Discrete spectrum
http://dbpedia.org/resource/Discrete_spectrum an entity of type: WikicatConceptsInPhysics
Jako diskrétní spektrum se v kvantové fyzice označuje takový rozsah pozorovatelné veličiny, ve kterém může při měření nabýt pouze diskrétních, vzájemně oddělených hodnot, netvořících spojitý interval. Takové hodnoty jsou důsledkem kvantování této veličiny. Opakem je spojité spektrum. Pojem se používá i v matematickém formalismu kvantové mechaniky, ze kterého pochází. Pozorovatelná veličina je v něm reprezentována operátorem, který může nabývat různých vlastních hodnot. Podle toho, zda jsou tyto hodnoty diskrétní nebo spojité, hovoří se o diskrétním resp. spojitém spektru operátoru.
rdf:langString
A physical quantity is said to have a discrete spectrum if it takes only distinct values, with gaps between one value and the next. The classical example of discrete spectrum (for which the term was first used) is the characteristic set of discrete spectral lines seen in the emission spectrum and absorption spectrum of isolated atoms of a chemical element, which only absorb and emit light at particular wavelengths. The technique of spectroscopy is based on this phenomenon.
rdf:langString
Se dice que una cantidad física tiene un espectro discreto si solo toma valores distintos, con espacios entre un valor y el siguiente. El ejemplo clásico de espectro discreto (para el cual se usó por primera vez el término) es el conjunto característico de líneas espectrales discretas vistas en el espectro de emisión y el espectro de absorción átomos aislados de un elemento químico, que solo absorben y emiten luz a longitudes de onda particulares. La técnica de espectroscopia se basa en este fenómeno.
rdf:langString
rdf:langString
Diskrétní spektrum
rdf:langString
Espectro discreto
rdf:langString
Discrete spectrum
xsd:integer
976826
xsd:integer
1096144565
rdf:langString
Jako diskrétní spektrum se v kvantové fyzice označuje takový rozsah pozorovatelné veličiny, ve kterém může při měření nabýt pouze diskrétních, vzájemně oddělených hodnot, netvořících spojitý interval. Takové hodnoty jsou důsledkem kvantování této veličiny. Opakem je spojité spektrum. Pojem se používá i v matematickém formalismu kvantové mechaniky, ze kterého pochází. Pozorovatelná veličina je v něm reprezentována operátorem, který může nabývat různých vlastních hodnot. Podle toho, zda jsou tyto hodnoty diskrétní nebo spojité, hovoří se o diskrétním resp. spojitém spektru operátoru. Některé pozorovatelné veličiny mají pouze diskrétní spektrum, např. moment hybnosti a jeho analogie (spin).
rdf:langString
A physical quantity is said to have a discrete spectrum if it takes only distinct values, with gaps between one value and the next. The classical example of discrete spectrum (for which the term was first used) is the characteristic set of discrete spectral lines seen in the emission spectrum and absorption spectrum of isolated atoms of a chemical element, which only absorb and emit light at particular wavelengths. The technique of spectroscopy is based on this phenomenon. Discrete spectra are contrasted with the continuous spectra also seen in such experiments, for example in thermal emission, in synchrotron radiation, and many other light-producing phenomena. Discrete spectra are seen in many other phenomena, such as vibrating strings, microwaves in a metal cavity, sound waves in a pulsating star, and resonances in high-energy particle physics. The general phenomenon of discrete spectra in physical systems can be mathematically modeled with tools of functional analysis, specifically by the decomposition of the spectrum of a linear operator acting on a functional space.
rdf:langString
Se dice que una cantidad física tiene un espectro discreto si solo toma valores distintos, con espacios entre un valor y el siguiente. El ejemplo clásico de espectro discreto (para el cual se usó por primera vez el término) es el conjunto característico de líneas espectrales discretas vistas en el espectro de emisión y el espectro de absorción átomos aislados de un elemento químico, que solo absorben y emiten luz a longitudes de onda particulares. La técnica de espectroscopia se basa en este fenómeno. Los espectros discretos se contrastan con los espectros continuos que también se ven en tales experimentos, por ejemplo, en emisiones térmicas, en radiación sincrotrónica y muchos otros fenómenos productores de luz. Los espectros discretos se ven en muchos otros fenómenos, como cuerdas vibratorias, microondas en una cavidad metálica, ondas de sonido en una estrella pulsante y resonancias en la física de partículas de alta energía. El fenómeno general de espectros discretos en sistemas físicos puede modelarse matemáticamente con herramientas de análisis funcional, específicamente mediante la de un operador lineal que actúa sobre un espacio funcional.
xsd:nonNegativeInteger
7046
