History of Armenia

rdf:langString Dějiny Arménie

rdf:langString Dějiny Arménie jsou dějinami území současné Arménské republiky, ale také arménského národa, jehož etnogeneze je předmětem diskusí a legend (pověst o praotci Haykovi), nicméně zhruba od 9. století př. n. l. je spjatá právě s dnešním arménským územím, obecněji pak s oblastí Zakavkazska. Dějiny arménského národa jsou ovšem také dějinami diaspory, ba dokonce založení jednoho „exilového státu“ u pobřeží Středozemního moře (Arménské království v Kilíkii). Dějiny Arménie jsou také dějinami průsečíku vlivů mocných říší a bloků (Peršanů, Arabů, Říma, Byzance, Ruska), na nichž si malý národ urputně snaží uchovat nezávislost kulturní i politickou. Zakavkazsko bylo ve starověku velmi kulturní oblastí, rozvinuly se zde prastaré říše, například Chetitská. S dějinami Arménů souvisí zejména říše Urartu z 8.–6. století př. n. l. Arméni za svůj první stát považují Arménské království, které se roku 321 př. n. l. vymanilo z vlivu Peršanů (Achaimenovců) a osamostatnilo se. Nastal první zlatý věk arménských dějin, v němž bylo přijato křesťanství jako státní náboženství (jakožto v prvním státě na světě), byla založena první národní křesťanská církev světa (dodnes existující a formující arménskou národní identitu), Tigranés Veliký dal Arménům ochutnat na chvíli osud regionální velmoci a kněz Mesrop Maštoc vytvořil unikátní abecedu, jíž se arménská kultura dodnes odlišuje od ostatních. Poté následovala období nadvlády perské, byzantské a arabské, aby se z nich Arménie znovu vymanila za vlády v letech 884–1045, v tomto druhém zlatém věku arménských dějin. Nově postavené hlavní město Ani pařilo k nejvelkolepějším a největším sídlům raného středověku, ale tak jako Tigranův Tigranakert bylo i Ani nakonec zcela rozvráceno a zbyly z něj jen ruiny. Bagratovskou Arménii pohltila nejprve Byzanc a posléze Seldžučtí Turci, před nimiž uprchla z Arménie obrovská migrační vlna, která se usadila na byzantském území v Kilíkii, kde si posléze založila vlastní stát, který existoval od 11. do 14. století a sehrál značnou úlohu při podpoře křížových výprav do Svaté země. Původní arménské území pak trpělo přetahováním Byzantinců, Peršanů a Osmanů (Turků) o nadvládu, přičemž perské dynastie tahaly většinou za delší konec a území ovládaly až do 18. století, kdy ho postupně ovládli Rusové. Pod ruskou nadvládou se zformovala moderní arménská politika, problém však byl, že velká část Arménů žila na územích ovládaných Osmany, kteří nedokázali čelit tlaku evropských mocností a od druhé poloviny 19. století od nich dostávali potupné vojenské lekce. Malá křesťanská menšina na tureckém území se tak stala hromosvodem. Výsledkem byly nejprve ojedinělé masakry a za první světové války pak systematická arménská genocida, vyhlazení 1,5 milionu Arménů na tureckých územích. Po válce, v letech 1918–1920, existovala krátce nezávislá Arménská republika (tzv. první republika), ovšem ve svěráku dvou velmocí – kemalovského Turecka a sovětského Ruska si dlouho nezávislost uchovat nemohla. Arméni zvolili integraci do sovětské říše, která je mohla v tu chvíli jediná ochránit před tureckou územní lačností a etnickou nenávistí. Součástí Sovětského svazu byla Arménie až do roku 1991, kdy vyhlásila nezávislost. I ta je ale zatížena etnickými, územními, ba geopolitickými spory, které mají hluboké kořeny a souvisí s komplikovanými kavkazskými dějinami. I kvůli nim dnes v Arménii převládá znovu spíše ruský geopolitický vliv, neboť s okolními zeměmi (muslimský Ázerbájdžán podporovaný jinými muslimskými mocnostmi v oblasti) má vztahy nepřátelské. Druhá arménská republika se však snaží udržovat dobré vztahy i se zeměmi Evropské unie, s nimiž cítí spřízněnost kulturní a náboženskou.