Czech declension

rdf:langString České skloňování

rdf:langString České skloňování je obměna slovních tvarů podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen a číslovek v češtině pomocí koncovek. Čeština je flektivní jazyk a vyznačuje se velkým množstvím skloňovaných slovních tvarů. Skloňování je vedle slovosledu a předložek základním prostředkem k vyjadřování syntaktických vztahů mezi větnými členy. Skloňováním se v češtině vyjadřuje jednotné (singulár) a množné (plurál) číslo a sedm pádů – nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál a instrumentál. Obě tyto mluvnické kategorie jsou vyjadřovány vždy připojením jediné koncovky, např. koncovka -u ve tvaru ženu vyjadřuje akuzativ a jednotné číslo slova žena. Volba koncovek záleží na slovním druhu, rodu a typu skloňování. Pro každý typ existuje vlastní vzor skloňování, který má vlastní sadu koncovek. V rámci jednotlivých typů skloňování jsou vždy některé koncovky společné pro více pádů (např. pána je genitiv a akuzativ singuláru slova pán), žádné slovo proto nemá 14 různých tvarů. V podrobnější teorii se ze sématnického a syntaktického hlediska někdy rozlišuje v češtině více pádů, další pády jsou však zpravidla pojímány jako speciální případy či varianty některého ze 7 základních pádů. Například pod 6. pád (nazývaný lokál) je zahrnut i propozitiv (mluvit o něčem) či temporál (v týdnu) nebo v rámci 2. pádu (nazývaného genitiv) lze rozlišovat též negativ, partitiv a numerativ. V některých případech toto rozlišení může mít vliv i na preferenci tvarové varianty (o hradu, na hradě).