English Reformation

http://dbpedia.org/resource/English_Reformation an entity of type: MilitaryConflict

잉글랜드의 종교 개혁(English Reformation)은 잉글랜드 교회가 교황의 권위와 로마 가톨릭교회로부터 단절한 16세기에 일련의 사건들이었다. 이 사건들은 부분적으로 유럽 개신교 종교 개혁의 광범위한 과정과 관련이 있었는데, 이는 이 기간 동안 유럽 전역에서 기독교의 실천에 영향을 미쳤던 종교 및 정치 운동이었다. 봉건제의 쇠퇴와 민족주의의 붕괴, 상법의 등장, 인쇄기의 발명 및 성경의 유통 증가, 학자들 사이의 새로운 지식과 사상의 전파에 기인하였다. 그러나 웨일즈와 아일랜드 지방의 잉글랜드의 종교 개혁의 여러 위상은 공적인 의견을 점진적으로 수용했던 정부정책에 의해 광범위하게 변화되었다. rdf:langString
Reformationen i England fick ett annat förlopp än i övriga europeiska länder där den romersk-katolska kyrkans hegemoni slogs i spillror. Förloppet präglades fram till restaurationen 1660 av en konflikt mellan puritaner och anglikaner. Kongregationalister gick i landsflykt till de nordamerikanska kolonierna såväl före som efter religionsfrihetslagen 1689. rdf:langString
Реформация в Англии (англ. English Reformation) — процесс церковных преобразований (реформ) XVI века, начатый королём Генрихом VIII Тюдором в ходе роста популярности в Английском королевстве идей европейской реформации и снижения авторитета папы римского и католической церкви, приведший к созданию англиканской церкви. rdf:langString
英格兰宗教改革是16世纪至17世纪欧洲宗教改革的一部分,以1534年《最高權威法令》的颁布为开始的标志,英格兰教会脱离了罗马天主教会。不同于马丁·路德与约翰·加尔文的宗教改革,英格兰宗教改革是由英國王室发动的,它的直接导火索是因為教廷不同意亨利八世的離婚,而憤怒的亨利因此脫離教廷,宣布獨立,因此,英格兰宗教改革相比于欧洲大陆的宗教改革普遍被认为不够彻底。但是,这场运动作为宗教改革运动的一环,仍然大大地影响了英国和全世界。 rdf:langString
Англія — країна, відома своїми реформаторськими тенденціями. Ще у XIV столітті Біблія була перекладена англійською Джоном Вікліфом, а його послідовники — лолларди — приховано продовжували існувати на острові й вести свою проповідь. У 1525 році Вільям Тіндейл надрукував свій переклад Нового Заповіту, що дозволило багатьом охочим ознайомитись із текстом Біблії. Однак вирішальну роль в Реформації в Англії належало відіграти іншій людині. Реформацію в Англії можна цілком правомірно назвати «Реформацією згори», оскільки на чолі її встав англійський король Генріх VIII. rdf:langString
الإصلاح الإنجليزي هو مصطلح يعبر عن سلسلة من الأحداث التي مرت بها إنجلترا في القرن السادس عشر، والتي أدت لانفصال كنيسة إنجلترا عن سلطة البابا والكنيسة الكاثوليكية. ارتبطت هذه الأحداث بعملية أوروبية أوسع وهي عملية الإصلاح البروتستانتي، وهي حركة دينية وسياسية أثرت على ممارسة الدين المسيحي في معظم أنحاء أوروبا خلال هذه الفترة. ساهمت عوامل كثيرة في هذه العملية، أهمها: تراجع الإقطاع وظهور القومية، وصدور القانون العام، واختراع الطباعة وزيادة تداول الكتاب المقدس، ونقل المعارف والأفكار الجديدة بين العلماء والطبقات العليا والمتوسطة. ومع ذلك، كانت مراحل الإصلاح الإنجليزي، الذي شمل ويلز وأيرلندا أيضًا، مدفوعة بتغييرات في سياسة الحكومة، التي استوعبت تدريجيًا الرأي العام نفسه. rdf:langString
Anglická reformace byla série událostí v Anglii 16. století, díky které Anglie přestala uznávat autoritu římského papeže a římskokatolické církve. Tyto události byly částečně spojeny s širším procesem evropské protestantské reformace, tedy s náboženským a politickým hnutím, které proměnilo praktikování křesťanství v západní a střední Evropě (zejm. v Německu, Švýcarsku, později též v Nizozemsku a Skandinávii). K obecnějším příčinám patří koroze feudalismu a vzestup nacionalismu. Svou roli sehrál také vynález knihtisku a s ním spjatá větší dostupnost a čtenost Bible (a dalších knih). Přestože je anglická reformace spojena s konkrétními, především politickými peripetiemi 16. století, myšlenkově má hlubší kořeny, ty jsou hledány ponejvíce u myslitele 14. století Johna Wycliffa, který vystupova rdf:langString
Η Αγγλική Μεταρρύθμιση ήταν μια σειρά γεγονότων στην Αγγλία του 16ου αιώνα με την οποία η Εκκλησία της Αγγλίας αποσπάστηκε από την εξουσία του Πάπα και της . Αυτά τα γεγονότα συνδέονταν, εν μέρει, με την ευρύτερη διαδικασία της Ευρωπαϊκής Προτεσταντικής Μεταρρύθμισης, ενός θρησκευτικού και πολιτικού κινήματος το οποίο επηρέασε την άσκηση του Χριστιανισμού σε όλη την Ευρώπη κατά την διάρκεια αυτής της περιόδου. Πολλοί παράγοντες συνεισέφεραν σε αυτή την διαδικασία: η παρακμή του φεουδαλισμού και η άνοδος του εθνικισμού, η άνοδος του κοινού δικαίου, η εφεύρεση της και η αυξημένη κυκλοφορία της Βίβλου, η μετάδοση της καινούργιας γνώσης και των ιδεών μεταξύ των διανοουμένων και της ανώτερης και μεσαίας τάξης. Όμως, οι διάφορες φάσεις της Αγγλικής Μεταρρύθμισης, η οποία επίσης κάλυψε την Ουαλί rdf:langString
La Angla Reformacio estis la serio de okazintaĵoj en la 16-a jarcento en Anglio per kiuj la Eklezio de Anglio liberiĝis de la aŭtoritato de la papo kaj de la Romkatolika Eklezio. Tiuj okazintaĵoj estis asociitaj kun la pli larĝa procezo de la eŭropa Reformacio, religia kaj politika movado kiu influis la praktikon de kristanismo en la plej granda parto de Eŭropo dum tiu periodo. Multaj faktoroj kontribuis al la procezo: la malkresko de feŭdismo kaj la pliiĝo de naciismo, la pliiĝo de la ĝenerala juro, la invento de la presilo kiu pliigis cirkuladon de la Biblio, la dissendo de nova scio kaj ideoj inter akademiuloj en la alta kaj meza klasoj. Tamen, la diversaj fazoj de la angla reformacio, kiu ankaŭ kovris Kimrion kaj Irlandon, estis plejparte okazigitaj per ŝanĝoj en registara politiko, po rdf:langString
The English Reformation took place in 16th-century England when the Church of England broke away from the authority of the pope and the Catholic Church. These events were part of the wider European Protestant Reformation, a religious and political movement that affected the practice of Christianity in Western and Central Europe. rdf:langString
Erreforma anglikanoa edo Ingalaterrako Erreforma Ingalaterran XVI. mendean izandako gertakari multzo bat izan zen, Ingalaterrako Eliza Eliza Katolikoarengandik eta aita santuaren autoritatetik bereizi zuena. Europako hainbat herrialdetan gertatu zen erreforma protestantearen parte da. rdf:langString
La Reforma anglicana o reforma inglesa es una serie de acontecimientos ocurridos en Inglaterra en el siglo XVI que culminaron con la separación de la Iglesia de Inglaterra y la Iglesia católica y con la emancipación de la autoridad papal. Es parte de la reforma protestante que ocurrió en muchos países de Europa. Siguieron en Inglaterra muchos años de disputas teológicas, que a la postre llevaron a la guerra civil. El resultado fue el establecimiento de una Iglesia oficial del Estado y el reconocimiento gradual de varias otras iglesias y movimientos religiosos, incluyendo la Iglesia católica. rdf:langString
La Réforme anglaise, aussi appelée schisme anglican, fait référence à une série d'événements du XVIe siècle, au cours desquels l'Église d'Angleterre rompit avec l'autorité du pape et l'Église catholique romaine. rdf:langString
Reformasi Inggris adalah serangkaian peristiwa di Inggris pada abad ke-16 ketika Gereja Inggris memisahkan diri dari pemerintahan Paus dan Gereja Katolik Roma. Peristiwa ini terkait dengan Reformasi Protestan yang menyebar luas di seluruh Eropa, menjadi gerakan keagamaan dan politik yang memengaruhi praktik Kekristenan di sebagian besar Eropa selama periode ini. Faktor-faktor yang berperan dalam peristiwa ini di antaranya adalah kemerosotan feodalisme dan kebangkitan nasionalisme, diciptakannya hukum umum, penemuan mesin cetak yang meningkatkan oplah Alkitab, serta tersebarnya ide dan pengetahuan baru di kalangan ilmuwan dan kelas menengah ke atas. Namun, berbagai tahapan Reformasi Inggris, yang juga berlangsung di Wales dan Irlandia, sebagian besarnya dipicu oleh kebijakan pemerintah, dan rdf:langString
Lo Scisma anglicano fa riferimento a una serie di avvenimenti del XVI secolo, durante il quale la Chiesa d'Inghilterra ruppe con l'autorità papale e la Chiesa cattolica romana. Questi eventi furono, in parte, correlati al più ampio contesto della Riforma protestante europea, un movimento religioso e politico che influenzò la storia del cristianesimo nell'Europa occidentale e centrale. Si possono individuare molteplici cause che portarono a questo fenomeno, tra queste l'invenzione della stampa, la maggior circolazione dei testi sacri e la trasmissione di nuove conoscenze e idee tra gli studiosi, tra le diverse classi sociali e tra i lettori in generale. Le fasi della Riforma inglese, che interessarono anche il Galles e l'Irlanda, furono in gran parte guidate da cambiamenti nella politica de rdf:langString
A Reforma Inglesa (ou Reforma anglicana) foi uma série de eventos ocorridos no século XVI através dos quais a Igreja da Inglaterra rompeu com a autoridade do Papa e a Igreja Romana. Está associada com o processo mais amplo da Reforma Protestante, um movimento político-religioso que afetou as práticas da fé cristã em todo o continente europeu. Muitos fatores contribuíram para esse processo, como o declínio do feudalismo e a ascensão do nacionalismo, o advento do Direito comum, a invenção da prensa móvel por Gutenberg e o consequente aumento do número de Bíblias disponíveis, a difusão de conhecimento e novas idéias entre acadêmicos, as classes média e alta e os leitores em geral. Entretanto, a Reforma Inglesa — que também abrangeu o País de Gales e a Irlanda — foi em grande parte impulsionad rdf:langString
rdf:langString English Reformation
rdf:langString إصلاح إنجليزي
rdf:langString Anglická reformace
rdf:langString Αγγλική Μεταρρύθμιση
rdf:langString Angla Reformacio
rdf:langString Erreforma anglikanoa
rdf:langString Reforma anglicana
rdf:langString Reformasi Inggris
rdf:langString Réforme anglaise
rdf:langString Scisma anglicano
rdf:langString 잉글랜드의 종교 개혁
rdf:langString Reforma Inglesa
rdf:langString Реформация в Англии
rdf:langString Reformationen i England
rdf:langString Англійська реформація
rdf:langString 英格兰宗教改革
xsd:integer 18974659
xsd:integer 1124730270
rdf:langString September 2018
rdf:langString Coastal defences are not mentioned in Haigh.
rdf:langString الإصلاح الإنجليزي هو مصطلح يعبر عن سلسلة من الأحداث التي مرت بها إنجلترا في القرن السادس عشر، والتي أدت لانفصال كنيسة إنجلترا عن سلطة البابا والكنيسة الكاثوليكية. ارتبطت هذه الأحداث بعملية أوروبية أوسع وهي عملية الإصلاح البروتستانتي، وهي حركة دينية وسياسية أثرت على ممارسة الدين المسيحي في معظم أنحاء أوروبا خلال هذه الفترة. ساهمت عوامل كثيرة في هذه العملية، أهمها: تراجع الإقطاع وظهور القومية، وصدور القانون العام، واختراع الطباعة وزيادة تداول الكتاب المقدس، ونقل المعارف والأفكار الجديدة بين العلماء والطبقات العليا والمتوسطة. ومع ذلك، كانت مراحل الإصلاح الإنجليزي، الذي شمل ويلز وأيرلندا أيضًا، مدفوعة بتغييرات في سياسة الحكومة، التي استوعبت تدريجيًا الرأي العام نفسه. ومع فسخ هنري الثامن ملك إنجلترا لزواجه، أصبح الإصلاح الإنجليزي قضية سياسية أكثر منه نزاع لاهوتي، فقد سمح واقع الخلافات السياسية بين روما وإنجلترا، لبروز الخلافات اللاهوتية على السطح. حتى ذلك الوقت، كانت أموال الكنيسة ترسل مباشرة إلى الكنيسة الكاثوليكية في روما، وكان البابا صاحب القول الفصل حول تعيين الأساقفة. جعل الانشقاق عن الكنيسة في روما، ملوك إنجلترا أصحاب اليد العليا على كنيسة إنجلترا. أصبح بذلك الفصل في النزاعات المذهبية والقانونية مسئولية الملك، وحُرمت البابوية من إيرادات كنيسة إنجلترا والفصل في تعيين الأساقفة. كان هيكل ولاهوت الكنيسة موضع خلاف عنيف لعدة أجيال، انتهى أخيرًا عن طريق انقلاب عسكري عُرف بالثورة المجيدة عام 1688، والتي نتج عنها التنظيم السياسي للكنيسة، وجعلت الكنيسة الكاثوليكية غير مشروعة في إنجلترا حتى القرن التاسع عشر.
rdf:langString Anglická reformace byla série událostí v Anglii 16. století, díky které Anglie přestala uznávat autoritu římského papeže a římskokatolické církve. Tyto události byly částečně spojeny s širším procesem evropské protestantské reformace, tedy s náboženským a politickým hnutím, které proměnilo praktikování křesťanství v západní a střední Evropě (zejm. v Německu, Švýcarsku, později též v Nizozemsku a Skandinávii). K obecnějším příčinám patří koroze feudalismu a vzestup nacionalismu. Svou roli sehrál také vynález knihtisku a s ním spjatá větší dostupnost a čtenost Bible (a dalších knih). Přestože je anglická reformace spojena s konkrétními, především politickými peripetiemi 16. století, myšlenkově má hlubší kořeny, ty jsou hledány ponejvíce u myslitele 14. století Johna Wycliffa, který vystupoval proti moci církve, odpustkům a důsledně vycházel z Bible, jež pro něj byla jedinou autoritou. Odmítal rovněž hospodářskou a vůbec světskou moc církve, přemíru a pompéznost obřadů apod. Někdy se kořeny protestantské tradice v Anglii hledají již u Wycliffova předchůdce, františkána Williama Ockhama, který kritizoval bohatství a moc církve a přiklonil se ke stanovisku císaře, že papež mu má být podřízen. Politickou realitou se však anglická reformace začala stávat až díky krokům anglického krále Jindřicha VIII. Ten žádal papeže o zrušení svého manželství (prvně roku 1527) a nebylo mu vyhověno. Jindřich následně začal pracovat na tom, aby moc papeže v Anglii zlomil. Klíčovou byla série aktů anglického parlamentu mezi lety 1532 a 1534. Mezi nimi byl i Zákon o svrchovanosti z roku 1534, který prohlásil, že král Jindřich je „nejvyšší hlavou anglické církve na zemi“. Tento titul odvrhla Marie I. v roce 1553, která chtěla autoritu papežství v Anglii obnovit, avšak Alžběta I. znovu potvrdila královskou nadvládu nad církví v roce 1559, byť přijala titul nový - "nejvyšší guvernér anglické církve". Král se stal konečnou autoritou v teologických i právních otázkách, papežství bylo zbaveno vlivu na jmenování biskupů a církevní daň přestala být placena do Říma, ale náležela nově anglické koruně. Teologie a liturgie anglické církve se za vlády Jindřichova syna Eduarda VI. stala značně protestantskou, z velké části podle linie stanovené arcibiskupem Thomasem Cranmerem. Alžběta později protestantskou linii zmírnila. O tyto otázky se pak vedly tvrdé spory, nezřídka krvavé. Do jisté míry stály i za anglickou občanskou válkou, nebo též za sesazením posledního katolického monarchy Anglie Jakuba II. Stuarta při tzv. Slavné revoluci r. 1688. Po ní se ustavila anglikánská církev jako státní církev, a tou je do značné míry dosud. Od slavné revoluce bylo praktikování katolictví v Anglii nezákonné, a to až do roku 1829, do přijetí tzv. Roman Catholic Relief Act. Jiné protestantské skupiny neuznávající autoritu anglikánské církve byly legální, těmto protestantům se říkalo Nonconformists. Anglická reformace mj. zabránila integraci historických zemí na Britských ostrovech, neboť Irsko zůstalo katolické a ve Skotsku se prosadila kalvinistická Skotská církev. Tyto rozdíly věroučné se v moderní éře přetavily v separátní nacionalismy. V Irsku to nakonec vedlo k plnému odtržení od Británie.
rdf:langString Η Αγγλική Μεταρρύθμιση ήταν μια σειρά γεγονότων στην Αγγλία του 16ου αιώνα με την οποία η Εκκλησία της Αγγλίας αποσπάστηκε από την εξουσία του Πάπα και της . Αυτά τα γεγονότα συνδέονταν, εν μέρει, με την ευρύτερη διαδικασία της Ευρωπαϊκής Προτεσταντικής Μεταρρύθμισης, ενός θρησκευτικού και πολιτικού κινήματος το οποίο επηρέασε την άσκηση του Χριστιανισμού σε όλη την Ευρώπη κατά την διάρκεια αυτής της περιόδου. Πολλοί παράγοντες συνεισέφεραν σε αυτή την διαδικασία: η παρακμή του φεουδαλισμού και η άνοδος του εθνικισμού, η άνοδος του κοινού δικαίου, η εφεύρεση της και η αυξημένη κυκλοφορία της Βίβλου, η μετάδοση της καινούργιας γνώσης και των ιδεών μεταξύ των διανοουμένων και της ανώτερης και μεσαίας τάξης. Όμως, οι διάφορες φάσεις της Αγγλικής Μεταρρύθμισης, η οποία επίσης κάλυψε την Ουαλία και την Ιρλανδία, καθοδηγούνταν ευρέως από αλλαγές στην κυβερνητική πολιτική, στις οποίες η κοινή γνώμη βαθμιαία συγκατένευσε. Βασισμένη στην επιθυμία του Ερρίκου Η΄ να ακυρώσει τον γάμο του, η Αγγλική Μεταρρύθμιση ήταν αρχικά περισσότερο ένα πολιτικό ζήτημα παρά μια θεολογική διαμάχη. Η πραγματικότητα των πολιτικών διαφορών μεταξύ Ρώμης και Αγγλίας επέτρεψαν στις αναπτυσσόμενες θεολογικές διαμάχες να έρθουν στο προσκήνιο.Αμέσως πριν την ρήξη με την Ρώμη, ο Πάπας και οι γενικές σύνοδοι της εκκλησίας αποφάσιζαν το δόγμα. Το εκκλησιαστικό δίκαιο διεπόταν από τον κώδικα του κανονικού δικαίου με τελική δικαιοδοσία της Ρώμης. Οι εκκλησιαστικοί φόροι πληρώνονταν απευθείας στη Ρώμη και ο Πάπας είχε τον τελικό λόγο για τον διορισμό των επισκόπων. Η απόσχιση από τη Ρώμη έκανε τον Άγγλο μονάρχη της Αγγλικής εκκλησίας με την "", έκτοτε καθιστώντας την Εκκλησία της Αγγλίας επίσημη εκκλησία της χώρας. Οι δογματικές και νομικές αντιδικίες εναπόκεινταν πλέον στον μονάρχη, και από τον παπισμό αφαιρέθηκαν τα έσοδα και ο τελικός λόγος στον διορισμό των επισκόπων. Η δομή και η θεολογία της εκκλησίας ήταν ζήτημα άγριας διαμάχης επί γενεές. Αυτές οι αντιδικίες τελικά έληξαν με ένα πραξικόπημα (την "Ένδοξη Επανάσταση") το 1688, από την οποία αναδύθηκε μια εγκατεστημένη εκκλησία και ένας αριθμός εκκλησιών των οποίων τα μέλη αρχικά υπέστησαν διώξεις οι οποίες σταμάτησαν με την πάροδο του χρόνου, όπως συνέβη και με την σημαντική μειονότητα ανθρώπων που παρέμειναν Ρωμαιοκαθολικοί στην Αγγλία, η εκκλησιαστική οργάνωση των οποίων παρέμεινε παράνομη .
rdf:langString La Angla Reformacio estis la serio de okazintaĵoj en la 16-a jarcento en Anglio per kiuj la Eklezio de Anglio liberiĝis de la aŭtoritato de la papo kaj de la Romkatolika Eklezio. Tiuj okazintaĵoj estis asociitaj kun la pli larĝa procezo de la eŭropa Reformacio, religia kaj politika movado kiu influis la praktikon de kristanismo en la plej granda parto de Eŭropo dum tiu periodo. Multaj faktoroj kontribuis al la procezo: la malkresko de feŭdismo kaj la pliiĝo de naciismo, la pliiĝo de la ĝenerala juro, la invento de la presilo kiu pliigis cirkuladon de la Biblio, la dissendo de nova scio kaj ideoj inter akademiuloj en la alta kaj meza klasoj. Tamen, la diversaj fazoj de la angla reformacio, kiu ankaŭ kovris Kimrion kaj Irlandon, estis plejparte okazigitaj per ŝanĝoj en registara politiko, post kiu publika opinio iom post iom adaptis sin. Ĝi baziĝis sur la deziro de Henriko la 8-a nuligi sian geedziĝon. La angla reformacio estis ĉe la komenco pli politika ol teologia disputo. La realeco de politikaj diferencoj inter Romo kaj Anglio permesis al elkreskantaj teologiaj disputoj plifortiĝi. Estis la papo kaj ĝeneralaj koncilioj de la eklezio kiuj decidis la doktrinon. Eklezia juro estis regita de la kodo de kanona juro kun fina jurisdikcio en Romo. Ekleziaj impostoj estis pagitaj rekte al Romo kaj estis la papo kiu havis la rajton nomumi episkopojn. La disigo de Romo igis la anglan monarkon la Supera Reganto de la angla eklezio, tiel kreado al la Eklezio de Anglio iĝis la eklezio de la nacio. Doktrinaj kaj laŭleĝaj disputoj nun restis kun la monarko kaj la papo estis senigita je enspezo kaj nomumo de episkopoj.
rdf:langString The English Reformation took place in 16th-century England when the Church of England broke away from the authority of the pope and the Catholic Church. These events were part of the wider European Protestant Reformation, a religious and political movement that affected the practice of Christianity in Western and Central Europe. Ideologically, the groundwork for the Reformation was laid by Renaissance humanists who believed that the Scriptures were the only source of Christian faith and criticized religious practices which they considered superstitious. By 1520, Martin Luther's new ideas were known and debated in England, but Protestants were a religious minority and heretics under the law. The English Reformation began as more of a political affair than a theological dispute. In 1527, Henry VIII requested an annulment of his marriage, but Pope Clement VII refused. In response, the Reformation Parliament (1532–1534) passed laws abolishing papal authority in England and declared Henry to be head of the Church of England. Final authority in doctrinal disputes now rested with the monarch. Though a religious traditionalist himself, Henry relied on Protestants to support and implement his religious agenda. The theology and liturgy of the Church of England became markedly Protestant during the reign of Henry's son Edward VI (1547–1553) largely along lines laid down by Archbishop Thomas Cranmer. Under Mary I (1553–1558), Roman Catholicism was restored and England was briefly under papal jurisdiction. The Elizabethan Religious Settlement reintroduced the Protestant religion but in a more moderate manner. Nevertheless, disputes over the structure, theology, and worship of the Church of England continued for generations. The English Reformation is generally considered to have concluded during the reign of Elizabeth I (1558–1603), but scholars also speak of a "Long Reformation" stretching into the 17th and 18th centuries. This time period includes the violent disputes over religion manifested in the English Civil Wars and the execution of Charles I. After the Stuart Restoration, the Church of England remained the established church, but a number of nonconformist churches now existed whose members suffered various civil disabilities until these were removed many years later. A substantial but dwindling minority of people from the late 16th to early 19th centuries remained Roman Catholics in England. Their church organization remained illegal until the Relief Act of 1829.
rdf:langString Erreforma anglikanoa edo Ingalaterrako Erreforma Ingalaterran XVI. mendean izandako gertakari multzo bat izan zen, Ingalaterrako Eliza Eliza Katolikoarengandik eta aita santuaren autoritatetik bereizi zuena. Europako hainbat herrialdetan gertatu zen erreforma protestantearen parte da. Erreforma anglikanoaren sorburua Henrike VIII.a Ingalaterrakoak bere ezkontza ezeztatu nahi izatea izan zen. Hasiera batean gatazka politiko bat izan zen, ez teologikoa, baina bietan ondorio handiak ekarriko zituen. Erromatik aldendu ostean, Erregearen Gorentasun Aktaren sinadurarekin, Ingalaterrako erregea bilakatu zen Ingalaterrako Elizaren arduradun gorena, eta eliza nazionala Vatikanotik independentea izango zen.
rdf:langString La Reforma anglicana o reforma inglesa es una serie de acontecimientos ocurridos en Inglaterra en el siglo XVI que culminaron con la separación de la Iglesia de Inglaterra y la Iglesia católica y con la emancipación de la autoridad papal. Es parte de la reforma protestante que ocurrió en muchos países de Europa. El desencadenante de la Reforma inglesa fue el deseo del rey Enrique VIII de obtener la nulidad de su matrimonio. Lo que comenzó como una disputa política y no teológica, tuvo profundas consecuencias tanto políticas como teológicas. Tras la separación de Roma, por el Acta de Supremacía Real, el monarca se convirtió en jefe supremo de la Iglesia de Inglaterra, que devino en una Iglesia nacional independiente de Roma. Siguieron en Inglaterra muchos años de disputas teológicas, que a la postre llevaron a la guerra civil. El resultado fue el establecimiento de una Iglesia oficial del Estado y el reconocimiento gradual de varias otras iglesias y movimientos religiosos, incluyendo la Iglesia católica. Inglaterra estuvo junto a Roma durante casi mil años, antes de que ambas iglesias se separaran en 1534, durante el reinado de Enrique VIII. La separación teológica se venía gestando en el seno de la Iglesia británica por medio de movimientos como el de los Lolardos, pero la reforma inglesa ganó verdadero apoyo político cuando Enrique VIII quiso anular su matrimonio con Catalina de Aragón (de acuerdo al Derecho canónico). Bajo presión del sobrino de Catalina, el emperador del Sacro Imperio Romano Germánico Carlos V, el papa Clemente VII, inicialmente favorable a la solicitud, la rechazó, por lo que el rey Enrique VIII, aunque teológicamente un católico devoto (proclamado "Defensor de la Fe" por su refutación del luteranismo), decidió convertirse en Jefe Supremo de la Iglesia de Inglaterra para asegurar la anulación de su matrimonio. Enrique mantuvo una fuerte preferencia por la liturgia católico-romana tradicional durante su reinado, de modo que los reformadores protestantes no pudieron realizar prácticamente ningún cambio en las doctrinas y prácticas de la Iglesia de Inglaterra bajo su mandato. Pero bajo el gobierno de su hijo, Eduardo VI (1547-1553), la iglesia sí llegó a ser teológicamente protestante aunque fuese solo hasta retornar a la Iglesia católica durante el reinado de la reina María I en 1555 (que fue apodada por sus detractores como "María la Sanguinaria" - Bloody Mary). El establecimiento, bajo el gobierno de Isabel I (a partir de 1558) de una Iglesia de Inglaterra claramente protestante, pero moderada (pues reconocía su herencia católica y apostólica), permitió consolidarla legalmente (conforme al Estado y parte de él) y permitirle acomodar dentro de su comunión a una amplia gama de posiciones teológicas, lo cual ha sido, desde entonces, una de sus características esenciales.
rdf:langString La Réforme anglaise, aussi appelée schisme anglican, fait référence à une série d'événements du XVIe siècle, au cours desquels l'Église d'Angleterre rompit avec l'autorité du pape et l'Église catholique romaine. Ces événements faisaient partie d'un processus plus vaste, la Réforme protestante européenne, un mouvement politique et religieux, qui affecta la pratique du christianisme à travers toute l'Europe durant cette période. Beaucoup de facteurs contribuèrent à cette effervescence : le déclin de la féodalité et la montée du nationalisme, la montée de la Common law, l'invention de l'imprimerie et la transmission de nouvelles idées et connaissances non seulement parmi les érudits, mais aussi parmi les commerçants et les artisans. Mais les motifs et le processus par lesquels les différents États de l'Europe adhérèrent à différentes formes de protestantisme, demeurèrent fidèles à Rome, ou permirent à leurs différentes régions d'aboutir à des conclusions différentes restent spécifiques à chaque État. L'analyse des causes est toujours discutée. La Réforme anglaise commença comme un chapitre supplémentaire du long débat avec l'Église catholique romaine au sujet de l'autorité de cette dernière sur le peuple anglais, bien que cet épisode fût cette fois ostensiblement fondé sur le désir d'Henri VIII de faire annuler son mariage. Au départ, ce fut une dispute plus politique que religieuse, mais les différences politiques réelles entre Rome et l'Angleterre permirent aux dissensions théologiques grandissantes de se révéler. La rupture avec Rome rendit les monarques anglais chefs de l'Église de leur pays par « suprématie royale », créant ainsi l'Église d'Angleterre, mais la structure et la théologie de cette Église furent pendant des générations matière à de féroces débats. Elle conduisit finalement à la guerre civile, d'où finit par émerger une Église officielle et un certain nombre d'Églises non-conformistes, dont les membres subirent tout d'abord diverses incapacités civiles, qui ne furent levées qu'avec le temps. Le catholicisme fut l'objet de nombreuses persécutions et ne sortit de son existence clandestine qu'au XIXe siècle. Différents avis ont été avancés pour expliquer pourquoi l'Angleterre adopta une foi réformée à la différence de la France par exemple. Certains ont émis l'idée que c'était le triomphe inévitable des connaissances nouvelles et d'un nouveau sens de l'autonomie sur la superstition et la dépravation. D'autres avancèrent que c'était une simple question de hasard : Henri VIII mourut au mauvais moment, Marie Ire n'avait pas eu d'enfant ; que la Réforme ne signifiait pas pour autant quitter l'Église catholique romaine ; pour d'autres il s'agissait de la puissance des idées qui demandaient peu de choses pour que les gens voient leurs vieilles certitudes devenir incertaines ; d'autres écrivirent que c'était la puissance de l'État sur une religion populaire, florissante et pleine de vie ; que c'était une « révolution culturelle ». D'autres, au contraire, argumentèrent que, pour la plupart des gens ordinaires, il y avait une continuité par-delà la division, qui était aussi significative que n'importe quel changement. Le récent renouveau de l'intérêt universitaire semble indiquer que le débat est loin d'être clos.
rdf:langString Reformasi Inggris adalah serangkaian peristiwa di Inggris pada abad ke-16 ketika Gereja Inggris memisahkan diri dari pemerintahan Paus dan Gereja Katolik Roma. Peristiwa ini terkait dengan Reformasi Protestan yang menyebar luas di seluruh Eropa, menjadi gerakan keagamaan dan politik yang memengaruhi praktik Kekristenan di sebagian besar Eropa selama periode ini. Faktor-faktor yang berperan dalam peristiwa ini di antaranya adalah kemerosotan feodalisme dan kebangkitan nasionalisme, diciptakannya hukum umum, penemuan mesin cetak yang meningkatkan oplah Alkitab, serta tersebarnya ide dan pengetahuan baru di kalangan ilmuwan dan kelas menengah ke atas. Namun, berbagai tahapan Reformasi Inggris, yang juga berlangsung di Wales dan Irlandia, sebagian besarnya dipicu oleh kebijakan pemerintah, dan opini publik ikut menyesuaikan diri secara bertahap. Berawal dari kekesalan Henry VIII terhadap Gereja Katolik Roma karena tidak bersedia membatalkan pernikahannya, Reformasi Inggris pada awalnya lebih berupa masalah politik ketimbang masalah teologi. Fakta bahwa adanya perbedaan pandangan politik antara Inggris dan Roma memicu munculnya perselisihan ideologis di kemudian hari. Sebelum Inggris memisahkan diri dari Roma, kewenangan untuk memutuskan doktrin berada di tangan Paus dan dewan umum gereja. Tindakan gereja diatur oleh , dan kekuasaan mengadili dipegang oleh Roma. Pajak Gereja dibayar langsung pada Roma, dan Paus memiliki hak untuk memutuskan pengangkatan uskup. Setelah putus hubungan dengan Roma, monarki Inggris ditetapkan sebagai Gubernur Tertinggi Gereja Inggris melalui , menjadikan Gereja Inggris sebagai agama resmi negara. Doktrin dan putusan hukum berada di tangan raja, dan hak Paus untuk mengangkat uskup dan memungut pajak turut diambil alih oleh Gereja Inggris. Struktur dan teologi gereja di Inggris telah menjadi sumber sengketa selama beberapa generasi. Perselisihan tersebut berakhir dengan pecahnya Revolusi Agung pada tahun 1688. Setelah revolusi, muncul pemerintahan gereja yang beranggotakan sejumlah gereja yang didiskriminasi oleh kaum mayoritas, misalnya pemusnahan minoritas Katolik Roma yang dilegalkan oleh organisasi gereja .
rdf:langString 잉글랜드의 종교 개혁(English Reformation)은 잉글랜드 교회가 교황의 권위와 로마 가톨릭교회로부터 단절한 16세기에 일련의 사건들이었다. 이 사건들은 부분적으로 유럽 개신교 종교 개혁의 광범위한 과정과 관련이 있었는데, 이는 이 기간 동안 유럽 전역에서 기독교의 실천에 영향을 미쳤던 종교 및 정치 운동이었다. 봉건제의 쇠퇴와 민족주의의 붕괴, 상법의 등장, 인쇄기의 발명 및 성경의 유통 증가, 학자들 사이의 새로운 지식과 사상의 전파에 기인하였다. 그러나 웨일즈와 아일랜드 지방의 잉글랜드의 종교 개혁의 여러 위상은 공적인 의견을 점진적으로 수용했던 정부정책에 의해 광범위하게 변화되었다.
rdf:langString Lo Scisma anglicano fa riferimento a una serie di avvenimenti del XVI secolo, durante il quale la Chiesa d'Inghilterra ruppe con l'autorità papale e la Chiesa cattolica romana. Questi eventi furono, in parte, correlati al più ampio contesto della Riforma protestante europea, un movimento religioso e politico che influenzò la storia del cristianesimo nell'Europa occidentale e centrale. Si possono individuare molteplici cause che portarono a questo fenomeno, tra queste l'invenzione della stampa, la maggior circolazione dei testi sacri e la trasmissione di nuove conoscenze e idee tra gli studiosi, tra le diverse classi sociali e tra i lettori in generale. Le fasi della Riforma inglese, che interessarono anche il Galles e l'Irlanda, furono in gran parte guidate da cambiamenti nella politica del governo, ai quali l'opinione pubblica si adattò gradualmente. Basandosi sul desiderio del re Enrico VIII di annullare il suo matrimonio, come richiesto per la prima volta a papa Clemente VII nel 1527, la Riforma inglese iniziò più come una questione politica che come una disputa teologica. Le molteplici distanze, già in corso da tempo, tra Roma e l'Inghilterra permise l'emergere di controversie teologiche. Fino alla definitiva rottura con Roma, il papa e i concili generali della chiesa decidevano riguardo alla dottrina; il diritto canonico regolava il mondo ecclesiastico e Roma vantava la giurisdizione finale. Le tasse ecclesiastiche venivano pagate direttamente a Roma e il Papa aveva l'ultima parola sulla nomina dei vescovi. La rottura con la chiesa cattolica fu operata da una serie di Atti del Parlamento approvati tra il 1532 e il 1534, tra cui l'Atto di Supremazia del 1534, con cui si dichiarava re Enrico il "Capo Supremo in terra della Chiesa d'Inghilterra". L'autorità finale nelle controversie dottrinali e legali ora spettava al monarca; il papato fu privato delle entrate e della decisione finale sulla nomina dei vescovi. Durante il regno del figlio di Enrico, Edoardo VI, la teologia e la liturgia della Chiesa d'Inghilterra divennero marcatamente protestanti, seguendo in gran parte lungo le linee stabilite dall'arcivescovo Thomas Cranmer. Sotto Maria I d'Inghilterra, il processo fu invertito e la Chiesa d'Inghilterra fu nuovamente posta sotto la giurisdizione papale ma successivamente la nuova regina Elisabetta I reintrodusse la religione protestante, seppur in un contesto di maggior moderazione. La struttura e la teologia della chiesa furono oggetto di aspre contese per generazioni. L'aspetto violento di questi conflitti, manifestatosi nella guerra civile inglese, terminò quando l'ultimo monarca cattolico romano, Giacomo II Stuart, venne deposto e il Parlamento mise sul trono congiuntamente Guglielmo III e Maria II che avrebbero governato secondo quanto stabilito nel Bill of Rights. Da questo documento, emanato nel 1688 dopo la "Gloriosa Rivoluzione", emerse un sistema politico basato su di una religione di stato e un certo numero di chiese non conformiste i cui membri patirono varie privazioni civili rimosse solamente molti anni dopo.
rdf:langString A Reforma Inglesa (ou Reforma anglicana) foi uma série de eventos ocorridos no século XVI através dos quais a Igreja da Inglaterra rompeu com a autoridade do Papa e a Igreja Romana. Está associada com o processo mais amplo da Reforma Protestante, um movimento político-religioso que afetou as práticas da fé cristã em todo o continente europeu. Muitos fatores contribuíram para esse processo, como o declínio do feudalismo e a ascensão do nacionalismo, o advento do Direito comum, a invenção da prensa móvel por Gutenberg e o consequente aumento do número de Bíblias disponíveis, a difusão de conhecimento e novas idéias entre acadêmicos, as classes média e alta e os leitores em geral. Entretanto, a Reforma Inglesa — que também abrangeu o País de Gales e a Irlanda — foi em grande parte impulsionada por mudanças na política do governo inglês, às quais a opinião pública foi gradativamente se acostumando. Tendo como base o desejo do rei Henrique VIII em anular seu casamento com Catarina de Aragão (negado pelo Papa Clemente VII em 1527), a Reforma Inglesa começou mais como uma disputa política do que teológica. As diferenças políticas entre Roma e a Inglaterra permitiram que os atritos teológicos já existentes se tornassem ainda maiores. Até o rompimento com Roma era o Papa e os concílios gerais da Igreja que decidiam a doutrina. A Igreja da Inglaterra era governada pelo código de direito canônico com jurisdição final em Roma. As contribuições à Igreja eram pagas diretamente a Roma e o Papa tinha a palavra final na nomeação dos bispos. O rompimento com a Igreja de Roma entrou em efeito através de uma série de atos do Parlamento aprovados entre 1532 e 1534, dentre os quais o Ato da Supremacia, que declarava o rei Henrique VIII como "Chefe Supremo da Igreja da Inglaterra na Terra". Maria I renunciou a este título em 1553, quando restaurou a jurisdição papal; mais tarde, em 1559, Elizabeth I reafirmou a supremacia real sobre a Igreja ao adotar o título de "Governadora Suprema da Igreja da Inglaterra". A autoridade final em disputas doutrinais e legais agora pertencia ao monarca e o papado foi privado da arrecadação da Igreja e da palavra final na nomeação dos bispos. A teologia e a liturgia da Igreja da Inglaterra se tornaram marcadamente protestantes durante o reinado de Eduardo VI, filho de Henrique, graças às regras estabelecidas por Thomas Cranmer, então arcebispo de Cantuária. Sob Maria I, o processo de reforma foi revertido e a Igreja da Inglaterra foi novamente submetida à jurisdição papal. Em seguida, Elizabeth I reintroduziu a fé protestante, mas de uma maneira mais moderada. A estrutura e a teologia da Igreja tornaram-se alvo de uma disputa feroz durante gerações. O aspecto violento dessas disputas, manifestado durante a Guerra Civil Inglesa, acabou quando o último monarca católico, Jaime II foi deposto e o Parlamento pediu a Guilherme III e Maria II que governassem em conjunto. Além disso, após a edição da Declaração de Direitos de 1689 (durante a Revolução Gloriosa) emergiu uma política eclesiástica com uma igreja estabelecida e um número de pequenas igrejas independentes cujos membros, num primeiro momento, sofreram uma série de perseguições civis que acabaram ao longo do tempo. O legado do antigo status quo católico permanece uma questão de discussão ainda hoje. Alguns fiéis permaneceram católicos e, como forma de forçá-los a adotar o sistema britânico, a Igreja deles permaneceu ilegal até o século XIX.
rdf:langString Reformationen i England fick ett annat förlopp än i övriga europeiska länder där den romersk-katolska kyrkans hegemoni slogs i spillror. Förloppet präglades fram till restaurationen 1660 av en konflikt mellan puritaner och anglikaner. Kongregationalister gick i landsflykt till de nordamerikanska kolonierna såväl före som efter religionsfrihetslagen 1689.
rdf:langString Реформация в Англии (англ. English Reformation) — процесс церковных преобразований (реформ) XVI века, начатый королём Генрихом VIII Тюдором в ходе роста популярности в Английском королевстве идей европейской реформации и снижения авторитета папы римского и католической церкви, приведший к созданию англиканской церкви.
rdf:langString 英格兰宗教改革是16世纪至17世纪欧洲宗教改革的一部分,以1534年《最高權威法令》的颁布为开始的标志,英格兰教会脱离了罗马天主教会。不同于马丁·路德与约翰·加尔文的宗教改革,英格兰宗教改革是由英國王室发动的,它的直接导火索是因為教廷不同意亨利八世的離婚,而憤怒的亨利因此脫離教廷,宣布獨立,因此,英格兰宗教改革相比于欧洲大陆的宗教改革普遍被认为不够彻底。但是,这场运动作为宗教改革运动的一环,仍然大大地影响了英国和全世界。
rdf:langString Англія — країна, відома своїми реформаторськими тенденціями. Ще у XIV столітті Біблія була перекладена англійською Джоном Вікліфом, а його послідовники — лолларди — приховано продовжували існувати на острові й вести свою проповідь. У 1525 році Вільям Тіндейл надрукував свій переклад Нового Заповіту, що дозволило багатьом охочим ознайомитись із текстом Біблії. Однак вирішальну роль в Реформації в Англії належало відіграти іншій людині. Реформацію в Англії можна цілком правомірно назвати «Реформацією згори», оскільки на чолі її встав англійський король Генріх VIII.
xsd:nonNegativeInteger 132399

data from the linked data cloud