Boy with Thorn
http://dbpedia.org/resource/Boy_with_Thorn an entity of type: Thing
Der Dornauszieher (italienisch Spinario) ist ein antikes Motiv der Bildenden Kunst, insbesondere der Bildhauerei. Es handelt sich um einen nackten Knaben, der einen Dorn aus dem linken Fuß zieht.
rdf:langString
El Niño de la espina, Spinario o Fedele es una estatua de bronce helenística, datada alrededor del siglo I a. C., que se exhibe en los Museos Capitolinos de Roma. Representa a un muchacho sentado mientras se quita una espina de la planta del pie izquierdo. Existen varias versiones posteriores del mismo tema: una estatua de mármol romana que forma parte de la colección Uffizi de Florencia, que fue copiada por Brunelleschi para incluir la figura en su célebre para el del de 1401; otra copia de mármol que se encuentra en el Louvre, y otra de bronce en el museo Pushkin de Moscú.
rdf:langString
Le Tireur d'épine, en italien Spinario, est un type statuaire représentant un jeune garçon se retirant une épine du pied. L'exemplaire le plus connu est une sculpture en bronze exposée dans la salle des Triomphes du Palais des Conservateurs (Musées du Capitole) à Rome. Généralement datée du Ier siècle av. J.-C., elle constitue un bel exemple du principe de l'éclectisme, c'est-à-dire de « l'antique d'après l'antique ».
rdf:langString
«Мальчик, вытаскивающий занозу», «Мальчик, извлекающий занозу» (Spinario; Fedele, Fedelino) — римская бронзовая скульптура сер. I в. до н. э., копия греческой скульптуры эллинистического периода III в. до н. э. Находится в Риме в Капитолийском музее (Зал торжеств, MC 1186). Изображает обнажённого мальчика, сидящего на камне и вытаскивающего шип из своей левой ноги, что, вероятно, является отсылкой к пасторальным идиллиям, известным по эллинистической поэзии. Автор неизвестен.
rdf:langString
Chlapec s trnem je helénistická bronzová socha neznámého autora z 1. století před Kr. zobrazující chlapce vytahujícího si trn z chodidla. V současnosti se nachází v (Kapitolská muzea) v Římě s kopií v Galerii Uffizi ve Florencii. Původní socha je vysoká 73 cm (bez soklu). Kopie sochy vytvořili , Antonello Gagini nebo .
rdf:langString
Boy with Thorn, also called Fedele (Fedelino) or Spinario, is a Greco-Roman Hellenistic bronze sculpture of a boy withdrawing a thorn from the sole of his foot, now in the Palazzo dei Conservatori, Rome. There is a Roman marble version of this subject from the Medici collections in a corridor of the Uffizi Gallery, Florence. There is a copy in the entrance lobby of Newcastle University School of Medical Science.
rdf:langString
Lo Spinario è un'opera ellenistica di scultura, raffigurante un giovane seduto mentre, con le gambe accavallate, si sporge di fianco per togliersi una spina dalla pianta del piede sinistro. Ne esistono varie versioni sparse nei musei di tutto il mondo.
rdf:langString
De Spinario, ook wel Jongen met een doorn in de voet of Fedele, is een bronzen standbeeld uit de Romeinse oudheid. Vermoedelijk dateert het uit de eerste eeuw voor Christus. Kunsthistorici vermoeden dat het hoofd en lichaam apart van elkaar gemaakt zijn. De haren van het hoofd vallen niet naar voren, wat je zou verwachten bij een voorover gebogen zittend figuur. Vermoed wordt dat het hoofd in eerste instantie gemaakt is voor een staand beeld.
rdf:langString
Spinario – datowana na I wiek p.n.e. rzeźba z brązu, przedstawiająca chłopca wyciągającego sobie cierń z nogi. Rzeźba przedstawia siedzącego na skale chłopca, który z opartej na prawym kolanie lewej stopy usiłuje wyciągnąć cierń. Dzieło uważane jest za rzymski pastisz inspirowany rzeźbą grecką. Ciało chłopca jest typowe dla sztuki hellenistycznej, podczas gdy głowa nawiązuje do dzieł z V wieku p.n.e. i jest charakterystyczna dla posągów postaci stojących.
rdf:langString
«Хлопчик, який витягує скалку» (італ. Lo Spinario) — статуя часів ранньої Римської імперії. Знаходиться в Римі у Капітолійському музеї. Виготовлена з бронзи. Унікальність статуї в тому, що вона була відома ще у часи Середньовіччя. Рабин Веніамін Тудельський у XII столітті захоплювався нею перед Латеранським палацом. У Палаццо-деї-Консерваторі її звелів перенести папа Сікст IV. На зорі Відродження її багато копіювали: одну копію замовила для себе Ізабелла д'Есте, інша (у натуральну величину) була вилита Антонелло Гаджина для фонтану в Мессіні. Якопо Сансовіно повторив скульптуру для Франциска I; посередником при даруванні виступив Бенвенуто Челліні. Гіпсові зліпки поширилися по всій Європі; один з них зображено на натюрморті «малого голландця» Пітера Класа. У XVIII столітті її називали «Вір
rdf:langString
rdf:langString
Chlapec s trnem
rdf:langString
Dornauszieher
rdf:langString
Boy with Thorn
rdf:langString
Niño de la espina
rdf:langString
Spinario
rdf:langString
Tireur d'épine
rdf:langString
Spinario
rdf:langString
Spinario
rdf:langString
Мальчик, вытаскивающий занозу
rdf:langString
Хлопчик, який витягує скалку
xsd:integer
4678938
xsd:integer
1124099874
rdf:langString
January 2018
rdf:langString
How?
rdf:langString
References aren't required for "general knowledge", but some would certainly like to follow up on who said so and *why*.
rdf:langString
Definition of lost to sight? Doesn't even seem clear when it was made except in the "Hellenistic" period.
rdf:langString
Chlapec s trnem je helénistická bronzová socha neznámého autora z 1. století před Kr. zobrazující chlapce vytahujícího si trn z chodidla. V současnosti se nachází v (Kapitolská muzea) v Římě s kopií v Galerii Uffizi ve Florencii. Původní socha je vysoká 73 cm (bez soklu). Socha je nazývána Spinario nebo Fedelino (věrný). Vznikla k ní legenda o pastýři Mariovi, který doručil do Říma důležitou zprávu navzdory zraněné noze. Je zmiňována již ve středověkém spisu De mirabilibus urbis Romae. Papež Sixtus IV. sochu věnoval městu Římu. V roce 1798 ji Napoleon Bonaparte nechal odvézt do Louvru a v roce 1816 byla navrácena. Kopie sochy vytvořili , Antonello Gagini nebo .
rdf:langString
Der Dornauszieher (italienisch Spinario) ist ein antikes Motiv der Bildenden Kunst, insbesondere der Bildhauerei. Es handelt sich um einen nackten Knaben, der einen Dorn aus dem linken Fuß zieht.
rdf:langString
Boy with Thorn, also called Fedele (Fedelino) or Spinario, is a Greco-Roman Hellenistic bronze sculpture of a boy withdrawing a thorn from the sole of his foot, now in the Palazzo dei Conservatori, Rome. There is a Roman marble version of this subject from the Medici collections in a corridor of the Uffizi Gallery, Florence. The sculpture was one of the very few Roman bronzes that was never lost to sight. The work was standing outside the Lateran Palace when the Navarrese rabbi Benjamin of Tudela saw it in the 1160s and identified it as Absalom, who "was without blemish from the sole of his foot to the crown of his head." It was noted around 1200 by the English visitor, Magister Gregorius, who noted in his De mirabilibus urbis Romae that it was ridiculously thought to be Priapus. It must have been one of the sculptures transferred to the Palazzo dei Conservatori by Pope Sixtus IV in the 1470s, though it is not recorded there until 1499–1500. In the Early Renaissance, it was celebrated through being one of the first Roman sculptures to be copied. There are bronze reductions by Severo da Ravenna and Jacopo Buonaccolsi (called "L'Antico" for his refined, classicizing figures). Buonaccolsi made a copy for Isabella d'Este around 1501 that is now in the Galleria Estense, Modena. He followed that work with an untraced pendant that perhaps reversed the pose. In 1500, Antonello Gagini made a full-size variant for a fountain in Messina, which is probably the bronze version that now resides in the Metropolitan Museum of Art, New York. In the sixteenth century, bronze copies made suitably magnificent ambassadorial gifts to the King of France and the King of Spain. Francis I of France was given a version by Ippolito II d'Este. The making of this copy was overseen by and Jacopo Sansovino, and the transaction effected by the courtly Benvenuto Cellini. It now is held in the Musée du Louvre. Philip II of Spain received a copy from Cardinal Giovanni Ricci. In the following century, Charles I of England had a bronze Spinario made by Hubert Le Sueur. Small bronze reductions were suitable for the less grand. A Still Life with 'Spinario' by Pieter Claesz, 1628, is conserved at the Rijksmuseum, and among the riches emblematic of the good life, it displays a small plaster model of the Spinario. Later remakes, one such example can be seen in The Oliver Mansion, South Bend Indiana. There were also marble copies. The Medici Roman marble seems to have been among the collection of antiquities assembled in the gardens at San Marco, Florence, which were the resort of the humanists in the circle of Lorenzo il Magnifico, who opened his collection to young artists to study from. The young Michelangelo profited from this early exposure to antique sculpture. and it has been discussed whether Masaccio was influenced by the Medici Spinario or by the bronze he saw in Rome in the 1420s. However, Filippo Brunelleschi more certainly adapted the Spinario's pose for the left-hand attendant in 1401 for his bronze panel The Sacrifice of Isaac, which was his trial piece for the competition to design the doors of the Baptistery of San Giovanni. There is a copy in the entrance lobby of Newcastle University School of Medical Science. The formerly popular title Il Fedele ("The faithful boy") derived from an anecdote invented to give this intimate and naturalistic study a more heroic civic setting: the faithful messenger, a mere shepherd boy, had delivered his message to the Roman Senate first, only then stopping to remove a painful thorn from his foot: the Roman Senate commemorated the event. Such a story was already deflated in Paolo Alessandro Maffei's Raccolta di statue antiche e moderni... of 1704. Taking into account Hellenistic marble variants that have been discovered, of which the best is the Thorn-Puller from the Castellani collection now in the British Museum, none of which have the archaizing qualities of the bronze Spinario, recent scholarship has tended to credit this as a Roman bronze of the first century AD, with a head adapted from an archaic prototype.
rdf:langString
El Niño de la espina, Spinario o Fedele es una estatua de bronce helenística, datada alrededor del siglo I a. C., que se exhibe en los Museos Capitolinos de Roma. Representa a un muchacho sentado mientras se quita una espina de la planta del pie izquierdo. Existen varias versiones posteriores del mismo tema: una estatua de mármol romana que forma parte de la colección Uffizi de Florencia, que fue copiada por Brunelleschi para incluir la figura en su célebre para el del de 1401; otra copia de mármol que se encuentra en el Louvre, y otra de bronce en el museo Pushkin de Moscú.
rdf:langString
Le Tireur d'épine, en italien Spinario, est un type statuaire représentant un jeune garçon se retirant une épine du pied. L'exemplaire le plus connu est une sculpture en bronze exposée dans la salle des Triomphes du Palais des Conservateurs (Musées du Capitole) à Rome. Généralement datée du Ier siècle av. J.-C., elle constitue un bel exemple du principe de l'éclectisme, c'est-à-dire de « l'antique d'après l'antique ».
rdf:langString
De Spinario, ook wel Jongen met een doorn in de voet of Fedele, is een bronzen standbeeld uit de Romeinse oudheid. Vermoedelijk dateert het uit de eerste eeuw voor Christus. Kunsthistorici vermoeden dat het hoofd en lichaam apart van elkaar gemaakt zijn. De haren van het hoofd vallen niet naar voren, wat je zou verwachten bij een voorover gebogen zittend figuur. Vermoed wordt dat het hoofd in eerste instantie gemaakt is voor een staand beeld. De Spinario is te vinden in Palazzo dei Conservatori in Rome. Hij is hier geplaatst als onderdeel van een serie bronzen beelden dat door paus Sixtus IV in 1470 in Palazzo dei Conservatori ondergebracht werd. Deze bronzen beelden vormden samen het begin van de Capitolijnse musea (musea voor Archeologische vondsten uit de Oudheid en Renaissance). Hiervoor was het beeld te vinden in het Lateraanse paleis. Er zijn verschillende kopieën gemaakt van de Spinario. Vooral voor kunstenaars uit de renaissance is dit beeld een inspiratie geweest. De kopieën zijn zowel van steen als van brons gemaakt. In het British Museum is een van deze kopieën te zien.
rdf:langString
Lo Spinario è un'opera ellenistica di scultura, raffigurante un giovane seduto mentre, con le gambe accavallate, si sporge di fianco per togliersi una spina dalla pianta del piede sinistro. Ne esistono varie versioni sparse nei musei di tutto il mondo. Quella forse più antica, in bronzo (73 cm di altezza), si trova ai Musei Capitolini a Roma, mentre una marmorea fa parte della collezione degli Uffizi di Firenze e venne copiata da Brunelleschi nella celebre formella del concorso per la porta nord del Battistero del 1401. Un'altra copia marmorea si trova al Louvre, una bronzea al Museo Puškin di Mosca.
rdf:langString
Spinario – datowana na I wiek p.n.e. rzeźba z brązu, przedstawiająca chłopca wyciągającego sobie cierń z nogi. Rzeźba przedstawia siedzącego na skale chłopca, który z opartej na prawym kolanie lewej stopy usiłuje wyciągnąć cierń. Dzieło uważane jest za rzymski pastisz inspirowany rzeźbą grecką. Ciało chłopca jest typowe dla sztuki hellenistycznej, podczas gdy głowa nawiązuje do dzieł z V wieku p.n.e. i jest charakterystyczna dla posągów postaci stojących. Najwcześniejsze wzmianki o Spinario pochodzą ze średniowiecznych relacji Bieniamina z Tudeli (XII w.) oraz Mistrza Grzegorza (XII/XIII w.), był on wówczas ustawiony na szczycie marmurowej kolumny przed Pałacem Laterańskim. Beniamin z Tudeli inspirując się fragmentem z 2 Księgi Samuela (2Sm 14,25) uznał chłopca za przedstawienie Absaloma, podczas gdy dla Mistrza Grzegorza był to Priap. W 1471 roku na polecenie papieża Sykstusa IV rzeźbę przeniesiono do nowo wybudowanego Palazzo dei Conservatori (obecnie część Muzeów Kapitolińskich). W roku 1798 rzeźba została zagrabiona przez Francuzów i wywieziona do Paryża, gdzie umieszczono ją w zbiorach Luwru. Po klęsce Napoleona wróciła na początku 1816 roku do Rzymu. Wokół przedstawionej w rzeźbie postaci narosło wiele legend, według najpopularniejszej z nich chłopiec nazywał się Gnejusz Mariusz. Gdy powierzono mu dostarczenie wiadomości dla senatu wykonał swoje zadanie z takim poświęceniem, że cierń, który wbił mu się w nogę podczas podróży, wyciągnął dopiero po dotarciu na miejsce. Rzeźba stanowiła źródło inspiracji dla artystów renesansowych. Była wielokrotnie kopiowana w marmurze i brązie, m.in. przez do dekoracji fontanny w Palazzo Alcontres w Mesynie, zaś układ ciała chłopca został wykorzystany m.in. przez Brunelleschiego w scenie ofiarowania Izaaka w projekcie drzwi dla Baptysterium we Florencji i Botticellego w obrazie Próby Mojżesza.
rdf:langString
«Мальчик, вытаскивающий занозу», «Мальчик, извлекающий занозу» (Spinario; Fedele, Fedelino) — римская бронзовая скульптура сер. I в. до н. э., копия греческой скульптуры эллинистического периода III в. до н. э. Находится в Риме в Капитолийском музее (Зал торжеств, MC 1186). Изображает обнажённого мальчика, сидящего на камне и вытаскивающего шип из своей левой ноги, что, вероятно, является отсылкой к пасторальным идиллиям, известным по эллинистической поэзии. Автор неизвестен.
rdf:langString
«Хлопчик, який витягує скалку» (італ. Lo Spinario) — статуя часів ранньої Римської імперії. Знаходиться в Римі у Капітолійському музеї. Виготовлена з бронзи. Унікальність статуї в тому, що вона була відома ще у часи Середньовіччя. Рабин Веніамін Тудельський у XII столітті захоплювався нею перед Латеранським палацом. У Палаццо-деї-Консерваторі її звелів перенести папа Сікст IV. На зорі Відродження її багато копіювали: одну копію замовила для себе Ізабелла д'Есте, інша (у натуральну величину) була вилита Антонелло Гаджина для фонтану в Мессіні. Якопо Сансовіно повторив скульптуру для Франциска I; посередником при даруванні виступив Бенвенуто Челліні. Гіпсові зліпки поширилися по всій Європі; один з них зображено на натюрморті «малого голландця» Пітера Класа. У XVIII столітті її називали «Вірний» (Il Fedele), пов'язуючи статую з історією про хлопчика, який дістав з ноги скалку не раніше, ніж доставив послання в римський Сенат. Зв'язок цього випадку зі скульптурою був спростований вже в 1704 році у творі Паоло Алессандро Маффеї Raccolta di statue antiche e moderni… Мармуровий варіант скульптури, знайдений на Есквіліні, потрапив у колекцію Медічі і зараз виставлений в Уффіці. Ставши дуже популярний при дворі Лоренцо Медичі, він надихав не тільки Брунеллескі, але і Мазаччо. Археологічні розкопки XIX і XX століть дозволили виявити нові варіанти цієї скульптурної композиції (одна з них — у Британському музеї).
xsd:nonNegativeInteger
9078