Blister beetle

rdf:langString Majkovití

rdf:langString Majkovití (Meloidae) jsou čeleď brouků obecně známých jako majky. Celosvětově je popsáno asi 2500 druhů. V České republice patří mezi hojnější druhy majkovitých (i když hojnější znamená velmi omezený počet současných lokalit) puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria), majka obecná (Meloe proscarabaeus), (Meloe rugosus, syn. Eurymeloe rugosus) a majka fialová (Meloe violaceus, syn. Proscarabaeus violaceus). Čeleď majkovití je charakteristická složitým parazitickým vývojem u blanokřídlých (Hymenoptera) či rovnokřídlých (Orthoptera) hostitelů. Tento vývoj se kvůli přítomnosti dalšího klidového stadia kromě kukly označuje nadproměna (hypermetabolie). Samičky majkovitých brouků kladou po jediném oplození množství vajíček, obvykle v několika kupičkách. Vajíčka zahrabávají do důlků v zemi. Vývoj z vajíčka začíná tradičním způsobem – líhnutím larvy. První larvální stadium se výrazně liší od následujících. Je pohyblivé a díky přítomnosti tří drápků na chodidlech označované jako . Triungulini setrvávají několik hodin až dnů ve velkém shluku, v tzv. gregariózní fázi, a potom se čile rozbíhají po okolí, přičemž směr jejich pohybu je ovlivněn přicházejícím světlem. Část druhů reprezentovaná např. majkou obecnou (Meloe proscarabaeus) má triunguliny, kteří vylézají na květy a čekají na své hostitele. Hostiteli jsou zástupci řádu blanokřídlých, na jejichž ochlupených tělech se triungulini zachycují a nechávají zanést do hnízda (fáze foreze), kde parazitují na jejich plodu. Množství triungulinů uhyne, protože se přichytí nesprávného hostitele (např. nevhodného druhu včely či motýla). U jiných majek (např. Meloe decorus) se předpokládá, že triungulini na květy nevylézají a nevyužívají foreze, naopak sami vyhledávají hostitelská hnízda a aktivně do nich pronikají (Lückman a Scharf 2004). Na lokalitách v Polabí s výskytem druhu M. decorus jsem sice skutečně nenalezl žádné triunguliny přichycené na blanokřídlém hmyzu, nicméně pokud jsem v zajetí inkubovaným triungulinům po skončení gregariózní fáze nabídl dělnice včely medonosné (Apis melifera), ochotně se jich přichycovali, zejména v místech ohybu kloubů noh. Jiné rody majkovitých mají rozdílné strategie a hostitele. Některé druhy údajně parazitují na drobných sarančích, které nanosily a jako potravu pro své larvy v zemních hnízdech shromáždily kutilky. O tomto způsobu vývoje se spekuluje např. u některých korunorožců r. Cerocoma (Dvořák 1983), ale není jisté, zda byli nalezení triungulini správně určeni a jakým způsobem se do hnízda kutilky dostali. Další rody (např. Mylabris) parazitují na sarančích přímo, u některých afrických druhů majkovitých byly popsány foretické vztahy se střevlíkovitými brouky apod. V hnízdech hostitelů se triungulini nechovají právě přátelsky. Nejdříve pozřou vajíčko či larvičku v některé hnízdní buňce a poté se promění v krátkonohou larvu 2. stadia. Začnou konzumovat zásoby shromážděné v buňce. Když larva majky dostatečně vyroste, změní se v klidové stadium nazvané , jež přezimuje a na jaře se z ní stává beznohá larva 3. stadia, která se teprve definitivně kuklí. Velikost vylíhnutého brouka (imaga) zjevně ovlivňuje kvalita a množství zásob shromážděných hostitelem, takže mezi majkami nacházíme výrazné individuální rozdíly ve velikosti. U některých druhů dokonce tak významné, že mají vliv na epigamní chování – někteří velmi malí samci pravděpodobně nejsou schopni kopulovat s velkými samicemi (vlastní pozorování). Celý průběh larválního vývoje není dosud u řady druhů dostatečně prozkoumán. Např. triungulini Meloe decorus byli vědecky popsáni teprve r. 1995, druhů M. brevicollis a M. rugosus r. 1997, M. rufiventris, M. uralensis a M. scabriusculus v r. 2004. Triungulini i z ČR historicky udávaného druhu M. hungarus a v Maďarsku žijící majky M. mediterraneus dosud známí nejsou. Larvy vyšších stadií uvedených druhů nebyly zatím pozorovány vůbec.