Amir Khusrau

http://dbpedia.org/resource/Amir_Khusrau an entity of type: Thing

Hakīm Abu 'l-Ḥasan Yamīn ad-Dīn Chusrau (persisch حکیم ابوالحسن یَمین ‌الدین خسرو, DMG Ḥakīm Abu'l-Ḥasan Yamīn ad-Dīn-i Ḫusrau), genannt Amīr Chusrau Dehlavī (persisch امیر خسرو دهلوی, DMG Amīr Ḫusrau-i Dihlavī; Hindi: अमीर खुसरो दिहलवी Amīr Khusro Dihlavī; * 1253 in Patiali; † 1325 in Delhi), war ein persischsprachiger Dichter und Musikwissenschaftler aus Indien. rdf:langString
Ab'ul Hasan Yamīn ud-Dīn Khusrau edota Amir Khusrow (1253–1325 inguru, Delhiko Sultanerria, urduz: ابوالحسن یمین‌الدین خسرو‎) Indiako musikari, olerkari eta jakintsu sufi bat izan zen. Indiako garaiko ikur kultura nagusienetako bat bilakatu zen. Gaur egun indiar musika-tresna herrikoiak diren eta sitarraren asmatzailea izan zen. Nagusiki persieraz idatzi zuen. * Datuak: Q207817 * Multimedia: Amir Khusrow rdf:langString
Abu-l Hasan Yamīn al-Dīn Khusrow (persan : ابوالحسن یمین‌الدین خسرو, hindi : अबुल हसन यमीनुददीन ख़ुसरो) (1253-1325), connu aussi sous les noms d’Amir Khosrow de Dehli, Amir Khosrow Dehlevi, Amir Khusro Dehlavi ou Amir Khusraw Balkhi en Afghanistan et en Iran (persan : اميرخسرو دهلوى, Amīr Khusraū Dehlavī), est un mystique soufi et disciple spirituel de Nizamuddin Auliya de Delhi. C'est l'un des plus grands poètes en langue persane de l’Inde. Il est aussi considéré comme le fondateur du qawwalî (musique religieuse soufie répandue en Inde et au Pakistan) ainsi que de la musique hindoustanie. On lui doit également l'ouvrage Les Huit Jardins du paradis, en langue persane. rdf:langString
Amir Khosrow (Patiyali , attualmente Uttar Pradesh, 1253 – Delhi, 1325) è stato un poeta indiano. Noto anche come Amir Khusro o Abū l-Ḥasan Yamīn al-Dīn Khusrow (in persiano ابوالحسن یمین‌الدین خسرﻭ‎, devanagari अबुल हसन यमीनुद्दीन ख़ुसरो) o Amīr Khusrow Dehlawī (in persiano امیر خسرو دهلوی‎, urdu امیر خسرو دہلوی). rdf:langString
アブルハサン・ヤミーヌッディーン・フスロー(ウルドゥー語:ابوالحسن یمین‌الدین خسرو、ヒンディー語:अबुल हसन यमीनुद्दीन ख़ुसरौ)、通称アミール・フスロー(ウルドゥー語:امیر خسرو、ヒンディー語:अमीर ख़ुसरो、ラテン文字表記:Amir Khusrow(KhusrauまたはKhusroとも)、1253年 - 1325年)は、インドのパンジャーブ地方、パティヤーラ出身の詩人、音楽家、芸術家、歴史家。アミール・ホスローとも呼ばれる。 民族叙事詩、神秘主義、歴史を主題に叙事詩や叙情詩を多く作った。 カッワーリーの創始者とされ、中世のインドに於いて最大の詩人として「インドの鸚鵡」の異名で名高く、ペルシア語、ウルドゥー語、ヒンドゥスターニー語などを混ぜたマカロニックを好んだ。 イスラーム王朝のデリー・スルターン朝(奴隷王朝、ハルジー朝、トゥグルク朝)のスルターンに仕え、13世紀から14世紀にかけてのチシュティー派イスラム神秘主義聖者であるニザームッディーン・アウリヤーの愛弟子で、ニザームッディーンの信奉者であった。 またアミール・ホスローは音楽家としてもシタール、タブラ、ガザルを13世紀にもたらし、ヒンドゥースターニー音楽の基礎を築いたとされている。 rdf:langString
아미르 호스로우(1253년~1325년, 페르시아어: امیر خسرو دهلوی)는 인도 중세의 페르시아어 시인이다. 인도에 이주한 터키계 군인을 부친으로 북인도에서 태어나 델리의 술탄을 섬긴 궁정시인으로 '인도의 앵무(鸚鵡)'라 불리었다. 매우 다작이었고 대표작에는 니자미를 모방하여 읊은 <호스로우와 시린> 등의 이야기를 테마로 한 5부작을 비롯하여 역사시(歷史詩)도 많고 또 그 사료적(史料的) 가치도 높다. 산문 작품은 주로 역사와 신비주의에 관한 것이다. 이 문서에는 다음커뮤니케이션(현 카카오)에서 GFDL 또는 CC-SA 라이선스로 배포한 글로벌 세계대백과사전의 내용을 기초로 작성된 글이 포함되어 있습니다. rdf:langString
Ab'ul Hasan Yamīn ud-Dīn Khusrow (1253-1325) (Urdu: ابوالحسن یمینالدین خسرو, Hindi: अबुल हसन यमीनुद्दीन ख़ुसरौ), beter bekend als Amīr Khusrow (ook Khusrau, Khusro) Dehlawī, was een Indiaas musicus, geleerde, en dichter. Hij geldt als een icoon binnen de culturele historie van het Indisch Subcontinent en als uitvinder van de tabla. Hij wordt gezien als vader van de qawwali, de muziek van het soefisme in India. Khusrow schreef zijn gedichten in het Perzisch en Hindoestani. Hij verrijkte de Hindoestaanse muziek door er elementen van Perzische en Arabische muziek aan toe te voegen. rdf:langString
阿米尔·库斯洛(乌尔都语:ابوالحسن یمین‌الدین خسرو‬‎‎);1253年-1325年)是一个苏菲派音乐家、诗人和学者。他是一个在印度次大陆的文化历史上具有标志性的人物。他是一个神秘派和德里的拉穆丁·欧里亚派精神信徒。他主要用波斯语写诗,同时也用印度斯坦语。 阿米尔·库斯洛被认为是卡瓦力之父(一种在印度次大陆的虔诚的苏菲派音乐形式)。他将加扎勒风格的歌曲引入至印度。这些至今仍广泛存在于今印度和巴基斯坦。 rdf:langString
Амір Хосров Дехлеві (гінді:अमीर खुसरो, 1253—1325) — індійський середньовічний поет та музика часів Делійського султанату. Його ім'я також вимовляється як Хусров або Хосро. rdf:langString
أمير خسرو الدهلوي المكنى بأبي الحسن والملقب بيمين الدين والمعروف بالحكيم هو شاعر مسلم. ولد بالهند عام 651 للهجرة (1253 للميلاد) وتوفي عام 725 (1325). كان تابع وتلميذ نظام الدين أولياء، ويشار في بعض الأحيان إلى خسرو باسم «صوت الهند» (Tuti-e-Hind)، وقد أطلق عليه "أبو الأدب الأردي". في عام 1290، أكمل خسرو مثنويته الثانية «مفتاح الفتوح»، في مدح انتصارات جلال الدين فيروز. في عام 1294 أكمل خسرو مثنويته الثالثة، «غُرة الكمال»، التي تألّفت من قصائد بين سن 34 و 41. rdf:langString
Abu-l-Hàssan Yamín-ad-Din Khusraw, més conegut com a Amir Khusraw Dihlawí (persa: امیر خسرو دہلوی; hindi अमीर ख़ुसरौ दहलवी), també transcrit Amir Khosrow (Patiala, Uttar Pradesh, 1253 - Delhi, 1325), fou un erudit, músic i poeta indi en llengua persa que ha esdevingut una de les icones culturals de la història del subcontinent indi. Sufí i deixeble espiritual de , no només és considerat com un dels més grans poetes de l'Índia, sinó que també se li atribueix la creació de la de qawwali (música religiosa dels sufís) així com la invenció de la tabla i del sitar. rdf:langString
Amír Chusrau Jamín-ud-dín Abul Hasan, urdsky ابوالحسن یمین‌الدین خسرو‎, hindsky अमीर ख़ुसरो, známý jako Amír Chosrau Dihlaví (1253, - říjen 1325, Dillí) byl indický súfistický básník, mystik a učenec. Byl synem tureckého úředníka a indické matky, žákem mystika . Básně psal převážně v perštině, ale několik jich vytvořil i v hindustánštině. Je mu připisováno založení sufistického hudebně-poetického žánru qawwali, stejně tak to byl zřejmě on, kdo do indické kultury vnesl žánr zvaný . Psal hojně i kasídy. Působil na dvoře sedmi sultánů během sultanátu v Dillí, většinu básní dedikoval sultánu (1296-1316). K jeho vrcholným dílům patří sbírka Šehāb-al-dīn Maḥmera Badāʾūnī. Psal i romantické eposy (Širín u Chusrau, Madžnún va Lailá), básně mystické: Matla-ul-anvár (Východ hvězd), Áinei Iskandarí rdf:langString
Abu'l Hasan Yamīn ud-Dīn Khusrau (1253–1325 AD), better known as Amīr Khusrau was an Indo-Persian Sufi singer, musician, poet and scholar who lived under the Delhi Sultanate. He is an iconic figure in the cultural history of the Indian subcontinent. He was a mystic and a spiritual disciple of Nizamuddin Auliya of Delhi, India. He wrote poetry primarily in Persian, but also in Hindavi. A vocabulary in verse, the Ḳhāliq Bārī, containing Arabic, Persian and Hindavi terms is often attributed to him. Khusrau is sometimes referred to as the "voice of India" or "Parrot of India" (Tuti-e-Hind), and has been called the "father of Urdu literature."[[[Wikipedia:Citing_sources|page needed]]]_4-0" class="reference">[[[Wikipedia:Citing_sources|page needed]]]_5-0" class="reference"> rdf:langString
Ab'ul Hasan Yamīn ud-Dīn Khusrow (1253–1325 CE) hindi अमीर खुसरो, (urdú: ابوالحسن یمین‌الدین خسرو);, conocido como Amīr Khusrow (también Jursan Amir, Khusrau, Khusro) Dehlawī (que significa Amir Khusrow de Delhi) (urdú: امیر خسرو دہلوی) fue un músico sufí, destacado poeta y estudioso. Un polímata una figura icónica en la historia de la cultura del subcontinente indio. Un místico y discípulo espiritual de de Delhi. Amīr Khusrow no sólo fue un gran poeta sino también un músico prolífico y seminal durante el sultanato de Delhi, de quien se dice fue el inventor de la cítara y de la tabla. Principalmente escribió poesía en idioma persa, aunque también en hindavi. A menudo se le atribuye la autoría de un vocabulario en verso denominado el Ḳhāliq Bārī, que contiene términos en árabe, persa, y hi rdf:langString
Amir Chosrou Dehlawi, pers. امیر خسرو دهلوی, właśc. Naser ad-Din Abol-Hasan Amir Chosrou Dehlawi, zw. Tuti-e Hind, czyli „Paw Indii” (ur. 1253 w Patiyali, zm. 1325 w Delhi) – największy indoperski poeta epoki sułtanatów, którego dzieła stanowią najpełniejszy zachowany jednostkowy wyraz średniowiecznej cywilizacji indomuzułmańskiej. rdf:langString
Ами́р Хосро́в Дехлеви́, настоящее имя Абу́ ль-Хаса́н Ями́н ад-Дин Хосро́в (перс. ابوالحسن یمین‌الدین خسرو‎, урду ابوالحسن یمین‌الدین خسرو‎, хинди अबुल हसन यमीनुददीन ख़ुसरो; 1253, Патиали, ныне штат Уттар-Прадеш, — 1325, Дели, Делийский султанат) — индийский поэт, учёный. Писал на персидском и диалекте Северной Индии (кхари-боли), позднее лёгшем в основу языков урду и хинди. Служил придворным поэтом и хронистом. Поэзия Амира Хосрова имела огромное значение в истории индийской литературы. Его иногда называют «голосом Индии» (Тути-е-Хинд) и «отцом литературы на урду». rdf:langString
rdf:langString Amir Khusrau
rdf:langString أمير خسرو
rdf:langString Amir Khusraw Dihlawi
rdf:langString Amír Chosrau Dihlaví
rdf:langString Amir Chusrau
rdf:langString Jursan Amir
rdf:langString Amir Khusrow
rdf:langString Amir Khusrau
rdf:langString Amir Khusrow
rdf:langString アミール・ホスロー
rdf:langString 아미르 호스로우
rdf:langString Amir Khusrow
rdf:langString Amir Chosrou Dehlawi
rdf:langString Амир Хосров Дехлеви
rdf:langString Амір Хосров Дехлеві
rdf:langString 阿米尔·库斯洛
rdf:langString Amir Khusrau
rdf:langString Amir Khusrau
rdf:langString Ab'ul Hasan Yamīn ud-Dīn K͟husrau
xsd:date 1253-05-19
xsd:integer 517348
xsd:integer 1124302384
rdf:langString Influenced by Nizamuddin Auliya
xsd:date 1253-05-19
rdf:langString Ab'ul Hasan Yamīn ud-Dīn K͟husrau
rdf:langString Amir Khusrow teaching his disciples in a miniature from a manuscript of Majlis al-Ushshaq by Husayn Bayqarah.
rdf:langString Sunil
xsd:integer 200
rdf:langString Sharma
rdf:langString Sufi, singer, poet, composer, author, scholar
rdf:langString [Tarana] was entirely an invention of Khusrau. Tarana is a Persian word meaning a song. Tillana is a corrupt form of this word. True, Khusrau had before him the example of Nirgit songs using śuṣk-akṣaras and pāṭ-akṣaras . Such songs were in vogue at least from the time of Bharat. But generally speaking, the Nirgit used hard consonants. Khusrau introduced two innovations in this form of vocal music. Firstly, he introduced mostly Persian words with soft consonants. Secondly, he so arranged these words that they bore some sense. He also introduced a few Hindi words to complete the sense…. It was only Khusrau’s genius that could arrange these words in such a way to yield some meaning. Composers after him could not succeed in doing so, and the tarana became as meaningless as the ancient Nirgit.
rdf:langString Amīr Khusraw Dihlavī
xsd:integer 2017
rdf:langString Abu-l-Hàssan Yamín-ad-Din Khusraw, més conegut com a Amir Khusraw Dihlawí (persa: امیر خسرو دہلوی; hindi अमीर ख़ुसरौ दहलवी), també transcrit Amir Khosrow (Patiala, Uttar Pradesh, 1253 - Delhi, 1325), fou un erudit, músic i poeta indi en llengua persa que ha esdevingut una de les icones culturals de la història del subcontinent indi. Sufí i deixeble espiritual de , no només és considerat com un dels més grans poetes de l'Índia, sinó que també se li atribueix la creació de la de qawwali (música religiosa dels sufís) així com la invenció de la tabla i del sitar. Amir Khursaw era fill d'un cap de tribu turc i d'una mare rajput, i va viure tota la seva vida a l'Índia. Va ser extremadament prolífic, tant en poesia com en prosa, abastant tots els estils de la poesia persa medieval, des de les contundents cassides de fins a l'èpica romàntica de Nizami. És especialment significativa la seva contribució al desenvolupament del ghazal, fins llavors poc utilitzat a l'Índia. Va deixar cinc diwans, cinc khamsa, els ghazaliyyat (poemes lírics), tres obres en prosa i cinc poemes històrics.
rdf:langString Amír Chusrau Jamín-ud-dín Abul Hasan, urdsky ابوالحسن یمین‌الدین خسرو‎, hindsky अमीर ख़ुसरो, známý jako Amír Chosrau Dihlaví (1253, - říjen 1325, Dillí) byl indický súfistický básník, mystik a učenec. Byl synem tureckého úředníka a indické matky, žákem mystika . Básně psal převážně v perštině, ale několik jich vytvořil i v hindustánštině. Je mu připisováno založení sufistického hudebně-poetického žánru qawwali, stejně tak to byl zřejmě on, kdo do indické kultury vnesl žánr zvaný . Psal hojně i kasídy. Působil na dvoře sedmi sultánů během sultanátu v Dillí, většinu básní dedikoval sultánu (1296-1316). K jeho vrcholným dílům patří sbírka Šehāb-al-dīn Maḥmera Badāʾūnī. Psal i romantické eposy (Širín u Chusrau, Madžnún va Lailá), básně mystické: Matla-ul-anvár (Východ hvězd), Áinei Iskandarí (Zrcadlo Alexandrovo) i lyriku: Tuhfat us-sigar (Dar mládí), Vasat-ul-haját (Střed života), Gurrat ul-Kamál (Lesk dokonalosti), Bakijjei nakijje (Čisté zbytky). Novinkou v perské literatuře je Amírovo literární zpracování osudu současníků, nejlepší prací tohoto druhu je příběh lásky syna sultána Childžia Chizrchána s gudžerátskou princeznou Duvalrání (Kissei Chizrchán u Duvalráni). Amíra lze označit i za předchůdce politické epiky, například jeho kniha Miftáh-ul-futúh (Klíč vítězství) je poetickým líčením schůzky dilijského sultána s jeho otcem, bengálským panovníkem. Někdy je mu připisováno autorství slovníku Ḳhāliq Bārī, v němž je vysvětlován význam perských, arabských a hindustánských slov. Amír je někdy přezdíván "indický papoušek".
rdf:langString Hakīm Abu 'l-Ḥasan Yamīn ad-Dīn Chusrau (persisch حکیم ابوالحسن یَمین ‌الدین خسرو, DMG Ḥakīm Abu'l-Ḥasan Yamīn ad-Dīn-i Ḫusrau), genannt Amīr Chusrau Dehlavī (persisch امیر خسرو دهلوی, DMG Amīr Ḫusrau-i Dihlavī; Hindi: अमीर खुसरो दिहलवी Amīr Khusro Dihlavī; * 1253 in Patiali; † 1325 in Delhi), war ein persischsprachiger Dichter und Musikwissenschaftler aus Indien.
rdf:langString أمير خسرو الدهلوي المكنى بأبي الحسن والملقب بيمين الدين والمعروف بالحكيم هو شاعر مسلم. ولد بالهند عام 651 للهجرة (1253 للميلاد) وتوفي عام 725 (1325). كان تابع وتلميذ نظام الدين أولياء، ويشار في بعض الأحيان إلى خسرو باسم «صوت الهند» (Tuti-e-Hind)، وقد أطلق عليه "أبو الأدب الأردي". في عام 1288، أنهى خسرو أول مثنوية له، وهي «قران السعيدان» (اجتماع النجمين الميمون)، الذي كان يتحدث عن بوغرا خان مع ابنه معز الدين قايق آباد بعد عداء طويل. بعد تعرض قايق آباد لجلطة دماغية في عام 1290، قام النبلاء بتعيين ابنه شمس الدين كومار البالغ من العمر ثلاث سنوات كسلطان. ثم قام شخص تركاني أفغاني يدعى بمسيرة في دلهي، وقتل قايق آباد وأصبح سلطان، وبذلك أنهى السلالة المملوكية لسلطنة دلهي وبدأ سلالة خالجي. في عام 1290، أكمل خسرو مثنويته الثانية «مفتاح الفتوح»، في مدح انتصارات جلال الدين فيروز. في عام 1294 أكمل خسرو مثنويته الثالثة، «غُرة الكمال»، التي تألّفت من قصائد بين سن 34 و 41. بعد جلال الدين فيروز، صعد علاء الدين الخلجي إلى عرش دلهي في عام 1296. كتب خسرو «خزائن الفتوح» يسجل الانشاءات بعهد علاء الدين، والحروب والخدمات الإدارية. ثم ألف خماسا (خماسية) مع خمسة مثاني، والمعروفة باسم «خمسة خسرو»، واستكمالها في عام 1298. وقد حاكى فيه نظم الشاعر السابق للملاحم الفارسي نظامي الكنجوي. كان مثنويته الأولى في الخماسية «مطلع الأنوار» تتألف من 3310 الآيات (انتهت في 15 يوما) مع المواضيع الأخلاقية والصوفية. مثنويته الثانية «خسرو وشيرين» تتألف من 4000 الآيات. كانت مثنويته الثالثة «مجنون ليلى» رومانسية. مثنويته الرابعة الضخمة كانت «عين أسكندر»، الذي روى الأعمال البطولية للإسكندر الأكبر في 4500 مقطع. كانت مثنويته الخامسة «هشت بهشت» أو الجنات الثمانية، الذي كان قائمة على أساطير حول بهرام الخامس، الملك الخامس عشر للإمبراطورية الساسانية. كل هذه الأعمال جعلت خسرو نجمة بارزة في عالم الشعر. كان علاء الدين الخلجي سعيدًا جدًا بعمله وكان يكافأه بشكل رائع.
rdf:langString Abu'l Hasan Yamīn ud-Dīn Khusrau (1253–1325 AD), better known as Amīr Khusrau was an Indo-Persian Sufi singer, musician, poet and scholar who lived under the Delhi Sultanate. He is an iconic figure in the cultural history of the Indian subcontinent. He was a mystic and a spiritual disciple of Nizamuddin Auliya of Delhi, India. He wrote poetry primarily in Persian, but also in Hindavi. A vocabulary in verse, the Ḳhāliq Bārī, containing Arabic, Persian and Hindavi terms is often attributed to him. Khusrau is sometimes referred to as the "voice of India" or "Parrot of India" (Tuti-e-Hind), and has been called the "father of Urdu literature."[[[Wikipedia:Citing_sources|page needed]]]_4-0" class="reference">[[[Wikipedia:Citing_sources|page needed]]]_5-0" class="reference"> Khusrau is regarded as the "father of qawwali" (a devotional form of singing of the Sufis in the Indian subcontinent), and introduced the ghazal style of song into India, both of which still exist widely in India and Pakistan.Khusrau was an expert in many styles of Persian poetry which were developed in medieval Persia, from Khāqānī's qasidas to Nizami's khamsa. He used 11 metrical schemes with 35 distinct divisions. He wrote in many verse forms including ghazal, masnavi, qata, rubai, do-baiti and tarkib-band. His contribution to the development of the ghazal was significant.
rdf:langString Ab'ul Hasan Yamīn ud-Dīn Khusrow (1253–1325 CE) hindi अमीर खुसरो, (urdú: ابوالحسن یمین‌الدین خسرو);, conocido como Amīr Khusrow (también Jursan Amir, Khusrau, Khusro) Dehlawī (que significa Amir Khusrow de Delhi) (urdú: امیر خسرو دہلوی) fue un músico sufí, destacado poeta y estudioso. Un polímata una figura icónica en la historia de la cultura del subcontinente indio. Un místico y discípulo espiritual de de Delhi. Amīr Khusrow no sólo fue un gran poeta sino también un músico prolífico y seminal durante el sultanato de Delhi, de quien se dice fue el inventor de la cítara y de la tabla. Principalmente escribió poesía en idioma persa, aunque también en hindavi. A menudo se le atribuye la autoría de un vocabulario en verso denominado el Ḳhāliq Bārī, que contiene términos en árabe, persa, y hindavi. Es considerado el "padre del Qawwali" (la música devota de los sufís en el subcontinente indio). Introdujo el estilo Ghazal al canto en India. Estas tradiciones han permanecido vivas en la India y Pakistán hasta el siglo XXI.​​ También se la crédito por haber enriquecido la música clásica de la India con la introducción de elementos persas, árabes y túrquicos y haber sido el creador de los estilos de música y tarana. Músico y estudioso, Amir Khusrow fue tan prolífico en la producción de letras de canciones como también en prosas elaboradas; además emulaba con facilidad todos los estilos de poesía persa de la Persia medieval, desde las qasidas de al khamsa de . Utilizaba solo 11 esquemas de métrica con 35 divisiones características. Las formas de verso que escribió incluyen Ghazal, Masnavi, Qata, Rubai, Do-Beti y Tarkibhand. Su contribución al desarrollo del g͟hazal, aunque es poco utilizada en la India, es de importancia especial.​
rdf:langString Ab'ul Hasan Yamīn ud-Dīn Khusrau edota Amir Khusrow (1253–1325 inguru, Delhiko Sultanerria, urduz: ابوالحسن یمین‌الدین خسرو‎) Indiako musikari, olerkari eta jakintsu sufi bat izan zen. Indiako garaiko ikur kultura nagusienetako bat bilakatu zen. Gaur egun indiar musika-tresna herrikoiak diren eta sitarraren asmatzailea izan zen. Nagusiki persieraz idatzi zuen. * Datuak: Q207817 * Multimedia: Amir Khusrow
rdf:langString Abu-l Hasan Yamīn al-Dīn Khusrow (persan : ابوالحسن یمین‌الدین خسرو, hindi : अबुल हसन यमीनुददीन ख़ुसरो) (1253-1325), connu aussi sous les noms d’Amir Khosrow de Dehli, Amir Khosrow Dehlevi, Amir Khusro Dehlavi ou Amir Khusraw Balkhi en Afghanistan et en Iran (persan : اميرخسرو دهلوى, Amīr Khusraū Dehlavī), est un mystique soufi et disciple spirituel de Nizamuddin Auliya de Delhi. C'est l'un des plus grands poètes en langue persane de l’Inde. Il est aussi considéré comme le fondateur du qawwalî (musique religieuse soufie répandue en Inde et au Pakistan) ainsi que de la musique hindoustanie. On lui doit également l'ouvrage Les Huit Jardins du paradis, en langue persane.
rdf:langString Amir Khosrow (Patiyali , attualmente Uttar Pradesh, 1253 – Delhi, 1325) è stato un poeta indiano. Noto anche come Amir Khusro o Abū l-Ḥasan Yamīn al-Dīn Khusrow (in persiano ابوالحسن یمین‌الدین خسرﻭ‎, devanagari अबुल हसन यमीनुद्दीन ख़ुसरो) o Amīr Khusrow Dehlawī (in persiano امیر خسرو دهلوی‎, urdu امیر خسرو دہلوی).
rdf:langString アブルハサン・ヤミーヌッディーン・フスロー(ウルドゥー語:ابوالحسن یمین‌الدین خسرو、ヒンディー語:अबुल हसन यमीनुद्दीन ख़ुसरौ)、通称アミール・フスロー(ウルドゥー語:امیر خسرو、ヒンディー語:अमीर ख़ुसरो、ラテン文字表記:Amir Khusrow(KhusrauまたはKhusroとも)、1253年 - 1325年)は、インドのパンジャーブ地方、パティヤーラ出身の詩人、音楽家、芸術家、歴史家。アミール・ホスローとも呼ばれる。 民族叙事詩、神秘主義、歴史を主題に叙事詩や叙情詩を多く作った。 カッワーリーの創始者とされ、中世のインドに於いて最大の詩人として「インドの鸚鵡」の異名で名高く、ペルシア語、ウルドゥー語、ヒンドゥスターニー語などを混ぜたマカロニックを好んだ。 イスラーム王朝のデリー・スルターン朝(奴隷王朝、ハルジー朝、トゥグルク朝)のスルターンに仕え、13世紀から14世紀にかけてのチシュティー派イスラム神秘主義聖者であるニザームッディーン・アウリヤーの愛弟子で、ニザームッディーンの信奉者であった。 またアミール・ホスローは音楽家としてもシタール、タブラ、ガザルを13世紀にもたらし、ヒンドゥースターニー音楽の基礎を築いたとされている。
rdf:langString 아미르 호스로우(1253년~1325년, 페르시아어: امیر خسرو دهلوی)는 인도 중세의 페르시아어 시인이다. 인도에 이주한 터키계 군인을 부친으로 북인도에서 태어나 델리의 술탄을 섬긴 궁정시인으로 '인도의 앵무(鸚鵡)'라 불리었다. 매우 다작이었고 대표작에는 니자미를 모방하여 읊은 <호스로우와 시린> 등의 이야기를 테마로 한 5부작을 비롯하여 역사시(歷史詩)도 많고 또 그 사료적(史料的) 가치도 높다. 산문 작품은 주로 역사와 신비주의에 관한 것이다. 이 문서에는 다음커뮤니케이션(현 카카오)에서 GFDL 또는 CC-SA 라이선스로 배포한 글로벌 세계대백과사전의 내용을 기초로 작성된 글이 포함되어 있습니다.
rdf:langString Ab'ul Hasan Yamīn ud-Dīn Khusrow (1253-1325) (Urdu: ابوالحسن یمینالدین خسرو, Hindi: अबुल हसन यमीनुद्दीन ख़ुसरौ), beter bekend als Amīr Khusrow (ook Khusrau, Khusro) Dehlawī, was een Indiaas musicus, geleerde, en dichter. Hij geldt als een icoon binnen de culturele historie van het Indisch Subcontinent en als uitvinder van de tabla. Hij wordt gezien als vader van de qawwali, de muziek van het soefisme in India. Khusrow schreef zijn gedichten in het Perzisch en Hindoestani. Hij verrijkte de Hindoestaanse muziek door er elementen van Perzische en Arabische muziek aan toe te voegen.
rdf:langString Amir Chosrou Dehlawi, pers. امیر خسرو دهلوی, właśc. Naser ad-Din Abol-Hasan Amir Chosrou Dehlawi, zw. Tuti-e Hind, czyli „Paw Indii” (ur. 1253 w Patiyali, zm. 1325 w Delhi) – największy indoperski poeta epoki sułtanatów, którego dzieła stanowią najpełniejszy zachowany jednostkowy wyraz średniowiecznej cywilizacji indomuzułmańskiej. Do jego największych osiągnięć zalicza się twórczość naśladującą Chamse Nezamiego oraz historyczną epikę w formie masnawi, mającą charakter panegiryczny w stosunku do jego sułtańskich patronów. Był znany także ze swojej przyjaźni z sufickim mistrzem tarikatu czisztijja (zm. 1325), u którego stóp został pochowany. Jego poezja i proza są kopalnią wiadomości na temat współczesnych mu Indii. Ze względu na wyrafinowany styl uważa się go za prekursora właściwego , powstałego trzysta lat późnej. Mimo że w swojej poezji często używał słów pochodzących z hindi, stał się sławny i był czytany nie tylko w Indiach, ale całym świecie perskojęzycznym.
rdf:langString Ами́р Хосро́в Дехлеви́, настоящее имя Абу́ ль-Хаса́н Ями́н ад-Дин Хосро́в (перс. ابوالحسن یمین‌الدین خسرو‎, урду ابوالحسن یمین‌الدین خسرو‎, хинди अबुल हसन यमीनुददीन ख़ुसरो; 1253, Патиали, ныне штат Уттар-Прадеш, — 1325, Дели, Делийский султанат) — индийский поэт, учёный. Писал на персидском и диалекте Северной Индии (кхари-боли), позднее лёгшем в основу языков урду и хинди. Служил придворным поэтом и хронистом. Поэзия Амира Хосрова имела огромное значение в истории индийской литературы. Его иногда называют «голосом Индии» (Тути-е-Хинд) и «отцом литературы на урду». Хосров считается «отцом каввали» (религиозной музыкальной формы суфиев на Индийском субконтиненте). Он ввёл в Индию газельный стиль песни, который до сих пор широко распространен в Индии и Пакистане. Хосров был экспертом по многим стилям персидской поэзии, которые были разработаны в средневековой Персии, от касыд Хагани Ширвани до «Хамсе» Низами Гянджеви. Он использовал 11 систем стихосложения с тридцатью пятью различными метрами. Он писал во многих стихотворных формах, включая газель, маснави, кыта, рубаи, до-байти и таркиб-банд. Его вклад в развитие газели был значительным.
rdf:langString 阿米尔·库斯洛(乌尔都语:ابوالحسن یمین‌الدین خسرو‬‎‎);1253年-1325年)是一个苏菲派音乐家、诗人和学者。他是一个在印度次大陆的文化历史上具有标志性的人物。他是一个神秘派和德里的拉穆丁·欧里亚派精神信徒。他主要用波斯语写诗,同时也用印度斯坦语。 阿米尔·库斯洛被认为是卡瓦力之父(一种在印度次大陆的虔诚的苏菲派音乐形式)。他将加扎勒风格的歌曲引入至印度。这些至今仍广泛存在于今印度和巴基斯坦。
rdf:langString Амір Хосров Дехлеві (гінді:अमीर खुसरो, 1253—1325) — індійський середньовічний поет та музика часів Делійського султанату. Його ім'я також вимовляється як Хусров або Хосро.
xsd:nonNegativeInteger 38295

data from the linked data cloud