Elizaveta Vorontsova

rdf:langString Jelizaveta Voroncovová

rdf:langString Jelizaveta Romanovna Voroncovová, rusky Елизавета Романовна Воронцова (13. srpnajul./ 24. srpna 1739greg. – 2. únorajul./ 13. února 1792greg.) byla milenka ruského cara Petra III. Na základě této aféry vznikaly spekulace o tom, že se Petr chtěl rozvést se svou manželkou Kateřinou (budoucí carevnou), aby se oženil s Voroncovou. Pocházela z oslavované šlechtické rodiny Voroncovovů, která dosáhla vrcholu své moci v posledních letech vlády carevny Alžběty Petrovny. Strýc Jelizavety, Michail Illarionovič Voroncov, sloužil jako říšský kancléř. Její otec Roman Voroncov pracoval jako guvernér provincií Vladimir, Penza, Tambov a Kostroma. Po smrti její matky v roce 1750 se jedenáctiletá Jelizaveta dostala ke dvoru velkovévodkyně Kateřiny, manželky velkovévody a budoucího cara Petra III. Podle tehdejších zdrojů byla Jelizaveta velmi hrubá - mluvila jako voják, mrkala na všechny očima, zapáchala a během mluvení plivala. Baron de Breteuil ji přirovnával ke služce z kuchyně. Kateřina pak o ní napsala, že je velmi ošklivé a extrémně drzé dítě. I přes to všechno se Petrovi velmi líbila, což nikdo od dvora nechápal. Velkovévodkyně Kateřina jí přezdívala „nová Madame de Pompadour“ (se kterou vůbec nesouhlasila). Velkovévoda Petr jí ale přezdíval „moje Romanovna“ (tedy jeho příjmením, on se jmenoval Romanov). Když se v lednu roku 1762 stal Jelizavetin milenec carem, investoval do ní a měla vlastní komnaty v nově vybudovaném Zimním paláci. Jelizaveta doprovázela Petra na všech jeho výpravách a cestách, zahraniční diplomaté tak nabyli dojmu, že se car chystá svou ženu poslat do kláštera a oženit se s Jelizavetou. Někteří tvrdí, že kvůli tomu způsobila Kateřina společně se sestrou Jelizavety, kněžnou Jekatěrinou Daškovovou, převrat v paláci a v červenci 1762 tak zbavili jejího manžela Petra moci. Dne 17. července 1762, osm dní po převratu, car Petr III. zemřel. Zda měla na jeho smrti podíl i Kateřina, není známo. Ve svých pamětech Kateřina na svou rivalku nijak neútočila. V dopise z června roku 1762 se ale zmínila, že Jelizaveta ji plánuje přesunout do kláštera, aby si mohla jejího manžela vzít a ukrást jí tak trůn. Přestože Jelizaveta plánovala spolu se svým milencem odejít do exilu v Holštýnsku, odkud pocházel, jeho náhlá smrt tyto plány překazila. Carevna Kateřina nakonec Jelizavetu provdala za plukovníka z ne příliš bohatého rodu a přikázala jim odstěhovat se na venkov, kde Jelizaveta strávila poslední dny svého života v bídě a nemocná. Její bratři a naopak měli úspěšnou kariéru v oblasti říšské byrokracie.