Harmodius and Aristogeiton

http://dbpedia.org/resource/Harmodius_and_Aristogeiton an entity of type: Thing

هاروموديس (لغة إغريقية: Ἁρμόδιος, Harmódios) و أرستوجياتين (Ἀριστογείτων, Aristogeíton; كلاً منهما توفي في 514 ق.م) كانت عاشقين من أثينا القديمة. أصبحوا يعرفون باسم (Tyrannicide) (τυραννοκτόνοι, tyrannoktonoi) بعد أن قتلوا الطاغية هيبارخوس، وكان هذا الفعل الرمز البارز للديمقراطية إلى الأثينيين القدماء. rdf:langString
Ο Αρμόδιος και ο Αριστογείτων ήταν ένα ερωτικό ζευγάρι της αρχαίας Αθήνας που σκότωσε το καλοκαίρι του 514 π.Χ. τον Πεισιστρατίδη τύραννο Ίππαρχο, αδελφό του Ιππία κυρίως για λόγους προσωπικής εκδίκησης και ερωτικής αντιζηλίας, του πολιτικού κινήτρου μη αποκλειομένου. Στην συνέχεια πάντως, για κοινωνικούς και πολιτικούς λόγους, ο αθηναϊκός λαός τίμησε τους δύο άνδρες ως τυραννοκτόνους, ήρωες της δημοκρατίας, έστησε αγάλματά τους, έβαλε την μορφή τους σε νομίσματα, συντηρούσε δημοσίᾳ δαπάνῃ τους συγγενείς τους,τους προσέφερε θυσίες σαν σε ημίθεους και απαγόρευε σε δούλους να δίνουν αυτά τα δύο ονόματα στα παιδιά τους. rdf:langString
Harmodius (Greek: Ἁρμόδιος, Harmódios) and Aristogeiton (Ἀριστογείτων, Aristogeíton; both died 514 BC) were two lovers in Classical Athens who became known as the Tyrannicides (τυραννόκτονοι, tyrannoktonoi) for their assassination of Hipparchus, the brother of the tyrant Hippias, for which they were executed. A few years later, in 510 BC, the Spartan king Cleomenes I forced Hippias to go into exile, therefore opening the way to the subsequent democratic reforms of Cleisthenes. The Athenian democrats later celebrated Harmodius and Aristogeiton as national heroes, partially to conceal the role played by Sparta in the removal of the Athenian tyranny. Cleisthenes notably commissioned the famous statues of the Tyrannicides. rdf:langString
Tiranizidak, K.a.480-470 urteren artean egindako talde eskultoriko bat da, eta artistek talde lanean eginda. ren barnean sartu genezakeen obra dugu, eta lotzen dituena. eta dira eskulturan ikusten diren figurak. Hauek Hiparko akatu zuten. rdf:langString
Harmodios et Aristogiton (en grec ancien Ἁρμόδιος καὶ Ἀριστογείτων / Harmódios kaì Aristogeítôn), tous deux morts en -514, sont les Tyrannoctones (de τύραννος / túrannos (« tyran ») et κτείνω / kteínô (« tuer »)), assassins du tyran athénien Hipparque. Les deux principaux récits du meurtre sont ceux de La Guerre du Péloponnèse (VI, 56-59) de Thucydide, et de la Constitution d'Athènes (XVIII) attribuée à Aristote. * Les Tyrannoctones. Copie romaine d'un groupe réalisé en bronze en 477-476 avant notre ère * Harmodios (à droite) et Aristogiton (à gauche) * Aristogiton rdf:langString
Harmódios (Bahasa Yunani Kuno: Ἁρμόδιος) dan Aristogeíton (Ἀριστογείτων; keduanya meninggal 514 SM) merupakan dua kekasih yang berasal dari Athena kuno. Mereka dikenal sebagai (τυραννοκτόνοι) setelah mereka membunuh Tiran Peisistratid Hipparchus, dan merupakan simbol demokrasi bangsa Athena kuno. rdf:langString
ハルモディオス(古希: Ἁρμόδιος, Harmódios)とアリストゲイトン(アリストゲイトーン,古希: Ἀριστογείτων, Aristogeíton)は、古代ギリシアのアテナイにおける同性愛の恋人同士。当時のアテナイ僭主であったを暗殺したことで、僭主殺しの英雄(τυραννόκτονοι, tyrannóktonoi)として崇拝されるようになった。ハルモディオスは暗殺時の動乱で刺殺され、アリストゲイトンはヒッパルコスの兄弟であったヒッピアスによって捕らえられ、拷問の末に殺された(ともに紀元前514年)。その後、ヒッピアスは弟の死に憤慨し、「黄金時代」とまで比喩された父ペイシストラトスの政策とは方針を異にして圧政を敷いた。これにより、アテナイ市民は僭主への憎悪を募らせることとなり、のクレイステネスとスパルタのクレオメネス1世による僭主制打倒の原因を作ったことから、彼らは民主制の象徴ともされている。 rdf:langString
Armodio e Aristogitone (in greco antico: Ἁρμόδιος, Harmódios e Ἀριστογείτων, Aristoghéitōn; ... – ...; fl. VI secolo a.C.) furono gli ateniesi tirannicidi che nel 513 a.C. o nel 514 a.C. cercarono di porre termine al potere personale della famiglia di Pisistrato. Sono noti come "i tirannicidi" per antonomasia, che assassinarono il tiranno di Atene Ipparco, ma vennero a loro volta uccisi dal fratello di costui, Ippia. rdf:langString
哈尔摩狄奥斯(Ἁρμόδιος,前530年-前514年)和阿里斯托革顿(Ἀριστογείτων,前550年-前514年)是古希腊的两位“弑僭者”(即弑杀僭主的人),刺杀了当时的雅典僭主喜帕恰斯。 rdf:langString
Harmodi (en grec Ἁρμόδιος, Harmódios) i Aristogitó, o Aristogíton (Ἀριστογείτων, Aristogeíton), també coneguts com els Tiranicides, foren els assassins d'Hiparc, germà del tirà Hípies, el 514 aC. Aristogitó i Harmodi, que pertanyien al clan atenenc dels Gefireus, estaven enamorats. Hiparc, al seu torn, estava enamorat d'Harmodi i els va voler separar, i com que no ha va aconseguir va decidir fer una ofensa pública: la germana d'Harmodi havia de participar en una cerimònia sagrada i Hiparc li va impedir la participació per manca d'honor. Al mateix temps, Aristogitó estava desesperat per les insinuacions d'Hiparc a Harmodi, ho va comentar al seu amant i ambdós van decidir de matar Hiparc i el seu germà Hípies. rdf:langString
Harmodios a Aristogeiton byli urození Athéňané, známí jako Tyranobijci, kteří roku provedli atentát na , mladšího bratra a spoluvládce athénského tyrana Hippia. Aristogeiton měl mladého milence (eromenos) Harmodia, o kterého se neúspěšně ucházel Hipparchos, bratr athénského tyrana Hippia, syna Peisistratova. Protože Harmodiova rodina byla vlivná a vážená, nemohl se Hipparchos, který chtěl s tradiční aristokracií vycházet po dobrém, pomstít otevřeně. Příležitost se mu naskytla při slavnosti Panathénaje; když se Harmodiova sestra ucházela o místo ve slavnostním průvodu, byla odmítnuta, protože údajně nesplňovala podmínku panenství. V reakci na tuto urážku shromáždili Harmodios a Aristogeiton své příznivce a Hipparcha probodli mečem skrytým v myrtové ratolesti. Lid se ale ke vzbouřencům nep rdf:langString
Harmodio (Ἁρμόδιος / Harmodios, f. 514 a. C.) y Aristogitón (Ἀριστογείτων / Aristogeitôn, f. 514 a. C.) fueron conocidos como los Tiranicidas, por matar a Hiparco de Atenas. Aristogitón era un ateniense de clase media. Su joven amante, Harmodio, pertenecía a una noble familia de Atenas.​ Harmodio, ofendido por Hiparco, uno de los Pisistrátidas, que impidió que su hermana formara parte de las canéforas en la procesión de las Panateneas,​ decide acabar con los tiranos con la ayuda de Aristogitón. No les resulta difícil, dado el malestar del pueblo provocado por la tiranía de los Pisistrátidas, contar con varios cómplices. La idea era la de aprovechar el desfile de las Panateneas, en el que no sería sospechosa la formación de grupos armados por ciudadanos que participaban en la procesión, par rdf:langString
Harmodius (Oudgrieks: Αρμόδιος) en Aristogiton (Αριστογείτων) waren twee mannen in het oude Athene die in 514 v.Chr. de tiran Hipparchus vermoordden. Ze kregen hierdoor de status van nationale held en symbool van de democratie en stonden bekend als de tirannendoders (τυραννοκτόνοι). Als we Thucydides mogen geloven, hadden zij echter niet de weg vrij willen maken voor de democratie, maar was het een . rdf:langString
Harmodios (gr. Ἁρμόδιος ok. 530–514 p.n.e.) i Aristogejton (Ἀριστογείτων ok. 550–514 p.n.e.) – ateńscy arystokraci, którzy w 514 p.n.e. zamordowali tyrana Aten Hipparcha, syna Pizystrata, brata tyrana Hippiasza. Harmodios zginął podczas zamachu, natomiast Aristogejton został schwytany, a następnie stracony (według jednej z wersji – w czasie przesłuchania sprowokował Hippiasza i został przez niego zabity). „Miecz w gałęzi mirtowej nosić będę, jak Harmodios i jak Aristogejton, gdy tyrana krew przelał ich miecz i gdy w Pallady gród równość wróciła praw.” rdf:langString
Harmódio e Aristógito, também conhecidos como os Tiranicidas, foram dois antigos atenienses que se tornaram heróis por terem matado Hiparco, filho de Pisístrato. Pisístrato foi o responsável pela introdução da tirania em Atenas, tendo governado entre 546 e 527 a.C. A palavra "tirania" não possuía nesta época a conotação negativa que tem hoje, referindo-se apenas ao governo de alguém que tinha tomado o poder pela força. Quando Pisístrato faleceu, o poder passou para os seus filhos, Hípias e Hiparco. Este último interessava-se mais pelas artes do que pelo governo da pólis ateniense, levando uma vida boémia. rdf:langString
Гармодій і Арістогітон (дав.-гр. Ἁρμόδιος και Ἀριστογείτων ?, Афіни — 514 до н. е., Афіни), тираноборці, тирановбивці, визволителі — давньогрецькі афінські громадяни, які вчинили в 514 році до н. е. замах на братів-тиранів Гіппія і Гіппарха, в результаті чого вбили останнього і загинули самі. rdf:langString
Гармо́дий и Аристогито́н (др.-греч. Ἁρμόδιος και Ἀριστογείτων; ?, Афины — 514 до н. э., Афины), тираноборцы, тираноубийцы, освободители — древнегреческие афинские граждане, совершившие в 514 году до н. э. покушение на братьев-тиранов Гиппия и Гиппарха, в результате чего убили последнего и погибли сами. rdf:langString
rdf:langString هاروموديس وأرستوجياتين
rdf:langString Harmodi i Aristogitó
rdf:langString Harmodios a Aristogeiton
rdf:langString Harmodios und Aristogeiton
rdf:langString Αρμόδιος και Αριστογείτονας
rdf:langString Harmodio y Aristogitón
rdf:langString Tiranizidak
rdf:langString Harmodios dan Aristogeiton
rdf:langString Harmodius and Aristogeiton
rdf:langString Tyrannoctones
rdf:langString Armodio e Aristogitone
rdf:langString ハルモディオスとアリストゲイトン
rdf:langString Harmodius en Aristogiton
rdf:langString Harmodios i Aristogejton
rdf:langString Harmódio e Aristógito
rdf:langString Гармодий и Аристогитон
rdf:langString Гармодій і Арістогітон
rdf:langString 哈尔摩狄奥斯和阿里斯托革顿
xsd:integer 455908
xsd:integer 1123529504
rdf:langString Harmodi (en grec Ἁρμόδιος, Harmódios) i Aristogitó, o Aristogíton (Ἀριστογείτων, Aristogeíton), també coneguts com els Tiranicides, foren els assassins d'Hiparc, germà del tirà Hípies, el 514 aC. Aristogitó i Harmodi, que pertanyien al clan atenenc dels Gefireus, estaven enamorats. Hiparc, al seu torn, estava enamorat d'Harmodi i els va voler separar, i com que no ha va aconseguir va decidir fer una ofensa pública: la germana d'Harmodi havia de participar en una cerimònia sagrada i Hiparc li va impedir la participació per manca d'honor. Al mateix temps, Aristogitó estava desesperat per les insinuacions d'Hiparc a Harmodi, ho va comentar al seu amant i ambdós van decidir de matar Hiparc i el seu germà Hípies. Els relats de la conspiració són diferents segons els autors. Segons Plató, un examant d'Harmodi es va enamorar d'Hiparc, amb qui va acabar aparellat, i això va desvetllar la gelosia d'Harmodi. Aquest i Aristogitó van comunicar el seu pla a molt poca gent per evitar ser descoberts i van triar com a dia per actuar el de la processó de la Panatenea, en què els ciutadans armats anaven del Ceràmic al temple d'Atena Poliàs: aquest era l'únic dia en què es podia anar armat sense despertar sospites. En el moment de l'acció alguns dels conspiradors foren vistos parlant amb Hípies, i Harmodi i Aristogitó van pensar que havien estat traïts i van fugir. Van anar a trobar Hiparc a la ciutat i prop del Leocòrion el van matar. Harmodi va ser mort pels guàrdies, però Aristogitó es va poder escapar, encara que aviat fou agafat i torturat i, sota tortura, va revelar el nom dels seus còmplices. Tanmateix, en lloc de donar els noms de debò va donar els dels amics del tirà, que foren tots injustament executats; quan se li va preguntar si quedava algú més, va dir que ja havia aconseguit matar tots els que odiava menys el mateix tirà. Segons el relat que en fa Heròdot, va dir que volia revelar una cosa concreta al mateix Hípies i quan el va tenir prop li va mossegar l'orella i la hi va arrencar, però aquest relat sembla exagerat. Hípies fou derrocat al cap de tan sols quatre anys. Els descendents dels dos assassins i màrtirs van gaudir de privilegis excepcionals, incloent la immunitat (que ni tan sols els la fou privada per la llei de Leptines el 355 aC), i la seva gesta fou objecte de cants populars. Pausànies esmenta la seva tomba. Antenor va fer les seves estàtues en bronze (509 aC) només un any després de l'expulsió del tirà, les quals foren renovades el 477 aC per l'escultor Críties i el seu ajudant Nesiotes: s'hi veu el jove Harmodi amb el braç aixecat per clavar el punyal al tirà, amb Aristogitó al costat en actitud protectora. N'ha pervingut fins a nosaltres una còpia romana de marbre que es conserva al Museu Arqueològic Nacional de Nàpols, provinent de la Col·lecció Farnese.
rdf:langString هاروموديس (لغة إغريقية: Ἁρμόδιος, Harmódios) و أرستوجياتين (Ἀριστογείτων, Aristogeíton; كلاً منهما توفي في 514 ق.م) كانت عاشقين من أثينا القديمة. أصبحوا يعرفون باسم (Tyrannicide) (τυραννοκτόνοι, tyrannoktonoi) بعد أن قتلوا الطاغية هيبارخوس، وكان هذا الفعل الرمز البارز للديمقراطية إلى الأثينيين القدماء.
rdf:langString Harmodios a Aristogeiton byli urození Athéňané, známí jako Tyranobijci, kteří roku provedli atentát na , mladšího bratra a spoluvládce athénského tyrana Hippia. Aristogeiton měl mladého milence (eromenos) Harmodia, o kterého se neúspěšně ucházel Hipparchos, bratr athénského tyrana Hippia, syna Peisistratova. Protože Harmodiova rodina byla vlivná a vážená, nemohl se Hipparchos, který chtěl s tradiční aristokracií vycházet po dobrém, pomstít otevřeně. Příležitost se mu naskytla při slavnosti Panathénaje; když se Harmodiova sestra ucházela o místo ve slavnostním průvodu, byla odmítnuta, protože údajně nesplňovala podmínku panenství. V reakci na tuto urážku shromáždili Harmodios a Aristogeiton své příznivce a Hipparcha probodli mečem skrytým v myrtové ratolesti. Lid se ale ke vzbouřencům nepřidal a Harmodios s Aristogeitonem byli na místě zabiti palácovou stráží. Hippiás po této události zahájil tvrdé represe proti svým odpůrcům, ale roku 510 byl svržen Kleisthenem s pomocí Sparťanů. Nový režim vyhlásil Harmodia a Aristogeitona za mučedníky a symbol athénské demokracie. Na Akropolis bylo vztyčeno jejich sousoší, které vytvořil sochař : byl to první pomník skutečným osobám v řeckých dějinách. Příběh o Tyranobijcích zaznamenal Thúkydidés.
rdf:langString Ο Αρμόδιος και ο Αριστογείτων ήταν ένα ερωτικό ζευγάρι της αρχαίας Αθήνας που σκότωσε το καλοκαίρι του 514 π.Χ. τον Πεισιστρατίδη τύραννο Ίππαρχο, αδελφό του Ιππία κυρίως για λόγους προσωπικής εκδίκησης και ερωτικής αντιζηλίας, του πολιτικού κινήτρου μη αποκλειομένου. Στην συνέχεια πάντως, για κοινωνικούς και πολιτικούς λόγους, ο αθηναϊκός λαός τίμησε τους δύο άνδρες ως τυραννοκτόνους, ήρωες της δημοκρατίας, έστησε αγάλματά τους, έβαλε την μορφή τους σε νομίσματα, συντηρούσε δημοσίᾳ δαπάνῃ τους συγγενείς τους,τους προσέφερε θυσίες σαν σε ημίθεους και απαγόρευε σε δούλους να δίνουν αυτά τα δύο ονόματα στα παιδιά τους.
rdf:langString Harmodius (Greek: Ἁρμόδιος, Harmódios) and Aristogeiton (Ἀριστογείτων, Aristogeíton; both died 514 BC) were two lovers in Classical Athens who became known as the Tyrannicides (τυραννόκτονοι, tyrannoktonoi) for their assassination of Hipparchus, the brother of the tyrant Hippias, for which they were executed. A few years later, in 510 BC, the Spartan king Cleomenes I forced Hippias to go into exile, therefore opening the way to the subsequent democratic reforms of Cleisthenes. The Athenian democrats later celebrated Harmodius and Aristogeiton as national heroes, partially to conceal the role played by Sparta in the removal of the Athenian tyranny. Cleisthenes notably commissioned the famous statues of the Tyrannicides.
rdf:langString Tiranizidak, K.a.480-470 urteren artean egindako talde eskultoriko bat da, eta artistek talde lanean eginda. ren barnean sartu genezakeen obra dugu, eta lotzen dituena. eta dira eskulturan ikusten diren figurak. Hauek Hiparko akatu zuten.
rdf:langString Harmodio (Ἁρμόδιος / Harmodios, f. 514 a. C.) y Aristogitón (Ἀριστογείτων / Aristogeitôn, f. 514 a. C.) fueron conocidos como los Tiranicidas, por matar a Hiparco de Atenas. Aristogitón era un ateniense de clase media. Su joven amante, Harmodio, pertenecía a una noble familia de Atenas.​ Harmodio, ofendido por Hiparco, uno de los Pisistrátidas, que impidió que su hermana formara parte de las canéforas en la procesión de las Panateneas,​ decide acabar con los tiranos con la ayuda de Aristogitón. No les resulta difícil, dado el malestar del pueblo provocado por la tiranía de los Pisistrátidas, contar con varios cómplices. La idea era la de aprovechar el desfile de las Panateneas, en el que no sería sospechosa la formación de grupos armados por ciudadanos que participaban en la procesión, para asesinar a Hipias e Hiparco.​ El día señalado, Aristogitón y Harmodio advirtieron que uno de los conjurados discutía en el Cerámico con Hipias, que se hallaba rodeado de su guardia personal. Creyendo que este les había traicionado, deciden posponer el atentado y, en su camino de retirada, se encuentran con Hiparco que iba sin escolta y le apuñalan hasta darle muerte. Cuando acudió la escolta, Harmodio murió también en el mismo lugar, mientras que Aristogitón se escabulló en un primer momento pero fue apresado después.​ Harmodio y Aristogitón son considerados como dos héroes y tratados como mártires de la libertad, tras el derrocamiento de Hipias, pese a que su tiranicidio estuviera provocado por razones personales. Dos estatuas, esculpidas por Antenor, fueron erigidas en su honor en el Ágora. Ambas fueron destruidas por Jerjes tras el saqueo de Atenas en 480 a. C., y restauradas después por Alejandro el Grande (o según Pausanias, por Antíoco).​ Se les atribuye igualmente un lugar en las Islas de los Bienaventurados, al lado de Aquiles.
rdf:langString Harmodios et Aristogiton (en grec ancien Ἁρμόδιος καὶ Ἀριστογείτων / Harmódios kaì Aristogeítôn), tous deux morts en -514, sont les Tyrannoctones (de τύραννος / túrannos (« tyran ») et κτείνω / kteínô (« tuer »)), assassins du tyran athénien Hipparque. Les deux principaux récits du meurtre sont ceux de La Guerre du Péloponnèse (VI, 56-59) de Thucydide, et de la Constitution d'Athènes (XVIII) attribuée à Aristote. * Les Tyrannoctones. Copie romaine d'un groupe réalisé en bronze en 477-476 avant notre ère * Harmodios (à droite) et Aristogiton (à gauche) * Aristogiton
rdf:langString Harmódios (Bahasa Yunani Kuno: Ἁρμόδιος) dan Aristogeíton (Ἀριστογείτων; keduanya meninggal 514 SM) merupakan dua kekasih yang berasal dari Athena kuno. Mereka dikenal sebagai (τυραννοκτόνοι) setelah mereka membunuh Tiran Peisistratid Hipparchus, dan merupakan simbol demokrasi bangsa Athena kuno.
rdf:langString ハルモディオス(古希: Ἁρμόδιος, Harmódios)とアリストゲイトン(アリストゲイトーン,古希: Ἀριστογείτων, Aristogeíton)は、古代ギリシアのアテナイにおける同性愛の恋人同士。当時のアテナイ僭主であったを暗殺したことで、僭主殺しの英雄(τυραννόκτονοι, tyrannóktonoi)として崇拝されるようになった。ハルモディオスは暗殺時の動乱で刺殺され、アリストゲイトンはヒッパルコスの兄弟であったヒッピアスによって捕らえられ、拷問の末に殺された(ともに紀元前514年)。その後、ヒッピアスは弟の死に憤慨し、「黄金時代」とまで比喩された父ペイシストラトスの政策とは方針を異にして圧政を敷いた。これにより、アテナイ市民は僭主への憎悪を募らせることとなり、のクレイステネスとスパルタのクレオメネス1世による僭主制打倒の原因を作ったことから、彼らは民主制の象徴ともされている。
rdf:langString Armodio e Aristogitone (in greco antico: Ἁρμόδιος, Harmódios e Ἀριστογείτων, Aristoghéitōn; ... – ...; fl. VI secolo a.C.) furono gli ateniesi tirannicidi che nel 513 a.C. o nel 514 a.C. cercarono di porre termine al potere personale della famiglia di Pisistrato. Sono noti come "i tirannicidi" per antonomasia, che assassinarono il tiranno di Atene Ipparco, ma vennero a loro volta uccisi dal fratello di costui, Ippia.
rdf:langString Harmodius (Oudgrieks: Αρμόδιος) en Aristogiton (Αριστογείτων) waren twee mannen in het oude Athene die in 514 v.Chr. de tiran Hipparchus vermoordden. Ze kregen hierdoor de status van nationale held en symbool van de democratie en stonden bekend als de tirannendoders (τυραννοκτόνοι). Als we Thucydides mogen geloven, hadden zij echter niet de weg vrij willen maken voor de democratie, maar was het een . Hippias en Hipparchus hadden in 527 v.Chr. de macht overgenomen in Athene van hun vader Pisistratus. Hipparchus zou verliefd zijn geworden op Harmodius, een jonge Athener uit een adellijk geslacht. Harmodius zou echter niet zijn ingegaan op diens oneerbare voorstellen, omdat hij zijn gunsten verleende aan Aristogiton. Hipparchus nam wraak door Harmodius' zuster de rol van kanèforos (draagster van de offergaven) af te nemen, die zij tijdens de processie van de Panathenaeën had moeten spelen. Om deze belediging aan het adres van zijn familie te wreken besloot Harmodius, gesteund door zijn vriend Aristogiton, de beide zonen van Pisistratus te vermoorden. De aanslag, in volle Panathenaeënstoet, mislukte echter gedeeltelijk, want Hippias ontsnapte aan de dood. Harmodius werd op heterdaad betrapt en gedood door Hippias' lijfwacht. Aristogiton werd gearresteerd en gefolterd, waarna ook hij werd gedood. Toen enkele jaren later, in 510 v.Chr., Clisthenes en de Alcmaeoniden met Spartaanse steun de tiran Hippias verdreven, werden Harmodius en Aristogiton als nationale helden gehuldigd als tirannendoders. Reeds Herodotus bestreed deze zeer algemeen verspreide historische dwaling, die van de moord op Hipparchus een daad van door politieke idealen bezielde vrijheidsliefde had gemaakt.
rdf:langString Harmodios (gr. Ἁρμόδιος ok. 530–514 p.n.e.) i Aristogejton (Ἀριστογείτων ok. 550–514 p.n.e.) – ateńscy arystokraci, którzy w 514 p.n.e. zamordowali tyrana Aten Hipparcha, syna Pizystrata, brata tyrana Hippiasza. Harmodios zginął podczas zamachu, natomiast Aristogejton został schwytany, a następnie stracony (według jednej z wersji – w czasie przesłuchania sprowokował Hippiasza i został przez niego zabity). Obydwaj Ateńczycy stali się symbolem walki z tyranią i obrony swobód demokratycznych obywateli, czego wyrazem było wzniesienie pomnika na agorze ateńskiej (tzw. Grupa Tyranobójców) dłuta Antenora. Przy ucztach na ich cześć śpiewano: „Miecz w gałęzi mirtowej nosić będę, jak Harmodios i jak Aristogejton, gdy tyrana krew przelał ich miecz i gdy w Pallady gród równość wróciła praw.” Rzeczywisty powód zamachu miał być jednak osobisty, źródła starożytne zawierają rozbieżne dane. Najstarsza wzmianka (Herodot Dzieje V, 55) wymienia jedynie imiona zamachowców, pomijając ich pobudki: Aristogejton i Harmodios, Gefyrejczycy wedle swego pierwotnego pochodzenia, zabili Hipparcha, syna Pizystrata a brata tyrana Hippiasza, który wprzód miał zupełnie wyraźne widzenie senne — byli potem Ateńczycy jeszcze przez cztery lata nie mniej, owszem, bardziej niż przedtem, gnębieni tyranią. Herodot wspomina tyranobójców jeszcze dwukrotnie. Pod Maratonem Miltiades miał zachęcić Kallimacha do podjęcia walki słowami: W twojej teraz, Kallimachu, jest mocy albo oddać Ateny w niewolę, albo je oswobodzić i zostawić po sobie pomnik na wieczne czasy, jakiego nawet Harmodios i Aristogejton nie zostawili. (VI, 109) Broniąc zaś Alkmeonidów przed zarzutem dania umówionego znaku po bitwie Herodot zapewnia: dziwię się i nie dopuszczam oszczerstwa, jakoby oni dali znak tarczą, boć przez cały okres tyranii przebywali na wygnaniu i dzięki ich planowi Pizystratydzi stracili jedynowładztwo. I tak byli oni, jak sądzę, o wiele bardziej oswobodzicielami Aten niż Harmodios i Aristogejton. Ci bowiem rozdrażnili pozostałych Pizystratydów przez zabójstwo Hipparcha, a mimo to nie położyli kresu ich tyranii; Alkmeonidzi zaś wyraźnie dali wolność Atenom ... (VI, 123) Obszerniejszy opis u Tukidydesa (Wojna Peloponeska I, 20 i VI, 54 – 59) jako powód wymienia zemstę za znieważenie siostry Harmodiosa. Harmodios znajdował się wówczas w kwiecie lat i promieniał urodą. Aristogejton, obywatel ateński ze średnich sfer, zapałał ku niemu miłością, która została odwzajemniona. Także Hipparch, syn Pizystrata, starał się uwieść Harmodiosa, który jednak nie uległ i oskarżył Hipparcha przed Aristogejtonem. (...) Kiedy więc Harmodios nie uległ jego namowom, Hipparch, tak jak zamyślał, dotkliwie go obraził. Wezwano niezamężną siostrę Harmodiosa i oświadczono jej, że będzie niosła koszyk podczas jakiejś uroczystej procesji, później zaś oddalono ją twierdząc, że wcale nie była wzywana, gdyż nie jest godna takiego zaszczytu. Harmodios odczuł to niezwykle boleśnie, a jeszcze boleśniej - ze względu na Harmodiosa - Aristogejton. Przygotowywali więc zamach w porozumieniu z innymi. Czekali jedynie na nadejście wielkich Panatenajów, gdyż był to dzień, w którym obywatele biorący udział w procesji mogli bez budzenia podejrzeń zebrać się uzbrojeni. Zacząć mieli oni obaj, inni zaś mieli od razu przyłączyć się do akcji i wystąpić przeciwko straży przybocznej. Ze względu na bezpieczeństwo liczba sprzysiężonych była niewielka: spodziewali się jednak, że jeśli tylko odważą się na pierwszy krok, także niewtajemniczeni, posiadając broń, dołączą się do nich, by razem odzyskać wolność. Podobnie, lecz odmiennie przedstawia to Arystoteles w Ustroju Aten (18). Sprawcą wszystkich nieszczęść, jakie spotkały Hippiasza i Hipparcha miał być ich młodszy brat . On to miał być zakochany bowiem w Harmodiosie, kiedy nie pozyskał jego wzajemności, nie opanował swoich namiętnych uczuć, lecz przy każdej sposobności okazywał swoją niechęć i w przedstawiony sposób znieważył jego siostrę, a na Harmodiosa rzucił oszczerstwo, jakoby prowadził życie niemoralne. Doprowadziło to do tego, że Harmodios i Aristogejton przygotowali zamach przy współudziale wielu innych.
rdf:langString Harmódio e Aristógito, também conhecidos como os Tiranicidas, foram dois antigos atenienses que se tornaram heróis por terem matado Hiparco, filho de Pisístrato. Pisístrato foi o responsável pela introdução da tirania em Atenas, tendo governado entre 546 e 527 a.C. A palavra "tirania" não possuía nesta época a conotação negativa que tem hoje, referindo-se apenas ao governo de alguém que tinha tomado o poder pela força. Quando Pisístrato faleceu, o poder passou para os seus filhos, Hípias e Hiparco. Este último interessava-se mais pelas artes do que pelo governo da pólis ateniense, levando uma vida boémia. De acordo com o relato do historiador Tucídides, na obra História da Guerra do Peloponeso, Hiparco teria por duas vezes feito propostas de carácter sexual a Harmódio, amante de Aristógito, que as rejeitou. A relação de Harmódio e Aristógito enquadrava-se no modelo pederástico existente na Grécia Antiga. Aristógito era o amante mais velho (provavelmente com cerca de trinta anos) e Harmódio o adolescente, que deveria ser protegido. Para se vingar da recusa de Harmódio, Hiparco humilhou publicamente a irmã deste. O acto gerou a fúria dos dois amantes que arquitectaram um plano, junto com outros atenienses descontentes com o governo dos tiranos, para matar Hiparco e Hípias no festival das Panateneias em 514 a.C. Chegado o momento de executar o plano, Harmódio e Aristógito agiram de forma precipitada e acabaram por matar apenas Hiparco. No tumulto que se gerou, Harmódio foi morto pelos guardas. Aristógito seria feito prisioneiro, tendo sido torturado até à morte. Após a morte do irmão, Hípias tomou medidas autoritárias, que geraram descontentamento entre a população. Em certa medida, o acto de Harmódio e Aristógito levaria ao fim da tirania em Atenas, já que em 510 a.C. o rei espartano Cleómenes I invade a cidade e provoca a fuga de Hípias, que acabará por refugiar junto do rei persa Dario I. Harmódio e Aristógito tornaram-se símbolos da liberdade e da democracia. Os seus descendentes teriam recebido vários privilégios, como o direito a refeições gratuitas pagas pela pólis. Foram também os primeiros atenienses a terem um grupo escultórico construído em sua honra, um monumento da autoria de Antenor que se encontrava na ágora, e que foi levado por Xerxes I em 480-479 a.C. quando este invadiu a Ática, e devolvido mais tarde por Antíoco. Este grupo escultórico foi substituído por nova obra da autoria de , que também se perdeu, sobrevivendo apenas em cópias romanas. Os amantes surgem de lado a lado; Harmódio tem o braço levantado acima da cabeça e na mão segura uma espada, enquanto que Aristógito surge de pernas afastadas, com uma espada na sua mão direita e manto a cair do seu braço esquerdo. A literatura também se inspirou no par como mostram os trabalhos de nomes como Lord Byron (Childe Harold's Pilgrimage), (Athens: An Ode) e Edgar Allan Poe (Hymn to Aristogeiton and Harmodius).
rdf:langString Гармо́дий и Аристогито́н (др.-греч. Ἁρμόδιος και Ἀριστογείτων; ?, Афины — 514 до н. э., Афины), тираноборцы, тираноубийцы, освободители — древнегреческие афинские граждане, совершившие в 514 году до н. э. покушение на братьев-тиранов Гиппия и Гиппарха, в результате чего убили последнего и погибли сами. После свержения тирании в 510 году до н. э. и установления в Афинах первой в мире демократии Гармодий и Аристогитон стали знаковыми фигурами борьбы против тирании. Они почитались как национальные герои и основатели свободного государства, в их честь был установлен культ, сочинялись песни, их потомки были освобождены от налогов. Афиняне воздвигли им на Агоре легендарный памятник «Тираноборцы» (ставший тысячелетиями позже прообразом для другой знаковой скульптуры — «Рабочий и колхозница»). Начиная с XII века, а особенно с XVI века в Европе на фоне борьбы с абсолютизмом и становления конституционализма получает развитие теория тираноборчества. Греческие герои Гармодий и Аристогитон становятся в её рамках каноническими образами, наравне с римскими сторонниками республики Брутом и Кассием, убившими узурпировавшего власть Юлия Цезаря.
rdf:langString Гармодій і Арістогітон (дав.-гр. Ἁρμόδιος και Ἀριστογείτων ?, Афіни — 514 до н. е., Афіни), тираноборці, тирановбивці, визволителі — давньогрецькі афінські громадяни, які вчинили в 514 році до н. е. замах на братів-тиранів Гіппія і Гіппарха, в результаті чого вбили останнього і загинули самі. Після повалення тиранії в 510 році до н. е. і встановлення в Афінах першої в світі демократії Гармодій і Арістогітон стали знаковими фігурами боротьби проти тиранії. Вони шанувалися як національні герої і засновники вільної держави, в їх честь було встановлено культ, складалися пісні, їхні нащадки були . Афіняни спорудили їм на Агорі легендарний пам'ятник «тираноборці» (що став тисячоліттями пізніше прообразом для радянської знакової скульптури — Робітник і колгоспниця). Починаючи з XII століття, а особливо з XVI століття в Європі на тлі боротьби з абсолютизмом і становлення конституціоналізму отримує розвиток теорія тираноборства. Грецькі герої Гармодій і Арістогітон стають в її рамках канонічними образами, нарівні з римськими прихильниками республіки Брутом і Кассієм, які вбили узурпувавшого владу Юлія Цезаря.
rdf:langString 哈尔摩狄奥斯(Ἁρμόδιος,前530年-前514年)和阿里斯托革顿(Ἀριστογείτων,前550年-前514年)是古希腊的两位“弑僭者”(即弑杀僭主的人),刺杀了当时的雅典僭主喜帕恰斯。
xsd:nonNegativeInteger 28842

data from the linked data cloud