 1979 gab es zwei Interzonenturniere pro Zyklus mit 18 bis 20 Teilnehmern. Von 1982 bis 1987 gab es drei Interzonenturniere pro Zyklus mit jeweils bis zu 18 Teilnehmern. Man spielte stets als Rundenturnier jeder gegen jeden. In den Jahren 1990 und 1993 gab es die beiden letzten Interzonenturniere, beide waren im Schweizer System ausgespielte (Open-)Turniere mit 64 bzw. 73 Teilnehmern. Die ursprüngliche Planung sah vor, ein Interzonenturnier 1996 in Jerewan abzuhalten, dies wurde jedoch 1996 zugunsten der K.-o.-WM-Turniere abgesagt. Zeitweise galt eine Art Länder-Kontingent, d. h. eine Beschränkung derart, dass sich im Maximum drei Spieler aus demselben Land in einem Interzonenturnier für die nächste Etappe der (meistens besten acht) Kandidaten qualifizieren konnten. Leonid Stein wurde dies zweimal zum Verhängnis.
rdf:langString
Los torneos interzonales de ajedrez fueron torneos organizados por la FIDE como parte del proceso de clasificación del campeonato mundial de ajedrez desde 1951 hasta 1996. Fueron disputados por los jugadores clasificados en los torneos zonales (torneos entre países de cada zona que agrupaba a las federaciones de la FIDE), y otorgaban plazas para la etapa siguiente, el torneo de Candidatos.
rdf:langString
Interzonal chess tournaments were tournaments organized by the World Chess Federation FIDE from the 1950s to the 1990s. They were a stage in the triennial World Chess Championship cycle and were held after the Zonal tournaments, and before the Candidates Tournament. Since 2005, the Chess World Cup has filled a similar role.
rdf:langString
Le tournoi interzonal ou tournoi interzones est une épreuve triennale créée en 1948 par la Fédération internationale des échecs (FIDE) pour sélectionner les candidats au championnat du monde d'échecs. La FIDE a abandonné ce système en 1997.Le dernier tournoi interzonal a eu lieu à Bienne en 1993. Pour se qualifier au tournoi interzonal, les joueurs devaient se qualifier dans leurs tournois zonaux respectifs. L’étape suivante était le tournoi des candidats. Le cycle zonal-interzonal-candidats-championnat du monde avait lieu tous les 3 ans.
rdf:langString
Il torneo interzonale è stato un torneo di scacchi usato per le qualificazioni al campionato del mondo tra il 1948 e il 1993. Prende questo nome perché vi si affrontavano giocatori provenienti da diverse zone amministrative della FIDE. I tornei interzonali furono istituiti dalla FIDE in previsione del secondo campionato del mondo da essa gestito (il primo, del 1948, era stato ad inviti). Si poneva ad un livello intermedio tra i tornei zonali (organizzati nella varie zone della FIDE) e i tornei dei candidati, il cui vincitore aveva il diritto di sfidare il campione del mondo; il primo si svolse a Saltsjöbaden tra il 2 aprile e il 16 maggio 1948. Fino alla fine degli anni ottanta, i partecipanti ai tornei interzonali erano usualmente una ventina, e il formato previsto era quello del girone all'italiana; nei primi cicli (fino a quello relativo al mondiale 1972) si teneva un solo interzonale, mentre in seguito il numero fu ampliato a due (fino al campionato del mondo 1981) e poi a tre. Nel ciclo per il mondiale 1993, la FIDE introdusse il sistema svizzero, concentrando 64 giocatori in un unico torneo. Tale formato fu conservato per il campionato FIDE 1996, così come per il rivale campionato del mondo 1995 organizzato dalla PCA dopo la divisione del titolo mondiale. A partire dal mondiale 1998, la FIDE non tenne più interzonali, sostituendo il campionato del mondo con un unico torneo ad eliminazione diretta.
rdf:langString
Turnieje międzystrefowe FIDE stanowiły drugi etap (pomiędzy turniejami strefowymi a turniejem lub meczami pretendentów) eliminacji, których celem było wyłonienie przeciwnika dla mistrza i mistrzyni świata w szachach.
rdf:langString
Torneios Interzonais são competições organizadas pela FIDE como um estágio para a disputa do Campeonato Mundial de Xadrez. Basicamente, o plano era de que o ciclo do campeonato durasse pelo menos três anos. No primeiro ano, cada nação membro da FIDE indicaria um campeão nacional. Os melhores enxadristas se qualificariam para um Torneio Zonal. Países grande como a Rússia e os EUA teriam suas próprias zonas. Países menores seriam agrupados em zonas com vários países. Por exemplo a América do Sul e a América Central foram combinadas em apenas uma zona. Originalmente, não havia zonas na África e na Ásia por não haver países membro da FIDE nestes continentes. Os melhores jogadores de cada Torneio Zonal se juntariam e disputariam o Torneio Interzonal. normalmente, o torneio tem 24 enxadristas. Os melhores colocados se qualificariam ao Torneio de Candidatos. Eles se juntariam ao perdedor do último Torneio dos Candidatos ao perdedor da Final do Campeonato Mundial. O vencedor do Torneio dos Candidatos disputaria uma série de 24 partidas pelo título mundial no ano seguinte. Por exemplo, em 1957 o Campeonato Estadunidense serviu como um Torneio Zonal onde os três melhores enxadristas (Bobby Fischer, Samuel Reshevsky, e ) se qualificaram para o Torneio Interzonal que aconteceu em 1958 em Portorož. Os seis melhores em Portorož (Mikhail Tal, Svetozar Gligorić, Tigran Petrosian, Pál Benkő, Friðrik Ólafsson e Bobby Fischer) se qualificaram para o Torneio dos Candidatos. Eles se juntaram a Vasily Smyslov e Paul Keres que haviam sido os dois melhores do Torneio dos Candidatos de 1956. O torneio foi disputado numa série de quatro partidas com todos se enfrentando. O vencedor foi Mikhail Tal, que então disputou a série de 24 partidas pelo título mundial contra Mikhail Botvinnik em 1960. Assim, os Torneios Interzonais aconteceram trienalmente de 1948 até 1993. Entretanto, em 1972, o sistema de disputa precisou ser modificado. Havia muitos jogadores de alto nível por zona e o custo para organizar o torneio era muito alto. Também havia outros países se filiando a FIDE, principalmente na Ásia. China, Índia, Indonésia e as Filipinas começaram a produzir Grandes Mestres onde nunca houvera antes. Até mesmo a África demandava duas zonas. Então em 1973 o sistema foi modificado para dois torneios interzonais onde os três melhores colocados se qualificariam ao torneio de candidatos. Em 1982 o sistema de disputa mudou novamente para três Torneios Interzonais. Aumentos posteriores levaram aos Torneios Interzonais a serem disputados no Sistema Suíço em 1990 e 1993. O último Torneio Interzonal da FIDE foi Biel em 1993, vencido por Boris Gelfand. A Professional Chess Association também organizou um torneio interzonal em 1993.
rdf:langString
Межзональный турнир — часть системы соревнований на первенство мира по шахматам по версии ФИДЕ. Утверждены 18-м конгрессом ФИДЕ (Гаага, 1947). Первый турнир проводился в 1948 году, последний в 1993 году. Состав участников формировался по итогам зональных турниров ФИДЕ. Принципы формирования состава участников неоднократно менялись: по результатам 1-2-го межзонального турнира в турниры претендентов входило по 5 победителей, 3-го по 9, 4-го по 6. В 1973—79 и 1987 в турниры претендентов выходило по 3 победителя из каждого межзонального турнира, в 1982—84 по 2, в 1985 по 4.
xsd:nonNegativeInteger
4464