Deva (Buddhism)

rdf:langString Bohové (buddhismus)

rdf:langString Bohové (v sanskrtu déva, dévové) jsou v buddhistické kosmologii jedním ze šesti stavů existence, ve kterých se lze znovuzrodit, a to tím s nejblaženějším stupněm vědomí. Blaženější je již pouze nirvána. Do těchto stavů se rodí podle buddhistů lidé, kteří měli v životě značné zásluhy – např. darovali velkou část majetku na charitativní účely, nebo se věnovali pomoci druhým – avšak nedosáhli k vymýcení svých žádostí pěstováním především sexuální askeze nebo žili upnutí na jiné světské radovánky. Tyto bytosti jsou až na nejvyšší skupinu bohů sídlících v arúpadhátu, kde se jedná pouze o určitý bezmyšlenkovitý, velmi příjemný stav vědomí, podobné lidem – mají svá těla, pohybují se a bohové z oblasti dévalóky rovněž uspokojují svoje potřeby – např. sexuální a potrava. Rozdíl mezi lidmi a dévy spočívá v tom, že dévové mají těla tvořená pouze éterem, tedy jakousi subtilní světelnou formou. I jejich intelekt tedy postrádá svůj materiální základ, a proto se potuluje podobně jako ve snu rovněž pouze podle svých aktuálních zálib, proto se v tomto stavu vědomí nedá příliš hromadit dobrá karma vedoucí ke konečnému spočinutí v nirváně, ačkoliv od božských světů Vehapphala výše včetně se může jednat o stav , tedy bytost, která se po skončení takového života reinkarnuje přímo do nirvány, a proto může být stav déva také posledním znovuzrozením bytosti před jejím konečným vyvanutím. Skutečně se jedná i o bohy viditelné na obloze a také o Boha – Hospodina, podle buddhistů „Mahábrahmu“ – ale také o ještě vyšší stavy bohů, resp. vědomí. Stav zvaný dévové se vnitřně dělí podle stupňů vědomí, resp. jejich kontemplace (neboli džhána) do těchto tří sestupných kategorií: * arúpadhátu (neboli arúpalóka) – bohové bez tvarů * rúpadhátu (neboli rúpalóka) – bohové s tvary * dévalóka – bohové v oblastech pokušení (v kámadhátu neboli kámalóce) Přičemž platí, že každý, z níže popsaných božských světů odpovídá určitému nahromadění karmy, určitému stupni vědomí. Všechny božské světy jsou uspořádány do jednotlivých vrstev nad sebou a dále platí z hlediska časové kosmologie, že celý jejich daný svět vzniká či zaniká s první či poslední zde narozenou bytostí. Také lze říci, že bohové v oblastech pokušení se více odlišují od bohů bez tvarů, než se odlišují od lidí. Obecně lze bohy z kámadhátu – oblastí žádostí – popsat spíše jako velice dlouho žijící vznášející se bytosti podobné lidem co do jejich projevů s určitým stupněm blaženosti, zatímco u arúpadhátu se jedná pouze je určitý blažený stav vědomí, který je víceméně zcela bez formy. Co se týče interakcí dévů a lidí, tak např. bohy z oblasti kámadhátu je možné vídat na obloze položené na některých mracích a bůh zvaný Mahábrahma v podstatě odpovídá Pánu Hospodinu z křesťanského úhlu pohledu, nebo Krišnovi z hinduistického úhlu pohledu, má tedy silný vliv na utváření náhod v životě člověka a dlí nad jeho osudem, je to jakýsi jeho vykonavatel (podle buddhistů je „vševidoucí, správce karmy apod.“). Bohové nad ním (není to zdaleka nejvyšší bůh, tedy nemá nejblaženější stav mysli a také umírá a to se zánikem celého vesmíru ohněm na konci jedné mahakalpy) již do životů lidí nezasahují. Stejně tak nižší bohové mají na jejich život pramalý vliv. Obecně ke všem bohům: Tibetská kniha mrtvých k tomuto stavu píše, máš-li se narodit v některém z nebí, uvidíš mnohaposchoďové paláce postavené z rozličných drahokamů, jsi-li připraven vstoupit, vstup tam. Tibetská kniha mrtvých totiž doporučuje, pokud se nepodaří bránu lůna uzavřít v bardu vznikání (18. až maximálně 49. den po smrti), pouze znovuzrození jako bůh nebo v jižní zemi Džambudvípa jako člověk.