Frillback

http://dbpedia.org/resource/Frillback an entity of type: Mammal

حمامة مجعد هو سلالة من الحمام الزينة نهاية الصخرة حمامة (Columba livia) ثمرة سنوات عديدة منالتربية الانتقائية. يتميز تجعيد الريش على الدرع. هذا السباق موجودة في الرأس على نحو سلس رئيس مزينة قذيفة. rdf:langString
The Frillback is a breed of pigeon developed over many years of selective breeding. Frillbacks, along with other varieties of domesticated pigeons, are all descendants from the rock pigeon (Columba livia).The breed is known for the frill or curls on the wing shield feathers. The feather curl should also be present at the ends of the foot feathers or muffs. rdf:langString
Le pigeon frisé est une race de pigeon d'ornement issue du pigeon biset (Columba livia), et fruit de plusieurs années d'élevage sélectif. Elle se caractérise par la frisure des plumes sur le bouclier. Cette race existe à tête lisse ou à tête ornée d'une coquille. rdf:langString
Loczek to gołąb z grupy strukturalnych. Jest bardzo charakterystyczny, ze względu na zakręcone . Wyróżnia się 18 odmian barwnych. Średnica obrączki powinna wynosić 9mm. Został opisany ok. roku 1600. Możliwe, że przodkami loczka były odmiany gołębi z Azji i południowo-wschodniej Europy z lekko kędzierzawymi piórami. Pierwsze w Niemczech stowarzyszenie hodowców tej rasy zostało założone w roku 1905, a została ona uznana w standardzie w 1909 r. Ma sklepioną pierś oraz szerokie ramiona. Tarcza skrzydeł jest zaokrąglona. Na średniej wielkości głowie pióra są gładkie lub występuje okrągła korona. Ma czerwone oczy, w przypadku odmian tarczowych-ciemne. Loczki są bardzo spokojne. rdf:langString
Kudrnáč je plemeno holuba domácího charakteristické bohatě zkadeřeným peřím na křídlech. Je to středně velký holub připomínajícími tělesnými tvary zvětšeného holuba skalního, většinou nemá chocholku a nohy jsou pokryté krátkými rousky. Kudrnáč je významný představitel strukturových holubů, oblíbený a rozšířený po celém světě. V seznamu plemen patří do plemenné skupiny strukturových holubů, patronát drží Německo a plemeno je zapsáno pod číslem 0601. Je to staré plemeno pocházející z Přední Asie, které bylo dále prošlechtěno v Anglii a v Německu. rdf:langString
Die Lockentaube gehört zu den Haustauben. Lockentauben haben die Gestalt einer kräftigen, breitbrüstigen, mittelhoch gestellten Feldtaube. Das Gefieder ist etwas locker. Wichtigstes Rassemerkmal sind die gelockten Federn auf dem Flügelschild. Geschichtliches 1857 spricht auch Brehm von einer echten Strupptaube. Lewis Wright beschreibt die Lockentaube 1879 wie folgt: „Die Lockentaube entspricht dem Strupphuhn in der Hühnerwelt und ist im Gefieder bemerkenswert. Nur in den Schwingen und im Schwanz haben sie die eigentümlich gebogenen oder zusammengedrehten Federn nicht.“ rdf:langString
rdf:langString حمامة مجعد
rdf:langString Kudrnáč
rdf:langString Lockentaube
rdf:langString Frillback
rdf:langString Pigeon frisé
rdf:langString Loczek
rdf:langString Frillback
xsd:integer 17679695
xsd:integer 1106509187
rdf:langString Fancy pigeons
rdf:langString Blue bar Frillback
rdf:langString A breed of pigeon which is very far removed from its wild ancestor.
rdf:langString Rare
rdf:langString حمامة مجعد هو سلالة من الحمام الزينة نهاية الصخرة حمامة (Columba livia) ثمرة سنوات عديدة منالتربية الانتقائية. يتميز تجعيد الريش على الدرع. هذا السباق موجودة في الرأس على نحو سلس رئيس مزينة قذيفة.
rdf:langString Kudrnáč je plemeno holuba domácího charakteristické bohatě zkadeřeným peřím na křídlech. Je to středně velký holub připomínajícími tělesnými tvary zvětšeného holuba skalního, většinou nemá chocholku a nohy jsou pokryté krátkými rousky. Kudrnáč je významný představitel strukturových holubů, oblíbený a rozšířený po celém světě. V seznamu plemen patří do plemenné skupiny strukturových holubů, patronát drží Německo a plemeno je zapsáno pod číslem 0601. Je to staré plemeno pocházející z Přední Asie, které bylo dále prošlechtěno v Anglii a v Německu. Typem i velikostí odpovídá polnímu holubovi, je však trochu delší, mohutnější a kvůli zkadeřenému peří se zdá větší. Hlavu má malou, oblou a nízce klenutou, s poněkud delším zobákem, který je na špičce mírně zahnutý. Barva zobáku odpovídá barvě opeření, u černých a modrých ptáků je černý, u červených a žlutých rohový a u bílých ptáků a štítníků je světlý. Oči jsou vždy oranžové až oranžově červené a jsou orámované úzkými a jemnými obočnicemi bledé barvy. Většina kudrnáčů je hladkohlavá, ale v záhlaví může vyrůstat úzká lasturovitá chocholka. Krk je kratší s krátce vykrojeným hrdlem a plynule přechází v širokou a zaoblenou hruď. Hřbet se mírně svažuje k ocasu, který je nesený téměř vodorovně a je úzce složený. Křídla jsou velká, s letkami v klidu složenými na ocase. Nohy jsou krátké a opeřené krátkým zkadeřeným rouskem. Nejvýraznějším znakem kudrnáče je jeho peří. Je dlouhé, úzké, uvolněné a zvláště na křídelních štítech bohatě zkadeřené do té míry, že jednotlivá pera vytvářejí uzavřené prstence. Zvlnění per by mělo být patrné i na letkách, rýdovacích perech a opeření nohou. Podle přídatných pernatých ozdob se kudrnáč dělí na jednotlivé rázy, maďarský kudrnáč je hladkohlavý, má krátce opeřené běháky a nejčastěji je barevný, milánský kudrnáč má naproti tomu lasturovitou chocholku a bohatě opeřené nohy s kratšími rousky. Milánský kudrnáč je většinou bílý. Barevné rázy kudrnáče: zcela vlevo kudrnáč modrý pruhový bělouš, pak milánský bílý kudrnáč s výrazně opeřenýma nohama, dále maďarský kudrnáč červenopruhý bělouš a vpravo kudrnáč celobarevný černý Barva opeření nebývá důležitým znakem. Kudrnáči jsou nejčastěji chováni jako tzv. bělouši modří, popelavě červení a popelavě žlutí, u kterých je barva opeření vybělená dominantním faktorem G (grizzly) v heterozygotní formě. Dále se vyskytují štítníci, bílí ptáci, kteří mají vybarvené pouze štíty křídel, a to ve výše uvedených barvách. Bílí kudrnáči bývají homozygotní bělouši v různých barevných řadách. Vzácně se vyskytují i holubi bez faktoru grizzle a holubi černí. Celkem existuje 18 barevných rázů. Kudrnáč je okrasné plemeno holubů, vhodné do volného i voliérového chovu. Ze všech strukturových holubů je kudrnáč jediné, u kterého přichází do úvahy i užitkovo-okrasný chov. Na chov není náročný a dobře se rozmnožuje.
rdf:langString Die Lockentaube gehört zu den Haustauben. Lockentauben haben die Gestalt einer kräftigen, breitbrüstigen, mittelhoch gestellten Feldtaube. Das Gefieder ist etwas locker. Wichtigstes Rassemerkmal sind die gelockten Federn auf dem Flügelschild. Geschichtliches Woher die Lockentaube eigentlich stammt, wird sich wohl nie gänzlich klären lassen. Als Ursprungsland wird vielfach der Orient angesehen. Bestimmte Anhaltspunkte liegen jedoch nicht vor. Roschlau, Lichtenfels (Schriftführer im Sonderverein bis 1923) vertritt im Mustertaubenbuch von Wittig (1925) die Ansicht, dass der weiße Farbenschlag aus Frankreich oder den Niederlanden stammt, während die Blau- und Rotschimmel aus Österreich-Ungarn zu uns eingeführt wurden. Unstrittig ist jedoch, dass die Lockentaube zu den ältesten Taubenrassen gehört, denn schon im Jahre 1735 erwähnt der Engländer Moore in seinem „Columbarium“ die Strupptaube, und im Jahre 1757 sah ein gewisser Haselquist in Kairo Tauben, „deren sämtliche Körperfedern umgewendet waren“. Gewiss dürften diese Tauben keine anderen als unsere heutigen Lockentauben gewesen sein. 1857 spricht auch Brehm von einer echten Strupptaube. Lewis Wright beschreibt die Lockentaube 1879 wie folgt: „Die Lockentaube entspricht dem Strupphuhn in der Hühnerwelt und ist im Gefieder bemerkenswert. Nur in den Schwingen und im Schwanz haben sie die eigentümlich gebogenen oder zusammengedrehten Federn nicht.“ Fest steht auf alle Fälle, dass schon in der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts Lockentauben in England gezüchtet wurden. Vor rund 100 bis 110 Jahren kamen dann die ersten Lockentauben nach Deutschland. Die Federbildung dieser Tiere war aber noch sehr mangelhaft, und es ist der unermüdlichen Initiative des Sondervereins (früher Club der Lockentauben) und dem Fleiße und der Ausdauer der Sonderzüchter zu verdanken, dass aus der ehemaligen struppigen Taube die heutige Lockentaube wurde. In Deutschland kannte man zunächst die Farbenschläge Weiß, Blauschimmel und Rotschimmel. Bei der Allgemeinen Geflügelausstellung in Regensburg 1903 wurde den Besuchern rotschildige Lockentauben vor Augen geführt. Sie gehörten dem Mitbegründer und 1. Vorsitzenden des späteren Clubs der Lockentauben, Hans Bauer, Regensburg. Bei der 12. Nationalen in Nürnberg 1908 standen erstmals schwarze Lockentauben, deren Lockenbildung für die damaligen Verhältnisse angeblich geradezu hervorragend war. Anlässlich des 6. Weltgeflügelkonkresses in Leipzig 1936 überraschte der Zuchtfreund Martin Opiz aus Mildenau/Erzgebirge die Züchter mit gelbschimmeligen Lockentauben, ein Produkt aus der Verpaarung weiße Lockentaube und gelbfahle Schautaube. Leider verstarb dieser junge Züchter bereits ein Jahr später. Heute gibt es die Lockentaube in den Farbschlägen Weiß, Weiß mit Haube, Blauschimmel, Rotschimmel, Gelbschimmel, Schildige und einfarbig. Sie ist über ganz Deutschland verbreitet. Mit dazu beigetragen haben ohne Zweifel das sehr gute Fortpflanzungsvermögen und die relativ anspruchslose Haltung. Erwähnenswert wäre noch, dass das Gemälde von Pablo Picasso „Taube mit Olivenzweig“ von vier großen Mailänder Lockentauben inspiriert wurde, die ihm Henri Matisse schenkte.
rdf:langString The Frillback is a breed of pigeon developed over many years of selective breeding. Frillbacks, along with other varieties of domesticated pigeons, are all descendants from the rock pigeon (Columba livia).The breed is known for the frill or curls on the wing shield feathers. The feather curl should also be present at the ends of the foot feathers or muffs.
rdf:langString Le pigeon frisé est une race de pigeon d'ornement issue du pigeon biset (Columba livia), et fruit de plusieurs années d'élevage sélectif. Elle se caractérise par la frisure des plumes sur le bouclier. Cette race existe à tête lisse ou à tête ornée d'une coquille.
rdf:langString Loczek to gołąb z grupy strukturalnych. Jest bardzo charakterystyczny, ze względu na zakręcone . Wyróżnia się 18 odmian barwnych. Średnica obrączki powinna wynosić 9mm. Został opisany ok. roku 1600. Możliwe, że przodkami loczka były odmiany gołębi z Azji i południowo-wschodniej Europy z lekko kędzierzawymi piórami. Pierwsze w Niemczech stowarzyszenie hodowców tej rasy zostało założone w roku 1905, a została ona uznana w standardzie w 1909 r. Ma sklepioną pierś oraz szerokie ramiona. Tarcza skrzydeł jest zaokrąglona. Na średniej wielkości głowie pióra są gładkie lub występuje okrągła korona. Ma czerwone oczy, w przypadku odmian tarczowych-ciemne. Loczki są bardzo spokojne.
rdf:langString Asian feather and voice pigeons
rdf:langString Cone
rdf:langString Structure pigeons
xsd:nonNegativeInteger 4107

data from the linked data cloud