EmDrive

rdf:langString EmDrive

rdf:langString EmDrive (také Relativity Drive) je vesmírná pohonná jednotka, navržená a vyvíjená britským leteckým inženýrem . New Scientist uveřejnil příběh EmDrive 8. září 2006. Jednotkou je magnetron se speciálně tvarovaným a plně uzavřeným pláštěm, který se postupně trychtýřovitě zužuje, takže na jednom konci rezonátoru je plocha větší než na konci druhém. Vynálezce prohlašuje, že jeho zařízení generuje tah, ačkoli žádná detekovatelná energie zařízení neopouští (to se děje např. v klasickém raketovém motoru nebo iontovém motoru). Vynálezce navrhuje využít EmDrive jako vesmírnou pohonnou jednotku, která nepotřebuje palivo (EmDrive potřebuje k provozu pouze elektrickou energii). Provoz jednotky porušuje několik základních zákonů fyziky. Od uvedení původního EmDrive byly sestrojeny a úspěšně otestovány podobné systémy čínskými vědci a americkým vědcem , který jej pojmenoval Cannae Drive. V roce 2014 různé verze této pohonné jednotky otestovali vědci z NASA. Tým dospěl k průměrnému výslednému tahu 91,2 µN při vstupu 17 W. Vědci i veřejnost jsou funkčností této jednotky zmateni. Sám Shawyer ji vysvětluje pomocí Einsteinovy speciální teorie relativity, Číňané pomocí Maxwellových rovnic a NASA mluví o „kvantových vakuových virtuálních částicích“. Je ovšem také možné, že všechny vědecké týmy udělaly při měření chybu a jednotka ve skutečnosti nefunguje. V roce 2016 proběhly další testy jednotky EmDrive opět v laboratořích NASA. Nová měření jasně vyvrátila možnost existence mikrovlnného pohonu popsaného Rogerem Shawyerem a také jeho model. Pozorovaný tah je o dva až tři řády nižší. Pokud je tedy pozorovaná hodnota reálná, musí být spojena s úplně jinou fyzikální interpretací. I autoři článku o měřeních provedených v laboratoři NASA se tak obracejí k nestandardním a exotickým kvantovým hypotézám. V tomto případě se opírají o Bohmovu interpretaci kvantové fyziky (teorii pilotní vlny). V součtu Němci skutečně naměřili nenulový tah generovaný EM Drive, jeho síla byla však velmi malá – drážďanští díky tomu mají jako první skutečně vysvětlení, odkud se tah bere. Jelikož jejich kus EM Drive generoval při příkonu několika wattů stejný tah jako jiné kusy EM Drive při příkonu 50W, zdá se, že to není sám motor, co generuje titěrný pohyb. Namísto toho za vše může vliv magnetického pole Země na elektrické komponenty. Tomu napovídá právě identický naměřený "tah" i při různém příkonu a různém vektoru motoru (tj. různé orientaci EM Drive), stejně jako i dnes platné zákony fyziky. I když jsou elektrické součástky odstíněny, ochrana není stoprocentní. Jakmile budou s tímto závěrem budoucí studie elektroniku separovat ještě lépe, tah zřejmě poklesne zcela na nulu. Testy ukončené v roce 2021 žádný tah nezaznamenaly.